Místo zločinu Ostrava

Štěpán Kozub: Často pře­mýš­lím nad tím, co lidi vede k tomu, aby něko­ho zabi­li

Hrajete mla­dé­ho kri­mi­na­lis­tu, jak bys­te ho popsal?

Mates je mla­dý, ambi­ci­óz­ní poli­cis­ta, kte­rý se sna­ží svou prá­ci dělat nej­lé­pe, jak umí. Je pře­mýš­li­vý, ale doká­že být taky dost nekom­pro­mis­ní a důraz­ný.

Jaký je jeho vztah ke slu­žeb­ně star­ším kole­gům?

Kolegů si váží a respek­tu­je auto­ri­ty. Snaží se od nich pře­vzít co mož­ná nej­víc zku­še­nos­tí. Jejich prá­ce jo pro něj napros­to urču­jí­cí.

Je Vám ta posta­va něčím

podob­ná?

Snažím se, aby posta­vy, kte­ré hra­ju, byly jiné, než jsem já. Ale mnoh­dy se stá­vá, že si člo­věk při prá­ci na něja­ké posta­vě začne vší­mat růz­ných podob­nos­tí. Řekl bych, že mě a Matese spo­ju­je iro­nic­ký smy­sl pro humor a potře­ba dota­ho­vat věci do kon­ce.

Role poli­cis­ty je poměr­ně výra­zo­vě ome­ze­ná. Často vlast­ně jen někam cho­dí a něco hle­dá, pří­pad­ně něko­ho vyslý­chá. Jak se Vám hrál kri­mi­na­list­ka Matěj Sehnal?

Přiznám se, že to bylo dost nároč­né. Dlouhé smě­ny, mnoh­dy slo­ži­té tex­ty. To je vel­ká míra zod­po­věd­nos­ti. Stál jsem po boku star­ších kole­gů, jako jsou napří­klad Standa Majer, Karel Dobrý, Pavel Kříž nebo Pavla Beretová, a chtěl jsem před nimi obstát. Baví mě, když se mi poda­ří do postav dostat urči­tou neza­mě­ni­tel­nost a oprav­do­vost. Při prá­ci na tom­to seri­á­lu to ale bylo troš­ku jiné, člo­věk musí spí­še ubí­rat na výra­zu a hrát více­mé­ně civil­ně. Byla to výzva a dři­na. Snad bude divák spo­ko­jen. Přál bych si to.

Seriál je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi udá­lost­mi, vyba­vo­val jste si něja­ké při čte­ní scé­ná­ře? Naopak. Byl jsem až pře­kva­pe­ný, kolik růz­no­ro­dých vražd se na Moravě udá­lo. Často pře­mýš­lím nad tím, co lidi vede k tomu, aby něko­ho zabi­li. Při tom­to seri­á­lu to dokon­ce bylo v popi­su mé prá­ce, hle­dat moti­vy, důvo­dy… To mě bavi­lo!

Co Vás osob­ně zaja­lo na tom­to pro­jek­tu? Proč bys­te ho divá­kům dopo­ru­čil?

Za mě jako za her­ce je vždyc­ky nej­dů­le­ži­těj­ší, s kým se při prá­ci potkám a jest­li si sám sebe doká­žu v té či oné roli před­sta­vit. Jestli můžu být pří­no­sem. Pokud jsem pře­svěd­če­ný, že ano, sou­stře­dím se už pou­ze na pra­cov­ní pro­ces. Byl jsem nad­še­ný, když jsem zjis­til, že budu hrát po boku her­ců, jejichž prá­ce si vážím. A napří­klad setká­ní s Honzou Hřebejkem pro mě bylo taky vel­mi radost­né, byla to naše tře­tí spo­lu­prá­ce. Myslím, že se divák muže těšit na vel­mi pes­trou kri­mi­nál­ku, kte­rá bude balan­co­vat na hra­ně tragi­ko­mi­ky.