Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Knížka, nebo spíše cestovatelský deník s názvem Od oltáře do Santiaga, je počin čerstvých novomanželů Jany a Lukáše Hanušových, který se rozhodli jít týden po svatbě svatební /poutní cestu od Kuřimi u Brna do Santiaga de Compostella, a tedy za necelé čtyři měsíce ujít bezmála 3300 kilometrů, přes Rakousko, Švýcarsko, Francii až do cíle v Portugalska.
Svojí cestu popisují ode dne před velkým D, tedy balením věcí potřebných na cestu a taky kladením si klasických cestovatelských otázek, typu Kde budeme spát? Co budeme jíst? Máme všeho dost? Snad jsme na nic nezapomněli? Které se tak nějak opakovali v průběhu celé cesty, jen se přidali časem další typu jak vyzrát na puchýře, či na sebe samé, to když se blížilo nějaké dusno, kvůli výměně názorů. Což potvrzovali někdy svými odlišnými zápisky, při nastalých situacích.
Takže tato cesta, které jsem si během čtení říkala Svatební cesta do Jiljí, ale po svatbě, měla i přesah, právě skrz mužský a ženský pohled, naštěstí, v tomto případě dvou mladých, pohodových lidí, který brali vše s humorem a vtipem v deníku, rozhodně nešetřili. Což jsem poznala hned na začátku, při přečtení obálky, kde se Lukáš popisuje co by objektivní zapisovatel deníku, a Janu popisovačku zkreslených událostí.
V deníku popisují, průchody městy, návštěvy kempů a to i z praktického pohledu, jak jsou uzpůsobeny, ale i občasné přespání na faře, milé pohoštění, poznávání nových lidí, poutníků až po to kolik denně utratili za služby, jídlo, ubytování.
Knížku jsem přečetla na jeden zátah, protože jak to tak u cestopisů, deníků bývá, zajímá vás, co bude dál. Navíc je to kniha, kterou bych zařadila vedle beletrie do humorné literatury, protože jejich nadhled nejen na manželské soužití, ale i boj s nepřízní, mě vážně pobavil. A tak mohu jen doporučit.
Knihu lze objednat zde : https://www.grada.cz/od-oltare-do-santiaga-11552/
autor : Jana Hanušová, Lukáš Hanuš
ilustrace : Petr Urban
vydáno : 2020
počet stran : 376
vazba : měkká, brožovaná
(4,91 z 5)
Knížku jsem dostala od mé pozorné dcery, která si povšimla mé touhy, prožít si putování do Santiaga. Potěšila mě. Tedy dcera mne potěšila. Obsah knihy už o poznání méně...
Ano. Chybí mapy, více faktických zajímavostí o místech, kudy putující novomanželé procházeli. Rádoby vtipné obrázky jsou jen chabou náhražou za skutečné fotografie (nechce se mi věřit, že by si žádné vzpomínkové obrázky Jana s Lukášem nepořizovali...). Oceňuji humor a nadsázku, které jim vydržely nejen až do konce cesty, ale i poté při práci nad deníkovými zápisky. Ale přiznám se, nedokázala jsem číst na jeden zátah. Potřebovala jsem odpočívat od neustále se opakujících skutečností, že měli hlad, byla jim zima nebo horko, s potížemi hledali místo na spaní... V mezidobích jsem přečetla další tři knihy, abych tuto mohla dočíst.
V jednom mi však jinak celkem průměrná kniha byla vskutku užitečná. Už vím, že do Santiaga nepůjdu. Onen očekávaný klid, hledání nepoznaných krajin kolem i uvnitř sebe, splynutí s přírodou a přirozeným samospádem života nejspíš není možné nalézt na tolik frekventované, vymoženostmi i mnohem primitivnějšími skutečnostmi zaneřáděné cestě. Věřím, že autoři neměli důvod něco předstírat, tajit ani přehánět. Proto, děkuji za varování. Díky této knize jsem si uvědomila, co skutečně chci a co bych byla asi jen s velkým sebezapřením schopna akceptovat. Jak sami autoři přiznávají, cesta do Santiaga je u převážné většiny o penězích a o egu. Je mi to moc líto. Vydám se jinam...