Nulová šance aneb Jednoduché, nikoli primitivní základy

„Tvůj úkol, Jime, jest­li se roz­hod­neš ho při­jmout.“

Využití jmé­na nebo počá­tek legen­dy?

S cito­va­nou for­mu­la­cí se vět­ši­ně divá­ků a cti­te­lů kva­lit­ní akce asi vyba­ví hlav­ně posta­va Ethana Hunta v podá­ní Toma Cruise a mož­ná si pomys­lí něco o vykrá­dá­ní.

Ale to by byl kolosál­ní omyl, pro­to­že Jim a jeho tým tu byli dáv­no před Huntem. Jejich dob­ro­druž­ství vznik­la roku 1988 a pod názvem Mission: Impossible (u nás jako Nulová šan­ce), si zača­la kles­tit ces­tu k divác­kým zra­kům.

Nemožné ihned, zázra­ky do tří dnů

Seriál už dnes půso­bí v někte­rých, hlav­ně tech­nic­kých ohle­dech úsměv­ně. Zůstává ale počá­teč­ní zadá­ní v podo­bě kra­bič­ky a dis­ku, kte­rý se zni­čí za pět vte­řin.

Přes tyto stár­nou­cí pro­pri­e­ty nabí­zí ale zají­ma­vé záplet­ky a hlav­ně neotře­lá řeše­ní pří­pa­dů, jejichž roz­lousk­nu­tím je tým pově­řen. Jako u mno­ha jiných star­ších kous­ků je totiž vidět, že tady musel obsah sku­teč­ně exis­to­vat, jeho absen­ci nešlo zakrýt mega­lo­man­ský­mi zábě­ry, ohlu­šu­jí­cí hud­bou a divo­ký­mi pře­střel­ka­mi.

Ne, tohle je komor­ní řeše­ní kri­tic­kých misí, kde posta­vy i her­ci musí oprav­du něco uká­zat. Ať je to svr­že­ní afric­ké­ho dik­tá­to­ra, likvi­da­ce vra­žed­né­ho egypt­ské­ho kul­tu, zatnu­tí tip­ce potom­kům hit­le­ro­vých důstoj­ní­ků nebo nut­nost dostat věd­ce přes nástra­hy ber­lín­ské zdi a sou­čas­ně zasta­vit paše­rá­ka lidí.

Iluzionisté a lupi­či Forsythovského for­má­tu

Navíc, tým Nulové šan­ce nepo­u­ží­vá nási­lí, pokud oprav­du není potře­ba. Většinou totiž vytvo­ří slo­ži­těj­ší kon­struk­ci ilu­zí, nedo­ro­zu­mě­ní a dez­in­for­ma­ce, ve kte­ré se potom mohou jeho čle­no­vé pohy­bo­vat a pře­svěd­čo­vat růz­né stra­ny kon­flik­tu o růz­ných ver­zích toho, co se kolem nich děje.

Tady je peč­li­vá stav­ba pří­bě­hu mno­hem cen­něj­ší, než pouz­dro plné bou­cha­ček. A to je jeden z mno­ha důvo­dů, proč Nulová šan­ce ani po letech svo­je kouz­lo neztrá­cí.