Old Surehand je celovečerní film z roku 1965 volně natočený podle knihy Karla Maye. 14. prosince 1965 měl premiéru v mnichovském Mathäser-Filmpalast. Anglický herec Stewart Granger si v tomto filmu zahrál potřetí a naposledy ve filmu Karla Maye. Román se v této filmové adaptaci opět ocitl na vedlejší koleji. Přesto se film dočkal kladných recenzí v tisku.
Děj
Banda banditů vedená „generálem“ přepadne vlak Union Bank Railway-Insurance (U. B. R. I.) Ltd. a vykrade peníze na výplaty. Krátce nato část bandy na útěku před indiány, kterým postříleli bizony, zabije syna farmáře Mac Hara a nastraží na něj takovou boudu, jako by za jeho smrt mohli indiáni.
Old Surehand právě včas osvobodil cestující, které bandité uvěznili ve vlaku krátce předtím, než byl vlak vyhozen do povětří, a nyní pokračuje po jejich stopách. Cestou do Mason City se Surehand setká se starým zlatokopem Benem a vezme ho do města, kde se Ben seznámí se svou neteří Judith a jejím snoubencem Tobym, který pracuje jako právník pro soudce Edwardse. Soudce Edwards informuje Surehanda, že stále nemá žádné nové informace o vrahovi jeho bratra.
Tou-Wan, syn náčelníka Komančů Maki-moteha, který se chce v Mason City domoci spravedlnosti proti útokům banditů, je jimi zavražděn uprostřed města a zlatokop Ben, který se svým nálezem zlata naložil až příliš neopatrně, je rovněž zavražděn. Za vraždami stojí generál, který chce zabitím bizona a náčelníkova syna podnítit indiány, aby se chopili zbraní proti bělochům a on jim mohl prodávat zbraně.
Komančové skutečně vykopou sekeru, aby pomstili vraždu náčelníkova syna, a unesou Tobyho a Judith, aby je nechali zemřít na hranici. Old Surehand slíbí, že odhalí skutečné vrahy, a podaří se mu je zachránit.
Lupiči se chtějí Old Surehanda zbavit a podnítí dívku Delii, aby Surehanda a jeho společníky během noclehu na staré poště omámila vínem. Surehand však plán prokoukne a čekající bandity zneškodní. Mezitím byl Toby zajat generálem a uvězněn v jeskyni s kapkovitými kameny. Vinnetouovi se podaří nepozorovaně vplížit do jeskyně a přeříznout Tobyho pouta.
Generál vybavil Komanče vadnými náboji a ti nastražili léčku, aby napadli vojenskou skupinu kapitána Millera. Old Surehand ho však včas varuje a společně s Vinnetouem se mu podaří přesvědčit Maki-moteha o generálově nekalé hře. Indiáni a vojáci uspořádají přestřelku, čímž přilákají bandity a společně je porazí. Když si generál, který má na svědomí i vraždu Surehandova bratra, vezme na útěku Old Wabblea jako rukojmí, Surehand ho dorazí dobře mířenou ranou.
Vývoj
Hned po skončení natáčení třetího dílu Vinnetoua začalo 23. srpna 1965 natáčení prvního dílu Old Surehanda, protože tento film měl být uveden do kin před Vánocemi. Organizaci opět řídil Erwin Gitt. Tým měl k dispozici pokoje v hotelu Lev v Lublani. Natáčení začalo ve westernovém městečku Stozice, které však bylo ve 3. díle Vinnetoua městem Clinton a nyní se jmenovalo „Mason City“.
Z důvodu špatného počasí se tým předčasně přesunul do jeskyně Županova Jama/Taborska Jama u Grosuplje. Tam se všechny scény odehrávaly v Labyrintu smrti, kterému vládl generál. Poté se tým přesunul do Rijeky, kde se na planině Grobnik Polje natáčely scény s jízdou na koni.
Třetím místem natáčení byla Crvena Luka u Zadaru. Zde, nedaleko Benkovace na železniční trati vedoucí do Želeva, se v kaňonu dlouhém jen asi sto metrů odehrálo přepadení vlaku. Byla použita stejná lokomotiva jako v prvním Vinnetouvi. Aby byl umožněn hladký průjezd jugoslávských státních drah, byl západní vlak odstaven na speciálně vybudované odbočce. Šime Jagarinec, který dříve ztvárňoval náčelníkova syna Tou-Wana a nyní hrál banditu, utrpěl při skoku ze střechy vozu trojitou zlomeninu kotníku.
Na Bokanjaku postavil architekt Vladimír Tadej farmu Mac Hara. Setkání mezi Vinnetouem a Old Surehandem se odehrálo na Zrmanji. Pozorní diváci v kině poznali, kde se ve filmech o Vinnetouovi nachází apačské pueblo. Několik záběrů bylo pořízeno také na Tulove Grede, „Nugget Tsil“ z Vinnetou 1. Dne 3. října 1965 narazil malý nákladní automobil oddělení výstavby silnic do autobusu s jugoslávskými statisty, který se zřítil do příkopu. Tým utrpěl jednu oběť a 15 zranění.
Čtvrtá základna byla zřízena ve Splitu v hotelu Marijan. V solinské cementárně postavil Tadej zchátralou poštu. Nedaleká vesnice Jicarillo z 3. dílu Vinnetoua byla přeměněna na tábor Komančů. Na druhé straně Splitu v Radmanových mlýnech u Omiše se natáčel útok indiánů na Tobyho a Juditu. Natáčení bylo dokončeno 27. října 1965.
Film byl sestříhán v CCC, v jehož ateliérech probíhaly od 22. do 26. listopadu také dabingové práce. Nahrávání hudby probíhalo od 30. listopadu do 1. prosince v berlínských studiích Union-Film.
Pod názvem „Flaming Frontier“ byla vydána anglicky dabovaná verze filmu.
Poznámky
Old Surehand je jedním z pouhých tří filmů Karla Maye, k nimž byly vydány disky View-Master s trojrozměrným obrazem.
Díky označení „Part 1“ měli diváci doufat, že se do kin dostane i druhý a třetí román Old Surehand. To se však kvůli slabé návštěvnosti neuskutečnilo. Old Surehand byl prvním filmem Karla Maye z produkce společnosti Rialto Film, který nezískal Zlaté plátno pro komerčně nejúspěšnější film. Přesto ji navštívilo celkem více než 2,5 milionu návštěvníků. Fanoušci Vinnetoua byli zklamáni, protože postava Vinnetoua byla do děje zapojena poměrně málo. O to více se to očekávalo od producenta, který nechal postavu v předchozím filmu (Vinnetou Part 3) zemřít podle literární předlohy, a to i přes masivní protesty diváků. Fanoušci Karla Maye také kritizovali, že román byl zcela opomenut.
Jak napsal Pierre Brice ve své autobiografii, během natáčení tří společných filmů docházelo k neustálým hádkám se Stewartem Grangerem. Granger, který měl v době natáčení za sebou již třicetiletou filmovou kariéru, se tvářil vehementně a s grácií, urážel Brice jako špatného herce, z vlastní vůle měnil texty nebo přepisoval celé scénáře, aby byl sám více na očích.
- Photo © Jadran Film
- Zdroj: Německá wikipedie
