Poslední aristokratka – Recenze – 40%

Česká kome­die Poslední aris­to­krat­ka, nato­če­ná a napsa­ná Jiřím Vejdělkem pod­le stej­no­jmen­né­ho humo­ris­tic­ké­ho romá­nu spi­so­va­te­le a kas­te­lá­na Evžena Bočka, vyprá­ví o rodin­ce ame­ric­kých potom­ků čes­kých emi­gran­tů, kte­ří po svých aris­to­kra­tic­kých před­cích dosta­nou v rám­ci pore­vo­luč­ních resti­tu­cí (na začát­ku deva­de­sá­tých let) zpět do vlast­nic­tví rodo­vý zámek a při­je­dou si jej do Čech v obdo­bí adven­tu pře­vzít. Sami jsou ale nema­jet­ní a vět­ši­nu úspor dali do lete­nek, načež jsou kon­fron­to­vá­ni nejen s tro­ji­cí podě­dě­ných zaměst­nan­ců (a s čes­kou pálen­kou, kob­li­ha­mi a s kned­lí­ky se zelím), ale i s chlad­nou a zpustlou budo­vou, jejíž pro­voz bude vyža­do­vat znač­né nákla­dy.

Onu rodi­nu tvo­ří pře­de­vším otec Frank (Hynek Čermák), jenž se k odka­zu před­ků sta­ví sil­ně sen­ti­men­tál­ně (mimo jiné chce u zám­ku pohřbít své mrt­vé pří­buz­né, jejichž popel měl dopo­sud v USA) a poně­kud naiv­ně si před­sta­vu­je, že navá­že na tra­di­ci a vybu­du­je ze zám­ku nový rodin­ný domov. Dále jeho poně­kud pro­s­to­du­chá žena Vivien (Tatiana Dyková, dří­ve Vilhelmová), kte­rá si rych­le při­vyk­ne na vel­ko­pan­ský život­ní styl, ale při­tom všech­ny zna­los­ti o evrop­ské aris­to­kra­cii čer­pá jen z živo­to­pi­su prin­cez­ny Diany, a jejich dospí­va­jí­cí dce­ra Marie (Yvona Stolařová). Přibližně polo­vi­na gagů je násled­ně věno­va­ná reak­cím igno­rant­ní Vivien na čes­ké zvyk­los­ti a pokr­my a její­mu ste­re­o­typ­ně ame­ric­ké­mu cho­vá­ní, zatím­co dru­há polo­vi­na je vyna­lo­že­na na stře­tá­vá­ní rodi­ny s per­so­ná­lem, tj. s bod­rou hos­po­dy­ní (Eliška Balzerová), nerud­ným kas­te­lá­nem (Martin Pechtát) a hypo­chon­dric­kým údrž­bá­řem (Pavel Liška).

Kromě toho je roz­hod­ně potře­ba plout s fil­mem na jed­né vlně a pří­liš se nerý­pat v otáz­kách, proč v něm napří­klad nijak nefi­gu­ru­je ang­lič­ti­na (hlav­ní hrdi­no­vé jsou všich­ni rodi­lí Newyorčané, leč mezi sebou i se vše­mi ostat­ní­mi hovo­ří per­fekt­ní češ­ti­nou, včet­ně per­so­ná­lu na letiš­ti v New Yorku), z čeho jsou živi kas­te­lán s hos­po­dy­ní a údrž­bá­řem, když zjev­ně nejsou pla­ce­ni, a proč se jich hrdi­no­vé nezba­ví, když jsou zjev­ně neschop­ní a ako­rát je táh­nou ke dnu (kro­mě hos­po­dy­ně, kte­rá ale­spoň dob­ře vaří). Proč niko­ho nena­pad­ne ale­spoň tro­chu vylep­šit sví­zel­nou finanč­ní situ­a­ci pro­de­jem zla­té­ho zácho­do­vé­ho prkén­ka, nachá­ze­jí­cí­ho se v jed­né ze zámec­kých kou­pe­len, a proč posta­vy ve fil­mu mlu­ví o tom, že zámek má jen jedu věž, když jich má evi­dent­ně víc. Nebo jaký smy­sl má půj­čit newy­or­ský byt kama­rád­ce (Tatiana Pauhofová) a sou­čas­ně i rodin­né­mu práv­ní­ko­vi (Vojtěch Kotek) a ani jed­no­mu z nich neříct o tom dru­hém? Mimo jiné.