Šílený rok 2020 (z mnoha důvodů) přinesl docela zajímavé hudební desky. Upřímně jsem jich nenaposlouchal tolik, kolik bych si představoval. Částečně za to „mohou“ pracovní povinnosti, částečně čas, který namísto hudby věnuji podcastům. Co se dá dělat.
Připomínám, že se jedná o subjektivní výčet bez konkrétního pořadí. Prostě 3 desky, které mi přišly moc fajn a rád bych se o svůj zážitek podělil.
Cults - Host
Cults mám moc rád, na každou deskou jsem se vždy těšil a až na tu předminulou jsem byl také potěšen. Pokud člověk aspoň trochu fandí indie popu, tak je to jasná záležitost.
Amon Tobin, Figueroa - The World As We Know It
Nový projekt tohoto aktivního Brazilce mě doslova učaroval. Hudební veterán Amon Adonai Santos de Araújo Tobin přesedlal na psycho folktroniku, což bylo rozhodnutí velmi dobré. Světem hudby mě Amon provází o mnoho déle než Cults, takže se možná jedná o výron mého vnitřního hudebního konzervativismu, nicméně vždy mě potěší poslechnout jeho produkci.
Caribou - Suddenly
Do třetice příjemného vzpomínání. I projekt Caribou už poslouchám docela dlouho. Letošní desku soukromě považuji za asi vůbec nejpovedenější album Dana Snaitha (aka Caribou). Už po prvním poslechu jsem měl jasno, že do tohoto pomyslného výběru hudební „svaté trojice“ Caribou spadne. Co naplat, zajímavý „chill - out“ nakombinovaný s tanečními peckami dokáže rozjasnit nejeden zimní zádumčivý večer.
Foto: Youtube interpretů.
