Než skončí léto (Babyteeth) – Recenze – 60%

Hlavní hrdin­kou aus­tral­ské­ho dra­ma­tu celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí reži­sér­ky Shannon Murphy je šest­nác­ti­le­tá Milla (Eliza Scanlen), kte­rá má rako­vi­nu. Její rodi­če – otec psy­chi­atr (Ben Mendelsohn) a mat­ka býva­lá hudeb­ni­ce (Essie Davis) – se s nešťast­nou situ­a­cí vyrov­ná­va­jí tím, že se utá­pě­jí buď sami v sobě, nebo v medi­ka­men­tech. Milla, jenž se oci­tá na pra­hu mezi dět­stvím (má ješ­tě posled­ní mléč­ný zub) a dospě­los­tí, však nalez­ne vlast­ní řeše­ní, a sice v navá­zá­ní roman­tic­ké­ho vzta­hu s tři­a­dva­ce­ti­le­tým Mosesem (Toby Wallace), kte­rý žije na uli­ci, vypa­dá zane­dba­ně, patr­ně bere něja­ké dro­gy a nedá se mu důvě­řo­vat. Její rodi­če z toho nad­še­ní nejsou, ale jeli­kož Mille zami­lo­va­nost zřej­mě pomá­há, tak před nekon­venč­ním pro­ble­ma­tic­kým mla­dí­kem, kte­rý s jejich dce­rou mož­ná cho­dí jen pro­to, že byd­lí v domě plném léků, při­ví­ra­jí oči…

Zdroj fotek: aerofilms.cz

Film Než skon­čí léto vzni­kl pod­le diva­del­ní hry, jejíž text adap­to­va­la do podo­by fil­mo­vé­ho scé­ná­ře pří­mo její autor­ka, aus­tral­ská dra­ma­tič­ka a hereč­ka Rita Kalnejais. Ta odved­la dobrou prá­ci nejen v tom, že diva­del­ní původ na sním­ku není vůbec znát, ale že i jed­not­li­vé posta­vy, jejich dia­lo­gy a vzá­jem­né vzta­hy, odví­je­jí­cí se od struk­tu­ry dvou­ge­ne­rač­ní­ho vyprá­vě­ní, stří­da­jí­cí­ho dvě odliš­né per­spek­ti­vy, jsou vesměs kva­lit­ně napsa­né. Obecně pak sní­mek vyprá­ví jak o prv­ní lás­ce hlav­ní hrdin­ky a o jejím dospí­vá­ní pozna­me­na­ném nemo­cí, tak o jejích milu­jí­cích rodi­čích, žijí­cích v kraj­ně vyho­ře­lém man­žel­ství a opa­tr­ně koke­tu­jí­cích buď s dáv­ným part­ne­rem, uči­te­lem hud­by (v pří­pa­dě mat­ky), či se zce­la novou zná­mos­tí, těhot­nou svo­bod­nou sou­sed­kou z pro­těj­ší­ho domu (v pří­pa­dě otce).

Svým téma­tem tak film Než skon­čí létopři­po­mí­ná řadu ame­ric­kých dojem­ných roman­tic­kých dra­mat, v nichž se stře­tá­va­jí moti­vy rako­vi­ny a lás­ky dvou mla­dých hrdi­nů (od Dlouhé ces­ty po Hvězdy nám nepřá­ly). Svým zpra­co­vá­ním, typic­kým pro nezá­vis­lou fil­mo­vou tvor­bu, se však sní­mek stá­vá spíš fes­ti­va­lo­vou a lehce arto­vou obdo­bou téhož, s men­ším množ­stvím humo­ru a rea­lis­tič­těj­ším zob­ra­zo­vá­ním toho, jak se žije dospí­va­jí­cí­mu člo­vě­ku se smr­tel­nou nemo­cí. Obvyklý mustr podob­ných fil­mů je při­tom ve sním­ku Než skon­čí léto spí­še jen napl­ňo­ván, než aby byl ino­va­tiv­ně posou­ván někam dál, a to včet­ně vyu­ží­vá­ní leckterých klišé, jež jsou s tím­to typem dra­mat spo­jo­vá­na.

Za více­mé­ně kon­venč­ní lze pova­žo­vat i režii jinak beze­spo­ru talen­to­va­né a schop­né Shannon Murphy. Na debu­tant­ku půso­bí jako reži­sér­ka vel­mi sebe­jis­tě a sou­stře­dě­ně (jen občas strá­ví na něja­kém zábě­ru více než nezbyt­né množ­ství času, zjev­ně okouz­le­na jeho poe­tič­nos­tí) a vyni­ká pře­de­vším ve vede­ní her­ců. Ti pak před­vá­dě­jí vel­mi pro­ži­té a auten­tic­ky půso­bí­cí výko­ny a doká­ží tak svým posta­vám vtisk­nout osob­nost­ní rysy nato­lik výraz­né, že tím mnoh­dy zakry­jí nedo­stat­ky spo­čí­va­jí­cí v jiných aspek­tech rea­li­za­ce (tře­ba málo vidi­tel­né znám­ky toho, že by se na Mille její nemoc či léč­ba nějak pro­je­vo­va­ly, nebo psy­cho­lo­gic­ká nesoudrž­nost posta­vy Mosese, jehož cha­rak­te­ro­vé vlast­nos­ti se čas­to mění ze scé­ny na scé­nu).

Vyloženě roz­po­ru­pl­ným vypra­věč­ským roz­hod­nu­tím se ovšem stá­vá nepří­liš sym­pa­tic­ký záměr nedo­ta­ho­vat někte­ré ved­lej­ší vzta­ho­vé linie do kon­ce a vyne­chá­vat v nich urči­té zásad­ní pasá­že, kte­ré jsou tím pádem divá­ko­vi zce­la zaml­če­ny (k čemuž slou­ží i děle­ní pří­bě­hu do kapi­tol, jež jsou od sebe mnoh­dy oddě­le­ny blí­že nespe­ci­fi­ko­va­ný­mi časo­vý­mi úse­ky). Tím nejsou nut­ně myš­le­ny jen záhad­né nejas­nos­ti v minu­los­ti vzta­hu Milliných rodi­čů, plí­ži­vě odkrý­va­né v nepa­tr­ných názna­cích, ale hlav­ně nově vzni­ka­jí­cí vzta­ho­vé vaz­by, u nichž bohu­žel pro­bí­ha­jí ty nej­zá­sad­něj­ší pro­mě­ny mimo obraz. Jak se v prů­bě­hu fil­mu vyví­je­la např. linie otce a sou­sed­ky nebo Mosesův vztah s jeho rodi­nou, si tak může divák po skon­če­ní závě­reč­ných titul­ků jen nepod­lo­že­ně domýš­let.

Sympaticky nao­pak půso­bí sna­ha netla­čit na pilu s cílem vydo­lo­vat z divá­ků doje­tí za kaž­dou cenu, nápa­di­tě pra­co­vat s moti­va­ce­mi postav, usměr­ňo­vat tón fil­mu pou­ží­vá­ním kla­sic­ké váž­né hud­by a inter­pre­to­vat uží­vá­ní léků a leh­kých drog kvů­li zdra­vot­ním a psy­chic­kým pro­blé­mům i jako poten­ci­ál­ně nega­tiv­ní věc. Snímek Než při­jde léto je roz­hod­ně vyzrá­lým fil­mem z hle­dis­ka obsa­hu a zvo­le­ných témat, avšak při jejich tlu­mo­če­ní divá­kům nará­ží na spous­tu vypra­věč­ských lap­sů, kvů­li nimž jeho děj vyzní­vá pří­liš klo­potně a kom­pli­ku­je tím mož­nost se do jeho postav a jed­not­li­vých situ­a­cí pořád­ně emo­ci­o­nál­ně zaan­ga­žo­vat. Emocionálním vrcho­lem fil­mu se tudíž nezvykle stá­vá niko­li vypja­té finá­le, ale až násled­ný závě­reč­ný epi­log.

---