Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Načítám počet zobrazení...
Druhá část Nymfomanky Larse von Triera je v podstatě tím samým, co byla ta první, takže by o ní platilo zhruba to samé, co jsem napsal zde. Jedná se tak v podstatě o jeden film rozpůlený - patrně z důvodu divácké snesitelnosti - na dvě části.
Trier do filmu jistě hodně investoval a bezesporu jej lze považovat za jeden z vrcholů tvorby tohoto podivného dánského filmaře. S divákem hraje zvláštní hru, kdy mu dovypráví příběh nymfomanky Joe, který si lze takřka libovolně interpretovat. Chvílemi se zdá, že se jedná o příběh ženy, jejíž sexuální život nahrazuje prázdnotu opuštění, chvílemi o příběh boje se závislostí na sexu, apod. Těžko říci, co je přesnější, možná nic, ale také možná od všeho něco.
Film je opět zvláštním souhrnem různých životních scén, z nichž opravdu důležitých pro děj je jen minimum. Kdyby Trier veškerý svůj takřka 5 hodinový materiál sestříhal do 2 hodinového filmu, tak by se zase nic tak hrozného nestalo.
Nesestříhal však, což beru jako součast určité hry s diváky, ve které pokračuje dále i třeba vrstvením různých odkazů na své předchozí filmy (Antikrist - dítě na balkóně během sněžení, vložení záběru ze seriálu Království, apod...), je toho skutečně dost a Trier má podobné „hry“ určitě rád.
Co ale říci především - film je natočen velmi odbře a o to koneckonců v kinematografii jde až v první řadě, ne? 🙂
(4,91 z 5)