Photo © Artcam Film

Scénárista a reži­sér Bohdan Karásek při­chá­zí s novým celo­ve­čer­ním sním­kem Mistryně, kte­rý měl svě­to­vou pre­mi­é­ru na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu Karlovy Vary. Jde o komor­ní dia­lo­go­vé dra­ma vysta­vě­né pře­de­vším na roz­ho­vo­rech. Ústřední hrdin­ku ztvár­ni­la Marie Švestková, zná­má ze sním­ků Franz a Rok vdo­vy nebo ze seri­á­lů Děcko, Oktopus a Stíny v mlze. Jejího býva­lé­ho man­že­la hra­je Jiří Havelka, úspěš­ný diva­del­ní a fil­mo­vý reži­sér, zatím­co sou­čas­né­ho man­že­la pak Lukáš Bouzek. Do čes­kých kin vstou­pí 23. čer­ven­ce 2026.

Mistryně

Když jsem popr­vé uvi­dě­la název nové­ho dra­ma­tu Bohdana Karáska, domní­va­la jsem se, že půjde o živo­to­pis­ný sní­mek někte­ré čes­ké spor­tov­ní mis­try­ně. Avšak omyl – uká­za­lo se, že sní­mek míří zce­la jiným smě­rem. Nalezla jsem vyjá­d­ře­ní tvůr­ců, proč zvo­li­li prá­vě toto ozna­če­ní - jde o jem­nou iro­nii. Dovolím si tedy uvést vlast­ní inter­pre­ta­ci – ačko­liv lékař­ka Monika je ve své pro­fe­si kom­pe­tent­ní a zven­čí půso­bí, že svůj život zvlá­dá, prá­vě v osob­ním živo­tě zjiš­ťu­je, že žád­nou „mis­try­ní“ není, ba prá­vě nao­pak. Z toho­to úhlu pohle­du lze název sním­ku chá­pat jako jem­nou iro­nii.

Marie Švestková v hlavní roli

V nové dra­me­dii Bohdana Karáska se toho zas tak moc neu­dě­je – pri­már­ně jde spí­še o psy­cho­lo­gic­ké vykres­le­ní postav. Hlavní hrdin­kou je lékař­ka Monika (Marie Švestková), kte­rá pra­cu­je v nemoc­ni­ci, píše diser­tač­ní prá­ci, ale sou­čas­ně plá­nu­je odchod na mateř­skou dovo­le­nou. Počala vytou­že­né dítě s novým man­že­lem Lukášem (Lukáš Bouzek), což jí neby­lo dáno s tím býva­lým, Petrem (Jiří Havelka). Monika je v pátém měsí­ci těho­ten­ství, a přes­to­že Lukáš se jeví býti tím nej­vět­ším poho­dá­řem pod slun­cem, život se jí začí­ná neče­ka­ně kom­pli­ko­vat. Pochybnosti při­chá­ze­jí nej­pr­ve s kon­cem kari­é­ry v nemoc­ni­ci, pro­to­že nastou­pit zpět už jí nebu­de umož­ně­no na stej­nou pozi­ci, a pro­to plá­nu­je umís­tit dítě co nejdří­ve do škol­ky, což způ­so­bu­je mezi part­ne­ry nesho­dy. Posléze nejis­to­tu ote­ví­ra­jí i dal­ší nesou­la­dy ohled­ně před­stav o cho­du budou­cí rodi­ny mezi Monikou a man­že­lem Lukášem. Nakonec Monice vstou­pí do ces­ty její ex-partner Petr, což Monika téměř neu­sto­jí.

Film Bohdana Karáska nazna­ču­je, že pro­blémy neno­sí v hla­vě pou­ze paci­en­ti, ale také léka­ři, kte­ří nejsou imun­ní vůči vlast­ním pochyb­nos­tem a psy­chic­kým kri­zím, ačko­liv spo­leč­nos­tí býva­jí vní­má­ni jako sebe­jis­tí, sebe­vě­do­mí odbor­ní­ci, sto­jí­cí nad běž­ný­mi lid­ský­mi pro­blémy. Tedy, až na lékař­ku Moniku, kte­rá ten­to ste­re­o­typ naru­šu­je. Monika půso­bí nejis­tě a úzkost­ně jako pro­ble­ma­tic­ká osob­nost se sklo­ny k melan­cho­lii či až k depre­sím. Neustále ji napa­da­jí nej­růz­něj­ší otáz­ky a myš­len­ky, co kdy­by, co by bylo jinak, co teď a co pak? Její vnitř­ní dia­log vysti­hu­je věta: „Jen v prá­ci si nepři­pa­dám jako idi­ot.“ Právě ve své pro­fe­si nalé­zá jis­to­tu, v běž­ném živo­tě nao­pak půso­bí jako člo­věk odtr­že­ný od běž­né rea­li­ty.

Marie Švestková tuto psy­chic­kou roz­pol­ce­nost ztvár­ňu­je pře­svěd­či­vě, jako by se pro tuto roli naro­di­la. Ačkoliv posta­va fil­mo­vé Moniky půso­bí dosta­teč­ně pře­svěd­či­vě, přes­to jsem si při sle­do­vá­ní fil­mu kladla otáz­ku, zda je zvo­le­ná pro­fe­se lékař­ky pro tuto posta­vu zce­la nej­vhod­něj­ší. Osobně bych mož­ná voli­la pro hlav­ní hrdin­ku jinou pro­fes­ní dráhu, potom by pro mne byla více auten­tic­ká a uvě­ři­tel­ná i v její křeh­ké a pochy­bu­jí­cí pova­ze.

Film vystavěný na dialozích

Karásek nato­čil film, v němž se hlav­ní posta­va, lékař­ka Monika, neu­stá­le zkou­má a pře­zkou­má­vá a hle­dá prav­du o sobě i o lidech, o vzta­zích, udá­los­tech, věcech – zkrát­ka o celém svě­tě kolem sebe. Její nejis­to­ta je zachy­ce­na pře­de­vším v dia­lo­zích s man­že­lem Lukášem a ješ­tě výraz­ně­ji pak v neko­neč­ně dlou­hém dia­lo­gu s býva­lým part­ne­rem Petrem, kte­rý tvo­ří nos­nou část fil­mu. Díky tomu, že oba part­ne­ři jsou veli­ce cit­li­ví, empa­tič­tí a komu­ni­ka­tiv­ní, je Monice dopřá­no učit se ovlád­nout pře­de­vším vlast­ní život a vlast­ní roz­hod­nu­tí (niko­li medi­cí­nu). Zdá se, že Monika se pro­střed­nic­tvím komu­ni­ka­ce stá­le hle­dá – pokou­ší se poro­zu­mět sama sobě, svým roz­hod­nu­tím, minu­los­ti i oba­vám z budouc­nos­ti. Zpočátku na mě Moničiny hlou­ba­vé myš­len­ky půso­bi­ly exis­ten­ci­ál­ně a pod­ně­co­va­ly k zamyš­le­ní, nabí­ze­ly urči­tou refle­xi. Postupem času však jejich množ­ství zača­lo osla­bo­vat tem­po vyprá­vě­ní. Dlouhé dia­lo­gy se opa­ko­va­ly, půso­bi­ly zby­teč­ně roz­vláč­ně a nad­by­teč­ně, a ke kon­ci se mi jevi­ly již jako neú­nos­né.

Plusy a mínusy

Film se nesou­stře­dí na děj, ale na vnitř­ní svět hlav­ní hrdin­ky Moniky. Pokud divák při­stou­pí na ten­to způ­sob vyprá­vě­ní, může být sle­do­vá­ní Moničiny ces­ty zají­ma­vé. Herečka Marie Švestková nese film téměř sama, její výkon půso­bí civil­ně a auten­tic­ky. Přestože dia­lo­gy jsou dlou­hé, čas­to půso­bí uvě­ři­tel­ně. Jako nedo­sta­tek se může jevit absen­ce dějo­vé dyna­mi­ky – film sto­jí téměř výhrad­ně na roz­ho­vo­rech, tak­že divák může mít pocit, že se děj nepo­sou­vá. Další výt­kou je pří­liš­ná dél­ka dia­lo­gů, kde někte­ré myš­len­ky se opa­ku­jí. Kratší sto­páž nebo důsled­něj­ší střih by pod­le mne fil­mu pro­spěl. Roztřesená ruč­ní kame­ra, nebyla-li pou­ži­ta jako pro­stře­dek k vyjá­d­ře­ní Moničina vnitř­ní­ho nekli­du, může půso­bit ruši­vě.

Pro koho je snímek vhodný?

Mistryně prav­dě­po­dob­ně oslo­ví pře­de­vším divá­ky, kte­ří dáva­jí před­nost psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tům před dějo­vě akč­ní­mi fil­my. Nejvíce mohou oce­nit jeho téma­ta lidé ve střed­ním věku, kte­ří mají vlast­ní zku­še­nost s dlou­ho­do­bý­mi part­ner­ský­mi vzta­hy, roz­cho­dem nebo život­ní­mi roz­hod­nu­tí­mi, k nimž se člo­věk po letech vra­cí. Mladší pub­li­kum může film vní­mat odliš­ně, pro­to­že Moničiny pochyb­nos­ti a exis­ten­ci­ál­ní otáz­ky vychá­ze­jí ze život­ní situ­a­ce, s níž se nemu­se­lo ješ­tě osob­ně setkat.

Verdikt

V době, kdy pře­va­žu­jí žánro­vé fil­my, je psy­cho­lo­gic­ké kon­ver­zač­ní dra­ma poměr­ně odváž­ným poči­nem, přihlédneme-li ješ­tě k níz­ké­mu roz­počtu. Mistryně není fil­mem pro kaž­dé­ho. Snímek lze dopo­ru­čit trpě­li­vým divá­kům, zájem­cům o psy­cho­lo­gic­ké dra­ma s dia­lo­gem jako nos­ným prv­kem, kte­ří hle­da­jí psy­cho­lo­gic­kou son­du do mezi­lid­ských vta­hů a neva­dí jim poma­lé tem­po ani pře­va­ha dia­lo­gů nad dějem.