Někdo prožívá adrenalinové chvíle jen tak pro svou radost a někdo je prožívá, když se snaží zajistit jiným lidem podmínky pro normální život. Schopnost zvládnout adrenalinové situace, umění rychle se rozhodnout a komunikovat, to nesmí chybět ve výbavě humanitárního pracovníka, který pracuje v oblastech zasažených válečným konfliktem. I obyčejné a banální úkoly se mohou během krátké chvíle proměnit v neřešitelný úkol nebo v zásadní problém, jak přežít.
Španěl Fernando Leon de Aranoa napsal scénář a natočil film o malé skupině humanitárních pracovníků, kteří se spolu s místním průvodcem snaží vyčistit studnu a zajistit tak pitnou vodu v oblasti. Příběh filmu se odehrává kdesi na Balkáně v roce 1995. Válka sice skončila, ale napětí mezi lidmi je patrné v každé situaci. Ukazuje se, že v krajině operují skupiny ozbrojených lidí, kteří se snaží realizovat spravedlnost podle svých pravidel. Skupinu humanitárních pracovníků vede zkušený Mamrú, který svou partu dokáže kočírovat bez velkých problémů. Může se spolehnout na zkušeného parťáka B a spolupracovnice z něho mají přirozený respekt. Tihle lidé nemají problém se mezi sebou dohodnout a pracovat, musí však řešit nebezpečné situace i zvládnout bezmocnost při jednání s velením jednotek OSN. Normální život se do krajiny, kterou zasáhla válka, vrací jen pozvolna.
Režisér se snažil natočit film bez zobrazení násilí a bojových scén. Přesto se mu podařilo zachytit napětí a nedůvěra, které panuje mezi původními obyvateli a humanitárními pracovníky. K navázání kontaktu a navození důvěry slouží různé triky od nabídnuté cigarety až po pantomimický výstup. Herci musí být všestranní a schopní hrát naprosto věrohodně, aby scény působily autenticky. Ve scénách s vesničany se to daří a svou roli zde hraje i užívání různých dorozumívacích jazyků. Další silnou stránkou filmu je volba herců do rolí hlavních mužských postav. Charismatický Benicio Del Toro dodává svému veliteli Mambrúovi správně namíchanou směs vůdčích rysů se skoro lenivým pohledem starého kocoura, který čeká na svou příležitost. Zkušeného B obohacuje Tim Robbins o lehce jízlivý podtón, kterým zlehčuje napínavé situace a uvolňuje napětí. Mezi zkušené humanitární pracovníky patří i role Katye, kterou hraje Olga Kurylenko. Katyu jsem vnímala jako takový doplněk k ději. Kromě vzpomínek na bývalý vztah s Mamrúem nic nového do příběhu nepřinesla a herečka neměla co hrát. To role Sophie, nové členky, má určitý vývoj a Mélanie Thierry dodala postavě mladické nadšení i citlivé reakce na válečné oběti. Zajímavou roli průvodce Damira zahrál Fedja Štukan, který má dar působit nenápadně, přestože je jeho role důležitá a pro určité situace stěžejní. Malého chlapce Nikolu hraje Eldar Residovic, který je ve svém smutku dojemně přesvědčivý. Snad mu osud nabídne v budoucnosti veselejší role.
Příběh se odehrává na horských pláních bez lesního porostu a krajina působí krásně, ale současně i depresivně. Každodenní a opakovaná činnost je ve filmu nahrazena opakovanou jízdou po nekonečných pláních a horských silničkách. Osobní problémy a rozhovory mezi členy týmu humanitárních pracovníků mi připadaly občas zdlouhavé a samoúčelně. Osobně bych ze scénáře vyškrtala postavu Katye.
Film mě zaujal a oceňuji snahu tvůrců zachytit nelehkou práci humanitárních pracovníků v terénu i podmínky a atmosféru, které panují v oblastech, kudy prošel válečný konflikt.
Nejnovější komentáře