Poslední Samuraj

Víte, co zna­me­ná Samuraj? Víte, co zna­me­ná slou­žit? Víte, co zna­me­ná zemřít?Co mě jako prv­ní cel­kem udi­vi­lo na tomhle fil­mu byl Tom Cruise. Ne že bych toho věděl nějak moc o Samurajích, ale prá­vě tenhle herec mi do toho moc nese­dl. Ale těž­ko pře­dem sou­dit, říkám si, nech­me ho ať dělá svou prá­ci a uvi­dí­me. První výstup jako pro­puš­tě­ný, sám se sebou boju­jí­cí alko­ho­lik, ale záro­veň slav­ný a úcty­hod­ný důstoj­ník ame­ric­ké­ho voj­ska, Nathan Algren, 70. let 19. sto­le­tí. Ale sna­žil se, to se musí nechat.

Druhý výstup jako vedou­cí cvi­či­tel nově budo­va­né­ho japon­ské­ho voj­ska obklo­pen neschop­ný­mi vojáč­ky, jen poma­lu si zvy­ka­jí­cí na nové střel­né zbra­ně zápa­du. Netuší, k čemu tré­nu­je tuhle hor­du vojá­ků, ale za 500 babek měsíč­ně je mu to cel­kem fuk. No, začí­nám si na něj poma­lu zvy­kat. S japon­čí­ky to jde oprav­du poma­lu, ale hroz­by rebe­lů jsou blíz­ko a tak se musí vyra­zit. I přes Algrenův odpor k prv­ní bitvě kvů­li nepři­pra­ve­nos­ti voj­ska tomu však nelze zabrá­nit a nezku­še­ní japon­čí­ci pada­jí v pani­ce mrt­ví k zemi jako hruš­ky. Hmm, Algren pře­žil a z nezná­mé­ho důvo­du je ušet­řen živo­ta a odve­den jako zaja­tec do hor­ské­ho tábo­ra.

Jednoduchý úvod, všech­no se seběh­lo rela­tiv­ně rych­le, nicmé­ně všech­no je při­pra­ve­no pro hlav­ní část fil­mu. Každopádně není ten­to sní­mek jen o Cruisovi, ale náh­le dostá­vá­me pěk­ný obrá­zek ze živo­ta posled­ních japon­ských samu­ra­jů. Pod vede­ním pra­vé­ho násled­ní­ka a ochrán­ce tisí­ci­le­tých tra­dic samu­ra­jů Katsumota (Ken Watanabe) máme mož­nost se na chví­li pono­řit do živo­tů plných hrdos­ti, cti a lás­ky­pl­né služ­by. V malé hor­ské ves­nič­ce, jako úkry­tu „rebe­lů“, se Algren začne učit vyš­ší­mu lid­ské­mu pozná­ní, otáz­kám živo­ta, boje a smr­ti (tohle mi k němu ale pořád pros­tě moc nese­dí).

Trochu zkla­má­ním je zde chud­ší scé­nář, všech­no jde až moc pří­mo a všech­no se dá čekat, tady oprav­du něco chy­bí. Tohle ale doce­la vyva­žu­je pár doce­la úchvat­ných scén, pře­de­vším ty o síle člo­vě­ka a jeho ducha, jako hlav­ní myš­len­ce samu­raj­ské­ho uče­ní a způ­so­bu živo­ta. Takové jsem si oprav­du vychut­nal a jsem ocho­ten takhle při­mhou­řit oči k té jed­no­du­chos­ti a někdy nesmy­sl­nos­ti ostat­ní­ho dění.

Děj se nám kaž­do­pád­ně zase posu­nul. Katsumota jako jeden z vliv­ných osob ve věr­ných služ­bách mla­dé­ho císa­ře je však trnem v oku ostat­ním minis­t­rům a svých tra­dic a vnitř­ních hod­not se nehod­lá kvů­li nim vzdát. Zaslepený císař se však sám bojí svých pod­da­ných a tak mu nedo­ká­že pomo­ci. Za pomo­ci věr­ných dru­hů vysvo­bo­zen z věze­ní, i když opět za vel­kou cenu ztrá­ty své­ho syna (jsem zvě­dav jest­li tu oběť dosta­teč­ně pocho­pí­te a oce­ní­te), se opět i s Algrenem vra­cí do hor, aby se spo­leč­ně se zbyt­kem svých dru­hů při­pra­vi­li na posled­ní boj.

A prá­vě tady vyjde film z prů­měr­nos­ti ame­ric­kých rádo­by­vel­ko­fil­mů. Poslední nece­lá půl­ho­di­na na bitev­ním poli mně osob­ně dovo­li­la dýchat jen výji­meč­ně. Tam vrcho­lí všech­na ta hrdost, svo­bo­da i odda­nost i víra. Ne záslu­hou spe­ci­ál­ních efek­tů, ale vta­že­ní do děje se roz­hod­ně dočká­te. Velikosti vojsk obou stran jsou samo­zřej­mě dale­ce nesrov­na­tel­né o nevy­rov­na­nos­ti bojo­vých pro­střed­ků nemluvě, ale prá­vě tady máte mož­nost pocho­pit že síla ducha a víra v člo­vě­ka se nevy­rov­ná ani nej­mo­der­něj­ším zbra­ním. Tak hurá do boje a buď­te sil­ní.