Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Otázky a odpovědi s Václavem Marhoulem k filmu Nabarvené ptáče

Otázky a odpovědi s Václavem Marhoulem k filmu Nabarvené ptáče

Načítám počet zobrazení...
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Proč Nabarvené ptá­če? Co pro vás zna­me­ná kni­ha Jerzyho Kosińského?

Kosińského román mě vel­mi sil­ně a hlu­bo­ce zasá­hl. Jako sce­náris­ta, reži­sér a v pod­sta­tě i jako pro­du­cent činím svá roz­hod­nu­tí ze srd­ce. Nikdy nekal­ku­lu­ju, nikdy nespe­ku­lu­ju. Ihned po pře­čte­ní kni­hy jsem si řekl: „Musím to nato­čit. Prostě musím.“ Nabarvené ptá­če není váleč­ný film a ani to není film o holo­caus­tu. Myslím, že se jed­ná o zce­la nad­ča­so­vý a veskr­ze uni­ver­zál­ní pří­běh – pří­běh o sou­bo­ji mezi tem­no­tou a svět­lem, dob­rem a zlem, sku­teč­nou vírou a orga­ni­zo­va­ným nábo­žen­stvím a mezi mno­ha dal­ší­mi pro­ti­kla­dy. Příběh mě při­měl klást si mno­ho nepří­jem­ných otá­zek, na něž jsem si musel sám odpo­ví­dat. Měl jsem pochyb­nos­ti o poslá­ní a osu­du Homo sapi­ens jakož­to živo­čiš­né­ho dru­hu a tyto pochyb­nos­ti byly nato­lik boles­ti­vé, že jsem se musel držet něče­ho pozi­tiv­ní­ho.

A prá­vě v tom spo­čí­vá ono kouz­lo: svět­lo jsem spat­řil jedi­ně ve tmě. Konfrontací se zlem jsem dospěl k neotře­si­tel­né­mu pře­svěd­če­ní, že dob­ro a lás­ka musí bez­pod­mí­neč­ně exis­to­vat. Alespoň tak pří­běh Nabarveného ptá­če­te chá­pu.  Domnívám se, že nadě­je spo­čí­vá ve svět­le, jež pro­stu­pu­je vše­mi těmi hrůza­mi. Mým úko­lem tedy bylo vzít fil­mo­vé divá­ky na ces­tu a dovést je prá­vě k této nadě­ji. Byla to pro mě výzva „živo­ta či smr­ti“.

Kniha byla vní­má­na jako auto­bi­o­gra­fic­ká, nicmé­ně Kosiński byl násled­ně obvi­něn z toho, že si vět­ši­nu popi­so­va­ných situ­a­cí vymys­lel, že napsal belet­rii a že si vybá­jil ony hrůz­né zážit­ky, kte­ré sám nikdy neza­žil.

Ano, vím. Kosiński udě­lal během své­ho živo­ta chy­bu, když řekl, že se jed­na­lo o jeho vlast­ní auto­bi­o­gra­fii. Nebyla to prav­da. Ale abychom pocho­pi­li, proč to vlast­ně řekl, musí­me bez­pod­mí­neč­ně znát jeho život, jeho ducha i jeho myš­len­ky. To, zda kni­ha odrá­ží jeho vlast­ní zku­še­nos­ti či niko­liv, je pro mě zce­la nepod­stat­né, pro­to­že stě­žej­ním prv­kem umě­lec­ké­ho díla není živo­to­pis­ná prav­da, nýbrž oprav­do­vost. Dokonce ani fil­my, kte­ré se prá­vem pyš­ní tím, že jsou „pod­le sku­teč­né­ho pří­bě­hu“, neodrá­že­jí rea­li­tu. Bez fan­ta­zie, ať už úmy­sl­né, či niko­liv, je umě­ní zho­la nemož­né. Koneckonců, kaž­dý tvůr­ce vždy do díla vná­ší urči­tou míru este­ti­za­ce.

Během pří­prav na natá­če­ní jsem pře­če­tl mno­ho knih, belet­rii i lite­ra­tu­ru fak­tu, kte­ré mi pomoh­ly poro­zu­mět dané době a pro­stře­dí. Rád bych zmí­nil kni­hu his­to­ri­ka Timothyho Snydera s názvem Bloodlands, kte­rá věc­ně a v rám­ci kon­tex­tu popi­su­je vše, co se ve východ­ní Evropě před více než sedm­de­sá­ti lety dělo. Strašlivá zvěr­stva... Bylo to vel­mi sil­né čte­ní. Události, kte­ré popi­su­je, nena­lez­ne­me ani v Nabarveném ptá­če­ti, a co je ješ­tě hor­ší, nejed­ná se vůbec o lite­rár­ní fik­ci. Kniha jed­no­du­še popi­su­je straš­li­vá, zdr­cu­jí­cí fak­ta s vědo­mím, že se to všech­no sku­teč­ně sta­lo a že se to sta­ne zno­vu. Žádné umě­lec­ké dílo nemů­že podá­vat tak­to suro­vou rea­li­tu. Není to jeho úče­lem a vždy to vede k neú­spě­chu. Umění však k těm­to pří­bě­hům doká­že při­stu­po­vat empa­tic­ky a pře­de­vším prav­di­vě.

Jak jste zís­kal prá­va na natá­če­ní kni­hy?

Zjistit, kdo je drži­te­lem autor­ských práv Jerzyho Kosińského, trva­lo osm měsí­ců. V žád­ném pří­pa­dě to nebyl snad­ný úkol, ale nako­nec jsme našli auto­ri­zo­va­nou orga­ni­za­ci se síd­lem v Chicagu Spertusův insti­tut pro židov­ské uče­ní a vede­ní Napsal jsem jim zdvo­ři­lý dopis, v němž jsem se dotá­zal, zda by bylo mož­né začít jed­nat. Upřímně řeče­no jsem neče­kal žád­nou odpo­věď, tak­že jsem byl veli­ce mile pře­kva­pen, když mi do Prahy při­šla pozván­ka na spo­leč­né setká­ní. A tak jsem na jaře roku 2009 čekal v recep­ci před jejich kan­ce­lá­ře­mi v jed­nom mra­kodra­pu. Čekal jsem asi jen dvě minu­ty, než mě asi­s­tent­ka zaved­la do kon­fe­renč­ní míst­nos­ti, kam poz­dě­ji vstou­pi­li tři páno­vé... A pak začal „výslech“. Všechny otáz­ky se toči­ly kolem toho, proč mám zájem kni­hu zfil­mo­vat. Proč? Proč jsem si ji vybral? Jak mám vše naplá­no­va­né? Proč jsem o poten­ci­á­lu dané­ho mate­ri­á­lu tak ská­lo­pev­ně pře­svěd­čen? Když se za tím zpět­ně ohléd­nu, je mi jas­né, že se chtě­li ujis­tit, že mi nejde jen o finanč­ní spe­ku­la­ce, že nemám zájem o zisk nebo o to, abych těžil z kon­tro­verz­ních aspek­tů díla, ale že mám o pří­běh sku­teč­ně váž­ný zájem. Jedním z fak­to­rů, kte­ré hovo­ři­ly v můj pro­spěch, moh­la být i sku­teč­nost, že pochá­zím z východ­ní Evropy, tak­že si zřej­mě mys­le­li, že prav­dě­po­dob­ně budu mít k téma­tu nále­ži­tý vztah. Otázky mi klad­li asi hodi­nu, načež se šli pora­dit mezi sebou.  Vrátili se asi po dese­ti minu­tách a řek­li mi: „Dáme vám je.“ Během násle­du­jí­cích čtr­nác­ti měsí­ců jsme muse­li dojed­nat všech­ny pod­mín­ky i cenu: byla to obtíž­ná, ale féro­vá jed­ná­ní. Práva jsem nako­nec zís­kal po dva­ce­ti dvou měsí­cích.

Liší se film od kni­hy? Jak dlou­ho jste pra­co­val na scé­ná­ři?

Film není na roz­díl od romá­nu zalo­žen na slo­vech, ale na obra­zech; navíc žád­ná fil­mo­vá adap­ta­ce nemů­že přes­ně odpo­ví­dat tomu, co si čte­nář vytvo­ří ve své fan­ta­zii. Kamera je v tom­to napros­to nekom­pro­mis­ní: nabí­zí pohled reži­sé­ra a niko­ho jiné­ho. Adaptace může být úspěš­ná jedi­ně teh­dy, pokud má este­tic­ká kon­cep­ce fil­mu, vypra­věč­ský styl a posel­ství pří­bě­hu na divá­ka opě­tov­ný emo­ci­o­nál­ní a inte­lek­tu­ál­ní dopad podob­ný tomu, jaký měla kni­ha na čte­ná­ře. Celkem jsem napsal sedm­náct ver­zí scé­ná­ře a celý pro­ces trval tři roky.

Kniha je plná kru­tých a zne­po­ko­ju­jí­cích scén. Jak jste k těm­to čas­to bru­tál­ním for­mám nási­lí při­stu­po­val?

Celou dobu jsem se pokou­šel o vhod­nou míru a objek­ti­vi­za­ci. Chtěl jsem, aby pub­li­kum doká­za­lo ony bru­tál­ní scé­ny unést. Doufal jsem, že čer­no­bí­lé obra­zy, rámo­vá­ní, tem­po děje a roz­leh­lé pro­stře­dí ven­ko­va poskyt­ne divá­kům emo­ci­o­nál­ní pro­stor, aby moh­li reflek­to­vat dotyč­né akty nási­lí, kte­ré chla­pec vidí a kte­rým je vysta­ven. Vyhnul jsem se šoku­jí­cím, rych­lým efek­tům (kte­ré sni­žu­jí míru odpo­věd­nos­ti) a jaké­mu­ko­li bez­dů­vod­né­mu pro­ta­ho­vá­ní scén (což by na divá­ka mělo pří­liš sil­ný dopad). Pevně věřím, že se divá­ci nikdy nebu­dou cítit jako v pas­ti a že na ně žád­ná z vylí­če­ných udá­los­tí nebu­de půso­bit nevy­hnu­tel­ným dojmem.

Nabarvené ptá­če je medi­ta­cí o zlu, ale také o jeho pra­vém opa­ku: o dob­ru, empa­tii a lás­ce. V jejich nepří­tom­nos­ti se k těm­to hod­no­tám nevy­hnu­tel­ně obra­cí­me. Když vidí­me v Nabarveném ptá­če­ti zábles­ky dob­ra a lás­ky, váží­me si jejich pod­sta­ty a tou­ží­me po tom, aby jich bylo více. Toto je pozi­tiv­ní posel­ství fil­mu – lid­ská tou­ha po dob­ru. Když Chlapec volá: „Chci jít domů!“ my také chce­me jít domů, na bez­peč­né mís­to plné lás­ky. Cokoliv jiné­ho se zdá být absurd­ní.

Pochopitelně jsem vel­mi zne­po­ko­jen otáz­ka­mi, kte­ré ten­to mate­ri­ál vyvo­lá­vá. Mají psy­cho­lo­go­vé sku­teč­ně prav­du, když tvr­dí, že se obra­cí­me ke zlu, nehrozí-li nám nebez­pe­čí tres­tu? Je zlo v boji o život jako tako­vý nevy­hnu­tel­né? Jaké okol­nos­ti nám umož­ňu­jí zra­dit naše vlast­ní zása­dy? Odpovědi na tyto otáz­ky stá­le hle­dám, a pře­de­vším pak v této době.

V Nabarveném ptá­če­ti je to ješ­tě boles­ti­věj­ší, když tak­to kru­tý pří­běh dopa­dá na malé dítě.

Dospělí mají svou minu­lost, kte­ré jsou si vědo­mi, a záro­veň si doká­žou před­sta­vit budouc­nost. U dítě­te to ale nepla­tí. Minulost je pro ně neu­vě­ři­tel­ně měl­ké vod­ní těle­so, v němž nelze pla­vat. A budouc­nost si nedo­ká­že před­sta­vit vůbec. Dítě je v pod­sta­tě schop­no mys­let jen pár dní dopře­du. Co bude za měsíc, je pro ně nepo­zna­tel­né. Řada kli­nic­kých psy­cho­lo­gů však dospě­la k závě­ru, že děti para­dox­ně při­jí­ma­jí tvr­dou rea­li­tu mno­hem snad­ně­ji než dospě­lí. Berou věci tak, jak jsou. A to je samo­zřej­mě schop­nost, kte­rá dětem pomá­há pře­žít díky tomu, že jim umož­ňu­je uvě­řit, že ty hroz­né věci, jež se dějí kolem nich, jsou nor­mál­ní. Něco tako­vé­ho se děje i naší hlav­ní posta­vě, Chlapci, kte­rý se sice zachrá­ní, ale mož­ná je nevrat­ně poško­zen tou samou odol­nos­tí, kte­rá mu umož­ni­la všech­ny ty hrůz­né zku­še­nos­ti vydr­žet. Já jsem však pře­svěd­čen, že vždy exis­tu­je ces­ta zpět.

V kni­ze, stej­ně jako ve fil­mu, je Chlapec jakým­si sym­bo­lem, před­sta­vi­te­lem všech těch sto­vek tisíc dětí, kte­ré pro­ži­ly vál­ku, puto­va­ly zni­če­nou Evropou, ztra­ti­ly rodi­če a mož­ná se už s nimi nikdy neshle­da­ly. A to samé se děje po celém svě­tě, všu­de tam, kde je něja­ký váleč­ný kon­flikt.

Jak jste s vaším hlav­ním her­cem natá­čel všech­ny ty zne­po­ko­ju­jí­cí a kru­té scé­ny?

U něko­li­ka nej­pro­ble­ma­tič­těj­ších scén nebyl Chlapec vůbec pří­to­men. Kamera sle­du­je akci z jeho mís­ta a vyja­dřu­je tak jeho sub­jek­tiv­ní vidě­ní. Ve scé­nách zachy­cu­jí­cích nási­lí a sex jsem zase pou­žil dospě­lé­ho dublé­ra.

Proč nebyl váš film nato­čen v ang­lič­ti­ně?

Od samé­ho začát­ku jsem byl pře­svěd­čen o tom, že ang­lič­ti­na by v Nabarveném ptá­če­ti zce­la zni­či­la jakou­ko­li auten­tič­nost. Sám Kosiński v před­mluvě své kni­hy uvá­dí, že pří­běh se ode­hrá­vá kde­si ve východ­ní Evropě, kde lidé mlu­ví zvlášt­ním dia­lek­tem. Z toho­to důvo­du jsem se roz­ho­dl pou­žít jakési „slo­van­ské espe­ran­to“, umě­le vytvo­ře­ný jazyk. Dalším důvo­dem toho­to roz­hod­nu­tí byla sku­teč­nost, že jsem si nepřál, aby se jaký­ko­li sku­teč­ný slo­van­ský národ východ­ní Evropy s tím­to pří­bě­hem iden­ti­fi­ko­val na národ­ní úrov­ni.

Použil jste čer­no­bí­lý 35mm film. Proč?

Patřím mezi ty fil­ma­ře, kte­ří jsou navzdo­ry dneš­ním úžas­ným mož­nos­tem digi­tál­ní­ho natá­če­ní pře­svěd­če­ni o tom, že nega­tiv je v zása­dě nena­hra­di­tel­ný a že dodá­vá fil­mu jis­té kouz­lo. Negativ je auten­tič­těj­ší, zejmé­na u sním­ku, jako je Nabarvené ptá­če, kte­rý je čer­no­bí­lý prá­vě s ohle­dem na umoc­ně­ní základ­ní vypra­věč­ské linie. Natáčet film v bar­vě by byla napros­tá kata­stro­fa. Vypadalo by to zce­la nepře­svěd­či­vě, faleš­ně a komerč­ně.

Hlavní roli dítě­te hra­je Petr Kotlár, kte­ré­ho jste nena­šli při cas­tingu, ale při náhod­ném setká­ní. Jak k tomu došlo?

Došlo k tomu něko­lik let před natá­če­ním v Českém Krumlově, kam jez­dím psát všech­ny své scé­ná­ře. Toto mís­to je téměř magic­ké a má jedi­neč­ný genius loci. A tam jsem ho jed­no­ho krás­né­ho dne uvi­děl... A cítil jsem, vylo­že­ně cítil, stej­ně jako při čet­bě té kni­hy, že obsa­ze­ní toho­to dítě­te bude správ­ným roz­hod­nu­tím. Byl to zkrát­ka on, Chlapec. Bylo to vel­ké rizi­ko... Petr Kotlár, nehe­rec, malý hoch bez jakých­ko­li zku­še­nos­tí před kame­rou. Vím, že to zní bláz­ni­vě, ale tak to zkrát­ka bylo.

Jak jste Petra při­pra­vo­val na tak nároč­nou fil­mo­vou prá­ci?

Udělal jsem jen dvě věci. Nejprve jsme pro­ved­li kame­ro­vé zkouš­ky. Nevěděl jsem, jest­li bude vůbec scho­pen před­stou­pit před kame­ru. Bylo mož­né, že i přes svou evi­dent­ně sil­nou, extro­vert­ní pova­hu a upřím­nou tou­hu hrát zkrát­ka ztuh­ne. Říkal jsem si, že jsem blá­zen, pro­to­že jsem za pár měsí­ců už musel natá­čet, a při­tom jsem všech­no vsa­dil na jed­nu kar­tu, na něj, a to jen na zákla­dě intu­i­ce. Neměl jsem v zálo­ze niko­ho jiné­ho. A pak mi, díky­bo­hu, nesmír­ně pomoh­la jed­na zná­má čes­ká hereč­ka, kte­rá s ním celý den pra­co­va­la. Zkoušeli jsme hlav­ní emo­ce a jejím úko­lem bylo pomo­ci mu vyjá­d­řit poci­ty stra­chu, smut­ku, smí­chu, slz... A poved­lo se. Petr to zvlá­dl napros­to skvě­le. A tou dru­hou věcí byly psy­cho­lo­gic­ké tes­ty, kte­ré jsem ho nechal udě­lat. A těmi také pro­šel zce­la bez pro­blé­mů. Po celou dobu natá­če­ní, během kaž­dé­ho ze 102 natá­če­cích dnů v prů­bě­hu téměř dvou let, měl u sebe dopro­vod, kte­rý se o něj mezi scé­na­mi sta­ral. Ani na sekun­du se nesta­lo, že by seděl na natá­če­ní sám a nevě­děl, co má dělat.

A z pozi­ce reži­sé­ra jsem ho mohl vést i pro­střed­nic­tvím jeho milo­va­né­ho psa Dodíka. Když jsem napří­klad potře­bo­val, aby byl smut­ný, řekl jsem mu: „Petře, před­stav si, že ti Dodík ute­kl a ty ho nikdy nemů­žeš najít.“

Spolu s Petrem hra­je ve fil­mu mno­ho význam­ných mezi­ná­rod­ních hvězd: Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Udo Kier, Julian Sands, Barry Pepper... Jak jste je při­měl k účas­ti na fil­mu, nebál jste se je zkra­je oslo­vit?

Když jsem psal scé­nář, při­šla řada i na posta­vu němec­ké­ho vojá­ka Hanse. Okamžitě jsem cítil, že ide­ál­ní oso­bou pro tuto roli by byl prá­vě Stellan. Nějakou dobu jsem o tom pře­mýš­lel, ale pak jsem si uvě­do­mil, že jeli­kož se jed­ná o mezi­ná­rod­ně uzná­va­ný román, mohu se bez vět­ších roz­pa­ků uchá­zet o jaké­ho­ko­li her­ce. A tak jsem to udě­lal. Některé z nich jsem kon­tak­to­val pro­střed­nic­tvím agent­ky Tatjany Detlofsonové, ale Stellana jsem oslo­vil osob­ně. My jsme se totiž o šest­a­dva­cet let dří­ve setka­li v Praze, zce­la náho­dou. Od té doby jsme se nevi­dě­li a mezi­tím se z něj sta­la mezi­ná­rod­ní hvězda. Zatelefonoval jsem mu, a když jsem se mu před­sta­vil, oka­mži­tě vyhr­kl: „Můj bože, Václave!“  Načež mi řekl, ať mu klid­ně pošlu scé­nář, že si ho proč­te a pak se uvi­dí. Stellan byl tedy prv­ní, kdo potvr­dil zájem o roli ve fil­mu, a ten­to zájem byl při jed­ná­ních se vše­mi ostat­ní­mi veli­ce důle­ži­tý. Pro všech­ny bylo samo­zřej­mě klí­čo­vé, aby se jim v prv­ní řadě líbil scé­nář.

Jedinými věhlas­ný­mi her­ci, kte­ří se setká­va­jí ve stej­né scé­ně, jsou Harvey Keitel a Julian Sands. Všichni ostat­ní se obje­vu­jí v ději jed­not­li­vě, v deví­ti samo­stat­ných kapi­to­lách fil­mu.

Slyšel jsem, že jste vymys­lel spe­ci­ál­ní ritu­ál na osla­vu posled­ní natá­če­né scé­ny kaž­dé­ho stě­žej­ní­ho her­ce. Je to prav­da?

Vzniklo to zce­la náho­dou poté, co jsme dokon­či­li natá­če­ní kapi­to­ly nazva­né Mlynář. Po posled­ní scé­ně jsme se s celým štá­bem roz­lou­či­li s Udo Kierem. A najed­nou do mě něco vje­lo a já jsem ho popa­dl kolem pasu, zve­dl jsem ho do vzdu­chu a zatřá­sl jsem s ním jako s pyt­lem bram­bor. A tak se z toho stal náš ritu­ál. Každého muž­ské­ho her­ce jsem po posled­ní scé­ně vždyc­ky zved­nul a zatřá­sl jsem jím.

Co pro vás bylo během těch téměř jede­nác­ti let nej­těž­ší výzvou?

Ze zce­la pocho­pi­tel­ných důvo­dů to bylo finan­co­vá­ní, kte­ré trva­lo čty­ři roky. Kontaktoval jsem desít­ky a desít­ky pro­du­cen­tů po celé Evropě, ale zce­la bez úspě­chu. Upřímně řeče­no, nade­šly i oka­mži­ky, kdy jsem si říkal, že to vzdám, nebo jsem si s tou myš­len­kou ve slab­ších chví­lích mini­mál­ně pohrá­val. Ale hlu­bo­ko uvnitř jsem věděl, že to stej­ně neu­dě­lám. Nemohl jsem to udě­lat. Nabarvené ptá­če byla moje lás­ka, na kte­ré bylo tře­ba pra­co­vat. A všech­no, co jsem cítil a čím mě tato kni­ha oslo­vo­va­la, se zkrát­ka muse­lo dostat na plát­no.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Části seriálu:  Nabarvené ptáče


Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Král Šumavy – Ambiciózní, ale nedotažený seriál
3. února 2025Král Šumavy – Ambiciózní, ale nedotažený seriálSeriál Král Šumavy režiséra Davida Ondříčka sliboval zajímavý pohled na legendárního převaděče Josefa Hasila a šumavské pohraničí v 50. letech. Bohužel se však nepodařilo naplnit vysoká očekávání, která s sebou téma neslo. Přestože vizuální stránka a…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Zemřel herec a režisér Jan Kačer
24. května 2024Zemřel herec a režisér Jan KačerVe věku 87 let zemřel český herec a režisér Jan Kačer. O jeho úmrtí informovala rodina. Kačer se narodil 3. října 1936 v Holicích. Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU a svou hereckou kariéru zahájil v…Vydáno v rubrice: Profily osob
Král Šumavy: Fantom temného kraje - Epizoda 2
18. prosince 2022Král Šumavy: Fantom temného kraje - Epizoda 2Ten kdo nezná Krále Šumavy, tak kdyby vůbec nebyl. Snad všichni by měli znát tajemného převaděče na hraničních horách. Druhý díl nám konečně přináší trochu akce, trochu mrtvol, ale očekával jsem víc. Trochu prohloubení postav a…Vydáno v rubrice: TV Recenze
Deník tvrdohlavého režiséra
8. dubna 2021Deník tvrdohlavého režiséraV kině proběhne válečné drama Tobruk za 102 minut, ale Václav Marhoul žil filmem po několik let. Od března 2006, kdy v Českém Krumlově začal pracovat na první verzi scénáře, až do premiéry filmu v září 2008. Následovalo ještě…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Vejška - volné pokračování Gymplu
27. května 2020Vejška - volné pokračování GympluSiluety věží večerní Prahy se noří do tmy a pod železničním mostem se připravují ke svému tajnému uměleckému počinu Petr a jeho kamarád  Michal. Žádná velká tvorba se ale nekoná, protože police  způsob malování na zdi…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze
Tyto filmy získali nejvíce nominací na Českého lva
17. ledna 2020Tyto filmy získali nejvíce nominací na Českého lvaČeská filmová a televizní akademie (ČFTA) oznámila nominace pro 27. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali z celkem 64 celovečerních hraných, animovaných a dokumentárních filmů, jejichž společným jmenovatelem bylo uvedení do distribuce v roce 2019…Vydáno v rubrice: Filmové a televizní aktuality
Nabarvené ptáče - TVŮRČÍ ŠTÁB
10. září 2019Nabarvené ptáče - TVŮRČÍ ŠTÁBVáclav Marhoul Scenárista, producent, režisér Nabarvené ptáče je třetím celovečerním filmem, pod kterým je Václav Marhoul (1960, Praha) podepsán coby scenárista, producent a režisér. Předcházející filmy Mazaný Filip (2003) a především Tobruk (2008) získaly četná domácí…Vydáno v rubrice: Profily osob
Nabarvené ptáče - PROHLÁŠENÍ REŽISÉRA
10. září 2019Nabarvené ptáče - PROHLÁŠENÍ REŽISÉRAPo přečtení původního románu Nabarvené ptáče je mnoho lidí v šoku z toho, jakým způsobem je v něm popisováno násilí a brutalita. Pojetí násilí v podání Jerzyho Kosińského může být sice znepokojující, ale rozhodně není jen jednorozměrné či dvojrozměrné.  Násilí…Vydáno v rubrice: Speciály
Divadlo Sklep: Böhmen und Mähren
30. dubna 2016Divadlo Sklep: Böhmen und MährenDivadlo Sklep po dlouhém čase opět spolupracuje s Českou televizí a na obrazovkách uvidí diváci  třídílný seriál "Böhmen und Mähren, právě dnes". Pořad vznikl u příležitosti 45. výročí Divadla Sklep. Celkově dvouhodinový titul je složen z…Vydáno v rubrice: Filmové premiéry
Rozhovor s vycházející hvězdou literárního nebe, charismatickou začínající spisovatelkou Janou Šintákovou Michalicovou
8. března 2024Rozhovor s vycházející hvězdou literárního nebe, charismatickou začínající spisovatelkou Janou Šintákovou MichalicovouPřibližně před měsícem jsem měla možnost blíže se seznámit s knihou "Mezi dobrem a zlem" od nadějné autorky, a nebojím se říci i "vycházející hvězdy literárního nebe", Jany Šintákové Michalicové. Tato velmi inspirativní kniha, plná nejen…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem Kunovským
4. března 2024Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem KunovskýmV poměrně nedávné době se na knižním trhu objevila velmi zajímavá kniha "PROROK a LADY KOSICE" od nadějného mladého tvůrce Ondřeje Kunovského, jež si získala velké publikum čtenářů. Koho si však pod tímto zvučným jménem můžeme…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ROZHOVOR: Jana Štrausová a děti nové doby: lidé, kteří si pamatují minulost
26. ledna 2023ROZHOVOR: Jana Štrausová a děti nové doby: lidé, kteří si pamatují minulostRáda se vámi rozdělím o rozhovor s autorkou Janou Štrausovou, ženou, která využila své pedagogické i terapeutické zkušenosti a ve svém studiu, praxi i knihách naplno využila svůj dar naslouchat dětem. A téma, které k ní…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Štěstí je krásná věc - ROZHOVOR S HLAVNÍMI HERCI
30. září 2020Štěstí je krásná věc - ROZHOVOR S HLAVNÍMI HERCIVĚŘÍTE NA ŠTĚSTÍ, OSUD? JDETE MU NAPROTI? Petra Hřebíčková: Věřím. Taky věřím, že naše bytí na zemi má vyšší smysl než jen oddýchat tento jeden život. Jinak mi nejde na rozum tolik nespravedlnosti a utrpení ve…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Rozhovor s autory dokumentu Králové videa - Lukáš Bulava, Petr Svobora, Peter Pavlík a Igor Kovács (a hudební skladatel Jake Stark)
8. září 2020Rozhovor s autory dokumentu Králové videa - Lukáš Bulava, Petr Svobora, Peter Pavlík a Igor Kovács (a hudební skladatel Jake Stark)Po delším rozmýšlení se jednou za čas se v brzké době pokusím vydávat rozhovory s osobnostmi, které mají něco společného s českým filmem. S lidmi přímo z branže nebo i třeba provozovateli kin či distributory. Prvním…Vydáno v rubrice: Rozhovory
S MARTINEM HOFMANNEM O ROLI PAVLA LANDOVSKÉHO A FILMU HAVEL
22. července 2020S MARTINEM HOFMANNEM O ROLI PAVLA LANDOVSKÉHO A FILMU HAVEL . . o přípravách na roli Přípravy byly příjemné - nakoukával jsem Pavla Landovského, vytvářel jsem si nějaký celistvější obraz jeho osobnosti. No a on byl cokoli jen ne nudný, průměrný a zaměnitelný. Byl to fajny…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ANNA GEISLEROVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVEL
22. července 2020ANNA GEISLEROVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVELJak s odstupem času vzpomínáte na natáčení?  Strašně se mi líbila příprava na natáčení. Většinou točím s lidmi, kteří na přípravu dbají. A I tady jsme byli velmi pečliví. Připravovali jsme se dlouho, četli scénář a prošli jsme…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,28264 s | počet dotazů: 273 | paměť: 41316 KB. | 27.08.2025 - 02:00:59