Můj život v jeho tlapkách - Já ho držím za vodítko, on mě drží za srdce

Wendy Hillingová trpí vzác­nou gene­tic­kou vadou ozna­čo­va­nou jako nemoc motý­lích kří­del. Ta způ­so­bu­je, že se jí při sebe­men­ším nára­zu trhá kůže a naska­ku­jí puchý­ře. Zlatý retrí­vr Ted, kte­ré­ho Wendy spo­lu s „Psími spo­leč­ní­ky“ vycvi­či­la, je zřej­mě jedi­ným asi­s­tenč­ním psem v Británii, kte­rý je opo­rou oso­bě posti­že­né tou­to nemo­cí. Pomohl jí vrá­til sebe­dů­vě­ru a nezá­vis­lost.

Když se Wendy naro­di­la, byla jí dia­gnos­ti­ko­vá­na tak­zva­ná nemoc motý­lích kří­del. Stačil i malý náraz a její kůže se zača­la trhat nebo jí naska­ko­va­ly puchý­ře. Navzdory tomu, že její tělo bylo křeh­ké, neza­pře­la svou dob­ro­druž­ní pova­hu a taky se roz­hod­la, že nedo­vo­lí nemo­ci, aby ji ome­zo­va­la a zabra­ňo­va­la jí dělat to, co má ráda. I když jí to půso­bi­lo boles­ti, věno­va­la se jízdě na koni. Zvířata milo­va­la odma­lič­ka. Speciální mís­to ve svém srd­ci měla vyhra­ze­no pro zla­té retrí­v­ry a sni­la o tom, že jed­nou bude jed­no­ho mít. Zdálo se, že kvů­li nemo­ci se jí tenhle sen nikdy nespl­ní.

Nakonec dosta­la vytou­že­né­ho pej­ska jako sva­teb­ní dar. Manželství se ale roz­padlo a Wendy zůsta­la sama se dvě­ma dět­mi a se psem. Naštěstí potka­la dal­ší­ho skvélé­ho muže, kte­rý se stal jejím man­že­lem a dob­rým otcem pro její děti. Po smr­ti fen­ky Heidi byla Wendy nešťast­ná. A prá­vě teh­dy dosta­la nabíd­ku posta­rat se o dva opuš­tě­né psy, zla­té retrí­v­ry. Přijala ji, a i když to bylo nároč­né, oba pej­sky vycvi­či­la.

Po něko­li­ka letech ale jeden z pejsků zemřel a ten dru­hý, Monty, se cítil osa­mě­lý. Wendy dosta­la nápad vycvi­čit ho tak, aby jí pomá­hal. Stal se její opo­rou při chůzi, nau­čil se podá­vat věci ze země, nosit věci, vyn­dá­vat věci z prač­ky, sun­dá­vat dla­hy i roze­pí­nat suchý zip na botách. Když se Wendy dozvě­de­la o asi­s­tenč­ních psech, roz­hod­la se, že zaří­dí, aby sa Monty mohl stát jejím asi­s­tenč­ním psem. To se jí nako­nec poved­lo, a tak cho­dil všu­de s ní a byl její opo­rou.

Když Monty zestár­nul, byl čas začít cvi­čit nové­ho asi­s­tenč­ní­ho pej­ska. Wendy a její man­žel zís­ka­li z jed­né chov­né sta­ni­ce ště­ňát­ko jmé­nem Teddy a zača­li ho učit vše potřeb­né. Postupně zvlá­dl všech­no, co měl, a nahra­dil Montyho v jeho roli asi­s­tenč­ní­ho psa. Když Wendy pře­sta­ne dýchat, doká­že jí sehnat pomoc. Podáva jí věci, pomá­há jí s oblé­ká­ním i svlé­ká­ním, všu­de ji dopro­vá­zí, umí pou­žít ban­ko­mat... a dělá radost neje­nom jí, ale i své­mu oko­lí.

Přiběh nád­her­ně zob­ra­zu­je lid­ské odhod­lá­ní a tou­hu nevzdát se i blíz­ký vztah psa a člo­vě­ka. Nutí člo­vě­ka pře­mýš­let, těšit se z kaž­dé­ho dne a být za všech­no vděč­ný. I když je mís­ty smut­ný, je plný lás­ky a nadě­je. Autorka není spi­so­va­tel­ka, ale poda­ři­lo se jí napsat čti­vý a dojem­ný pří­běh, při kte­rém se bude­te smát, pla­kat a obdi­vo­vat Wendy, kte­rá se vze­pře­la své­mu osu­du a roz­hod­la se žít plno­hod­not­ný život.

Hodnocení: 90 %

Můj život v jeho tlap­kách

Originální název: My Life In His Paws: The Story of Ted and How He Saved Me

Překlad: Helena Hartlová

Nakladatelství: Mladá fron­ta

Rok vydá­ní: 2017

Počet stran: 256

Za recenz­ní výtisk děku­ji nakla­da­tel­ství Mladá fron­ta.

Jestli máte rádi kni­hy, ve kte­rých psi sehrá­va­jí důle­ži­tou úlo­hu nebo vás baví číst sku­teč­né pří­běhy, tuhle kni­hu si zami­lu­je­te. Zakoupíte ji zde.