Můj otec Antonín Kratochvíl

AKratochvil

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kdo by nechtěl pro­žít život plný ces­to­vá­ní do zají­ma­vých zemí a kra­jů, setká­vat se se zná­mý­mi či nezná­mý­mi lid­mi, tou­lat se růz­nou kra­ji­nou? Prostě hlav­ně žád­ná nuda, ale život pořád­ně napě­cho­va­ný udá­lost­mi 20. sto­le­tí v růz­ných kou­tech svě­ta. Takový nebo ale­spoň hod­ně podob­ný život s ces­to­vá­ním pro­žil čes­ký foto­graf Antonín Kratochvíl, o němž nato­či­la reži­sér­ka doku­men­tár­ní sní­mek Můj otec Antonín Kratochvíl.

A proč má film název Můj otec Antonín Kratochvíl? Vysvětlení je násle­du­jí­cí: Antonín Kratochvíl se popr­vé se svým nej­star­ším synem Michaelem Kratochvílem setkal až osm­nác­ti letech, pro­to­že v době jeho naro­ze­ní ute­kl do Rakouska a poté se nemohl vrá­tit zpát­ky. Zajímavé na této situ­a­ci je fakt, že Antonína k emi­gra­ci vyzval jeho otec, kte­rý tak sice při­šel o syna, ale náhra­dou dostal vnu­ka. Toto odlou­če­ní mělo samo­zřej­mě vliv na život otce i na život syna. Jejich prv­ní setká­ní se pak ode­hrá­lo po více než osm­nác­ti letech, což je dosta­teč­nou dobou, aby se mla­dý muž změ­nil v dospě­lé­ho a zod­po­věd­né­ho muže a z malé­ho dítě­te vyros­tl mla­dý muž. Jejich živo­ty tak byly vzá­jem­ně pře­ru­še­ny, aby se sko­ro po dva­ce­ti letech setka­li, a zača­li spo­lu koneč­ně vytvá­řet vztah otec – syn, zku­še­ný foto­graf – začí­na­jí­cí foto­graf. Toto vše zau­ja­lo pro­du­cen­ta fil­mu Martina Hůlovce  z Punk Filmu a Věru Krincvajovou, kre­a­tiv­ní pro­du­cent­ku z České tele­vi­ze, aby oslo­vi­li reži­sér­ku Andreu Sedláčkovou k nato­če­ní fil­mu. Ta má zku­še­nos­ti z natá­če­ní doku­men­tu Život pod­le Václava Havla, a pro­to se této výzvy zhos­ti­la. Pustila se tak do natá­če­ní sním­ku o člo­vě­ku, kte­rý pro­žil pomy­sl­nou ces­tu časem po dra­ma­tic­kých his­to­ric­kých momen­tech 20. sto­le­tí po sou­čas­nost, a záro­veň ve fil­mu zachy­cu­je setká­ní a sbli­žo­vá­ní otce se synem.

Hlavními posta­va­mi fil­mu jsou Antonín a Michael Kratochvílovi, kte­ré tvo­ří ústřed­ní dvo­ji­ci. Tu pak dopl­ňu­jí ostat­ní účast­ní­ci doku­men­tu, mla­dá rodi­na Michaela Kratochvíla a nová rodi­na Antonína Kratochvíla. Oba foto­gra­fo­vé dáva­jí vel­mi spo­ře naje­vo své poci­ty, ty radě­ji sdí­le­jí přes své foto­gra­fie. Antonín nejde dale­ko ani pro ost­ré či hrubé slo­vo, kte­ré je ale vždy vhod­ně vlo­že­no do kon­tex­tu a dané situ­a­ce.

Natáčení pro­bí­ha­lo jak v Čechách, tak i v zahra­ni­čí. Na začát­ku se divák spo­leč­ně s Antonínem Kratochvílem podí­vá do Lovosic a do Prahy, aby se pak vzduš­nou čarou pře­ne­sl do Černobylu. Na ten mají oba hlav­ní pro­ta­go­nis­té osob­ní vzpo­mín­ky, pro­to­že jejich prv­ní spo­leč­né foto­gra­fo­vá­ní bylo prá­vě na tom­to mís­tě. To se sice nezmě­ni­lo, ale foto­gra­fo­vé už mají boha­té pro­fes­ní zku­še­nos­ti a také jejich život je obo­ha­til. Zahraniční puto­vá­ní pak zakon­čí výlet do New Yorku, ve kte­rém Antonín Kratochvíl vel­mi rád fotil a má v něm mno­ho přá­tel.

Na fil­mu se mi líbi­lo to, jak reži­sér­ka při­stou­pi­la ke zpra­co­vá­ní scé­ná­ře i jak film nato­či­li kame­ra­ma­ni Jan Baset Střítežský a David Cysař. Oba hlav­ní pro­ta­go­nis­té se před­sta­vu­jí nejen ve své pro­fe­si, ale uka­zu­jí také své lid­ské strán­ky. Film by mohl zaujmout divá­ky, kte­ří chtě­jí vidět zají­ma­vý a nevšed­ní život výraz­ných osob­nos­tí.

Foto: Punk Film