Od Oltáře do Santiaga

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Knížka, nebo spí­še ces­to­va­tel­ský deník s názvem Od oltá­ře do Santiaga, je počin čer­s­tvých novo­man­že­lů Jany a Lukáše Hanušových, kte­rý se roz­hod­li jít týden po svat­bě sva­teb­ní /poutní ces­tu od Kuřimi u Brna do Santiaga de Compostella, a tedy za nece­lé čty­ři měsí­ce ujít bez­má­la 3300 kilo­me­t­rů, přes Rakousko, Švýcarsko, Francii až do cíle v Portugalska.

Svojí ces­tu popi­su­jí ode dne před vel­kým D, tedy bale­ním věcí potřeb­ných na ces­tu a taky kla­de­ním si kla­sic­kých ces­to­va­tel­ských otá­zek, typu Kde bude­me spát? Co bude­me jíst? Máme vše­ho dost? Snad jsme na nic neza­po­mně­li? Které se tak nějak opa­ko­va­li v prů­bě­hu celé ces­ty, jen se při­da­li časem dal­ší typu jak vyzrát na puchý­ře, či na sebe samé, to když se blí­ži­lo něja­ké dus­no, kvů­li výmě­ně názo­rů. Což potvr­zo­va­li někdy svý­mi odliš­ný­mi zápis­ky, při nasta­lých situ­a­cích.

Takže tato ces­ta, kte­ré jsem si během čte­ní říka­la Svatební ces­ta do Jiljí, ale po svat­bě, měla i pře­sah, prá­vě skrz muž­ský a žen­ský pohled, naštěs­tí, v tom­to pří­pa­dě dvou mla­dých, poho­do­vých lidí, kte­rý bra­li vše s humo­rem a vti­pem v dení­ku, roz­hod­ně nešet­ři­li. Což jsem pozna­la hned na začát­ku, při pře­čte­ní obál­ky, kde se Lukáš popi­su­je co by objek­tiv­ní zapi­so­va­tel dení­ku, a Janu popi­so­vač­ku zkres­le­ných udá­los­tí.

V dení­ku popi­su­jí, prů­cho­dy měs­ty, návštěvy kem­pů a to i z prak­tic­ké­ho pohle­du, jak jsou uzpů­so­be­ny, ale i občas­né přespá­ní na faře, milé pohoš­tě­ní, pozná­vá­ní nových lidí, pout­ní­ků až po to kolik den­ně utra­ti­li za služ­by, jíd­lo, uby­to­vá­ní.

Knížku jsem pře­čet­la na jeden zátah, pro­to­že jak to tak u ces­to­pi­sů, dení­ků bývá, zají­má vás, co bude dál. Navíc je to kni­ha, kte­rou bych zařa­di­la ved­le belet­rie do humor­né lite­ra­tu­ry, pro­to­že jejich nad­hled nejen na man­žel­ské sou­ži­tí, ale i boj s nepříz­ní, mě váž­ně poba­vil. A tak mohu jen dopo­ru­čit.

Knihu lze objed­nat zde : https://www.grada.cz/od-oltare-do-santiaga-11552/

autor : Jana Hanušová, Lukáš Hanuš

ilu­stra­ce : Petr Urban

vydá­no : 2020

počet stran : 376

vaz­ba : měk­ká, bro­žo­va­ná

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

1 Komentář

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

Jana Burčíková

1 rok před

Knížku jsem dosta­la od mé pozor­né dce­ry, kte­rá si povšimla mé tou­hy, pro­žít si puto­vá­ní do Santiaga. Potěšila mě. Tedy dce­ra mne potě­ši­la. Obsah kni­hy už o pozná­ní méně...
Ano. Chybí mapy, více fak­tic­kých zají­ma­vos­tí o mís­tech, kudy putu­jí­cí novo­man­že­lé pro­chá­ze­li. Rádoby vtip­né obráz­ky jsou jen cha­bou náhra­žou za sku­teč­né foto­gra­fie (nechce se mi věřit, že by si žád­né vzpo­mín­ko­vé obráz­ky Jana s Lukášem nepo­ři­zo­va­li...). Oceňuji humor a nad­sáz­ku, kte­ré jim vydr­že­ly nejen až do kon­ce ces­ty, ale i poté při prá­ci nad dení­ko­vý­mi zápis­ky. Ale při­znám se, nedo­ká­za­la jsem číst na jeden zátah. Potřebovala jsem odpo­čí­vat od neu­stá­le se opa­ku­jí­cích sku­teč­nos­tí, že měli hlad, byla jim zima nebo hor­ko, s potí­že­mi hle­da­li mís­to na spa­ní... V mezi­do­bích jsem pře­čet­la dal­ší tři kni­hy, abych tuto moh­la dočíst.
V jed­nom mi však jinak cel­kem prů­měr­ná kni­ha byla vskut­ku uži­teč­ná. Už vím, že do Santiaga nepů­jdu. Onen oče­ká­va­ný klid, hle­dá­ní nepo­zna­ných kra­jin kolem i uvnitř sebe, sply­nu­tí s pří­ro­dou a při­ro­ze­ným samo­spá­dem živo­ta nej­spíš není mož­né nalézt na tolik frek­ven­to­va­né, vymo­že­nost­mi i mno­hem pri­mi­tiv­něj­ší­mi sku­teč­nost­mi zane­řá­dě­né ces­tě. Věřím, že auto­ři nemě­li důvod něco před­stí­rat, tajit ani pře­há­nět. Proto, děku­ji za varo­vá­ní. Díky této kni­ze jsem si uvě­do­mi­la, co sku­teč­ně chci a co bych byla asi jen s vel­kým sebeza­pře­ním schop­na akcep­to­vat. Jak sami auto­ři při­zná­va­jí, ces­ta do Santiaga je u pře­váž­né vět­ši­ny o peně­zích a o egu. Je mi to moc líto. Vydám se jinam...

0

Odpovědět