Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Ve třetím pokračování úspěšné série se oblíbení hrdinové spojí s novými tvářemi, aby čelili jedné z největších výzev kariéry. Jejich cílem je získat diamantové srdce, nejvzácnější drahokam, který je v rukou nejhorších světových zločinců. Každý krok Jezdců proto musí být promyšlený, každý jejich trik brilantní a s každou další loupeží musí riskovat víc. Nečekané zvraty přitom prověří nejen jejich schopnosti, ale i vzájemnou důvěru...
První Podfukáři byly před 12 lety na první pohled základem nové úspěšné franšízy, která měla generovat nový díl každé 2–3 roky. Film Louise Letteriera v roce 2013 utržil 351,7 milionu dolarů, i proto se ihned začalo chystat pokračování. To dorazilo o 3 roky později - pokračování se tehdy místo Letteriera chopil Jon M. Chu. Pokračování si sice v pokladnách kin lehce pohoršilo, jeho globálních 334,9 milionu dolarů ovšem pořád stačilo na to, aby se začalo mluvit o trojce či nějakém případném spin-offu. Na Podfukáře 3 bylo přesto nutno čekat téměř 10 let. Samotná trojka v režii Rubena Fleischera adresuje, že skutečně uběhlo 10 let. V době, která trpí válkami, pandemiemi a obavami spojenými s umělou inteligencí, jsou nicméně dle samotného filmu kouzla potřebná více než kdy dříve. A tak se Čtyři jezdci opravdu vracejí. I když tentokrát definitivně už nejsou jenom čtyři.
Vrací se Daniel J. Atlas v podání Jesseho Eisenberga, Merritt McKinney v podání Woodyho Harrelsona i Jack Wilder v podání Davea Franca, po absenci v druhém dílu se také vrací Isla Fisher jako Henley Reeves, kterou v prvním pokračování nahradila postava Luly v podání Lizzy Caplan (její existenci třetí film neignoruje, stejně jako v případě Dylana Rhodese v podání Marka Ruffala). Minimálně do konce první třetiny ovšem platí, že se Jezdci nedali dohromady od závěru druhého filmu a i proto musí Eisenbergův Atlas spolupracovat s novou generací iluzionistů - Boscem v podání Dominica Sessy, Charliem v podání Justice Smithe a June v podání Ariany Greenblatt. Na návrat Arthura Tesslera v podání Michaela Cainea a jeho vypečeného synáčka Waltera v podání Daniela Radcliffea poté nedochází, novým protivníkem Jezdců je tak Veronika Vanderberg v podání Rosamund Pike, matriarcha kriminálního syndikátu, kterou chce Atlas s novou generací Jezdců připravit o nejvzácnější diamant světa. Jenomže z Veroniky se nevyklube snadná oběť, ale naopak nebezpečný protivník. I proto se musí o slovo přihlásit původní složení Jezdců i Thaddeus Bradley v podání Morgana Freemana. Dochází přitom na novou várku iluzí, kterou Jezdci netahají za nos jen své oběti, ale i tentokrát samotné diváky filmu.
Je vlastně těžké říct, jak moc byla série Podfukáři sérií, která někomu vyloženě chyběla. O třetím filmu se od druhého filmu sem tam mluvilo; vždy to ovšem působilo, že sice teoreticky vzniknout mohl, ale nikdo se do něj dvakrát nehrne. Na o poznání zajímavější výsledek dojde v moment, kdy takové pokračování nejen vznikne, ale je navíc velmi důstojným nástupcem prvních dvou filmů. Opět spoléhá na výrazný ústřední motiv Briana Tylera, všichni navrátivší herci poté dokážou působit dojmem, že si návrat k sérii užívají. Nová generace je navíc důstojně doplňuje. Na Greenblatt je možná chvílemi až příliš poznat, že v době natáčení ještě ani nebyla zletilá, Sessa v roli ambiciózního herce poté možná až chvílemi příliš evokuje mladší variantu Atlase. Minimálně Justice Smith ovšem dokáže projevit, že je poměrně nedoceněný talent a nakonec překvapivě i tahoun nové generace iluzionistů. Záporačka v podání Rosamund Pike pak chvílemi trpí možná až příliš teatrálním přízvukem. Podfukáři ovšem nejspíše v očích nikoho nikdy nebyli sérií, která by stála na hereckých výkonech; jde tu přeci jen především o magii a iluze. A těch je ve filmu požehnaně.
Kdo má o předchozích dvou filmech povědomí, nejspíše moc dobře ví, co může od těchto filmů čekat. Vždy se předvede nějaký působivý trik, občas přitom dochází k jeho dekonstrukci, která je různorodě přitažená za vlasy. Eskapády Jezdců jsou často postavené na náhodě a shodě okolností; i když to vypadá, že se aktuálně nacházejí v ohrožení, vždycky jsou alespoň půl kroku před všemi ostatními. Ještě před 10 lety jedni z nejhledanějších osob světa se nyní očividně snaží žít normální život, společnost je ovšem pořád vnímá jako skupinu moderních Robin Hoodů, která vycházela z Harryho Houdiniho či Jaspera Maskelynyho, zároveň může snadno inspirovat i novou generaci iluzionistů. Střet staré a nové gardy je poměrně sympatický, především díky jejich chemii a vzájemné dynamice. Mladší iluzionisté ke svým vzorům chovají úctu, ti je naopak neberou jako neschopná ucha. Prostory pro nějaký charakterní vývoj jsou do jisté míry minimální, přesto Podfukáři 3 dokážou občas i dojmout, především poměrně uspokojivou a důstojnou prací s jednou z vedlejších postav.
Ruben Fleischer stojí za oběma Zombielandy, prvním Venomem i filmovým Uncharted, potvrzuje tak pozici slušného řemeslníka. Akční scény jsou díky němu poměrně hravé, minimálně nesrší dojmem prázdnoty a vyložené generičnosti. V rámci iluzionistických hrátek možná měly předchozí dva filmy trošičku větší měřítko a propracovanější a kreativnější sekvence, trojka ovšem rozhodně nepůsobí jako podvyživený sourozenec. Jezdci i tentokrát do velké míry operují jako samozvanci, Pike pak díky okázalému přízvuku zvládá hlavní záporačku uhrát přesvědčivě nesnesitelně. A vlastně jen jako lehce mírnější psychopatku než byla její postava ve Zmizelé. Navíc jí kromě krádeže diamantu trápí jeden kostlivec ve skříni. Je jen škoda, že Podfukáři jsou jako franšíza už tak moc postavená na zvratech, že i zvraty, které chvílemi působí až vyloženě cimrmanovsky, vlastně nejsou zase tolik překvapivé.
Scenáristická čtveřice (Michael Leslie, Paul Wernick, Rhett Reese, Seth Grahame-Smith) se na předchozí dvojici filmů nepodílela, přesto se jim překvapivě daří vyvolat nádech předchozích dvou filmů. I do třetice se iluzionismus kombinuje s heist movie a tak trochu detektivkou; třetího filmu se též daří většinu času držet diváka v šachu a prezentovat vyložené magické triky. Dost pravděpodobně se tak jedná o důstojnější sequel, než by leckdo dokázal ještě pár měsíců či týdnů zpátky tipnout. Je tak pravděpodobné, že pokud si takové kvality udrží i (již potvrzená) čtyřka, do 2–3 (či opět skoro 10?) let to s touhle partou iluzionistů opět může být minimálně fajn.
Po téměř dekádě čekání se Podfukáři vracejí s energií, která příjemně překvapí. Ruben Fleischer nesází na revoluci, ale na jistotu — rychlé tempo, stylové triky a šarm partičky, která ví, že svět pravděpodobně potřebuje kouzla víc než kdy dříve. Podfukáři 3 možná nehledají nové triky, ale s elegancí připomínají, proč je celá série do velké míry stále nedoceněná. Přestože se třetí díl nevyhýbá některým předvídatelným zvratům, působí celkově svěže a udržuje diváka v napětí od začátku až do konce. Chemie mezi starou a novou generací funguje poměrně dobře a jednotlivé staré i nové postavy dostávají prostor ukázat své schopnosti i osobnostní rysy. Pokud si série udrží tuto kvalitu i v nadcházející čtyřce, může se klidně stát, že Podfukáři budou jednou z nejzábavnějších franšíz, kterou pravděpodobně mohou kina v budoucích letech nabídnout...
(4,91 z 5)