Noční let

Přestárlý otec tee­nager­ské­ho horo­ru Wes Craven nám po neú­spěš­ném sním­ku Prokletí ser­ví­ru­je svůj dal­ší letoš­ní fil­mo­vý počin - hit­chcockov­skou vari­a­ci na téma „zabij mě něž­ně“ - thriller Noční let.

Začalo to jed­né noci. Zda žha­vé let­ní, to nevím, ale prše­lo a bou­ři­lo se… Lisa, mla­dá, krás­ná, při­taž­li­vá žena (jak už to v ame­ric­kých sca­ry movie bývá zvy­kem), spě­chá na letiš­tě. Během ces­ty stih­ne vyří­dit něko­lik tele­fo­ná­tů – pře­dá­vá instruk­ce do hote­lu, kde pra­cu­je, a ujiš­ťu­je své­ho věč­ně vypla­še­né­ho otce, že je OPRAVDU v pořád­ku, a že se NIC nedě­je. Ale ouha, její let do Miami je (díky špat­né­mu poča­sí) odlo­žen…

Ve chví­lích nepří­jem­né­ho čeká­ní něko­li­krát zce­la „náhod­ně“ nará­ží na mla­dé­ho, krás­né­ho, při­taž­li­vé­ho (jak jinak) Jacksona, pod jehož uhran­či­vým pohle­dem by se leckte­rá žena roz­pus­ti­la. Nejdříve si pro­ho­dí pár zdvo­ři­lých gest ve fron­tě, poté se ofi­ci­ál­ně sezná­mí u baru a nako­nec se potká­va­jí i v leta­dle, kde sedí na sou­se­dí­cích seda­dlech, aby se tak jejich život­ní osu­dy zásad­ně pro­tnu­ly.

Poté, co leta­dlo koneč­ně odstar­tu­je, odha­lu­je do té doby sym­pa­tic­ký Jackson Rippner (povšim­ně­te si pro­sím nená­pad­né­ho odka­zu k Jacku Ripperovi; pro lai­ky: Jacku Rozparovači) svou pra­vou tvář – nej­pr­ve se ješ­tě v polovti­pu svě­řu­je Lise, že jeho povo­lá­ním je odklí­ze­ní nepo­ho­dl­ných lidí, násled­ně jí už smr­tel­ně váž­ně vyhro­žu­je, že pokud neza­vo­lá tam a tam, může chys­tat pohřeb své­mu tatín­ko­vi…

I přes výše zmí­ně­ná klišé, jež by trpě­li­vý divák tvůr­cům zajis­té odpus­til, se film zpo­čát­ku vyví­jí doce­la slib­ně, avšak v momen­tě, kdy dochá­zí k postup­né gra­da­ci děje, upa­dá do těž­ko­pád­né trap­nos­ti. S tím, že ve spous­tě fil­mů chy­bí logi­ka, jsme se, mys­lím, už smí­ři­li. Ale co ty neu­stá­le se opa­ku­jí­cí moti­vy…? Zkrátka, co by to bylo za hlav­ní­ho hrdi­nu, kte­rý by si vypja­té situ­a­ci neza­na­dá­val Shit… Jesus… Shit! (např. když se mu vybi­je bater­ka u mobi­lu zrov­na ve chví­li, kdy si nut­ně potře­bu­je zavo­lat…), nevo­lal mar­ně o pomoc na 911 (kde jsou ty časy Supermanovy..) a nako­nec nepře­pral oči­vid­ně sil­něj­ší­ho pro­tiv­ní­ka? Třešničkou na dor­tu jsou pak kla­sic­ké vřís­ko­to­vé scé­ny alá kdo­pak to sto­jí za dveř­mi..? BAF!..... Shit…!

Závěrem mohu jedi­ně kon­sta­to­vat: Buďme rádi, že nás fil­ma­ři ušet­ři­li pou­hou 85minutovou metrá­ží…

O filmu:

Red Eye
Režie: Wes Craven
Scénář: Carl Ellsworth
V hlav­ních rolích: Rachel McAdams, Cillian Murphy, Brian Cox, Colby Donaldson, Jack Scalia, Robert Pine
USA, 2005, 85 min