Prince of Persia (1989) – Původní král filmových plošinovek, který položil základy žánru

Jordan Mechner – http://i.ytimg.com/vi/Z2zYT21yiqo/maxresdefault.jpg, CC BY-SA 4.0

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Prince of Persia je jed­nou z těch her, kte­ré se zapsa­ly do dějin video­her­ní­ho prů­mys­lu jako prů­kop­ní­ci své­ho žán­ru. Tento titul z roku 1989, vytvo­ře­ný Jordanem Mechnerem, nabí­zí nejen tech­nic­kou ino­va­ci v podo­bě roto­sko­pic­ké ani­ma­ce, ale také hlu­bo­kou her­ní zku­še­nost zasa­ze­nou do exo­tic­ké stře­do­vě­ké Persie. Přes svou rela­tiv­ní stá­ří si hra udr­žu­je své kouz­lo a stá­le inspi­ru­je nové gene­ra­ce vývo­já­řů.

Úvod

Prince of Persia se zro­di­la v době, kdy her­ní prů­my­sl tepr­ve začí­nal obje­vo­vat mož­nos­ti ply­nu­lé a rea­lis­tic­ké ani­ma­ce postav. Jordan Mechner, kte­rý se pro­sla­vil už s Karatekou, zde posu­nul své ambi­ce na novou úro­veň – a to díky pou­ži­tí roto­sko­pie, tech­ni­ky, jež mu umož­ni­la pře­nést do hry při­ro­ze­né pohy­by lid­ské­ho těla. Hlavní hrdi­na, bez jmé­na, se vydá­vá do sple­ti­tých dun­ge­o­nů, aby zachrá­nil prin­cez­nu uvěz­ně­nou zlým vel­ko­ve­zí­rem Jaffarem. Tato jed­no­du­chá pre­mi­sa se však uká­za­la být zákla­dem pro nároč­nou a pro­myš­le­nou hra­tel­nost, kte­rá hrá­če drží v napě­tí po celou dobu.

Po svém vydá­ní na Apple II a násled­ných por­tech na dal­ší plat­for­my se Prince of Persia stal nejen kri­tic­kým úspě­chem, ale i hrou, kte­rá polo­ži­la zákla­dy pro budou­cí fil­mo­vé plo­ši­nov­ky. Její vliv je nepo­pi­ra­tel­ný a odstar­to­val dlou­hou sérii pokra­čo­vá­ní a restar­tů, při­čemž původ­ní titul zůstal v pamě­ti hrá­čů jako iko­na své­ho žán­ru.

Hratelnost

Hratelnost Prince of Persia je posta­ve­na na pre­ciz­ním ovlá­dá­ní a nároč­ném pře­ko­ná­vá­ní pře­ká­žek v časo­vém limi­tu. Hráč má na spl­ně­ní úko­lu pou­hou hodi­nu, během níž musí pro­jít dva­nác­ti úrov­ně­mi plný­mi pas­tí, nepřá­tel a logic­kých rébu­sů. Tento časo­vý tlak při­dá­vá do hry zají­ma­vý prvek stre­su a stra­te­gic­ké­ho plá­no­vá­ní, kdy je tře­ba zva­žo­vat kaž­dý krok.

Protagonista se pohy­bu­je s neo­by­čej­nou ply­nu­los­tí, což je záslu­ha prá­vě roto­sko­pic­ké ani­ma­ce, zalo­že­né na videích Mechnerova bra­t­ra pro­vá­dě­jí­cí­ho akro­ba­tic­ké kous­ky. Hráč musí kom­bi­no­vat běh, sko­ky, špl­há­ní po stě­nách, vyhý­bá­ní se pas­tem a pře­de­vším sou­bo­je s nepřá­tel­ský­mi šer­mí­ři. Souboje nejsou pou­hým stis­kem tla­čít­ka, ale vyža­du­jí tak­ti­ku – hráč může postu­po­vat, ustu­po­vat, úto­čit nebo se kry­tí brá­nit, což dodá­vá boji dyna­mi­ku a hloub­ku. Zvláštností je také střet s kost­li­vým šer­mí­řem, kte­ré­ho není mož­né zabít tra­dič­ním způ­so­bem, ale pou­ze vyu­ži­tím pro­stře­dí.

Grafika a zvuk

V době své­ho vydá­ní Prince of Persia ohro­mi­la svou vizu­ál­ní strán­kou. Rotoskopická ani­ma­ce zna­me­na­la revo­lu­ci v pohy­bu postav, kte­ré půso­bi­ly živě a při­ro­ze­ně, což bylo v kon­tras­tu s teh­dej­ší­mi hra­na­tý­mi a trha­ný­mi pohy­by ve hrách. Prostředí, ačko­li jed­no­du­ché, bylo detail­ně pro­pra­co­va­né a atmo­sfé­ra stře­do­vě­ké per­ské pev­nos­ti byla cítit v kaž­dém pixe­lu.

Zvukové efek­ty a hud­ba dopl­ňo­va­ly cel­ko­vý dojem a při­spí­va­ly k napě­tí i dra­ma­tic­ké­mu náde­chu hry. Zvukové sto­py byly jed­no­du­ché, ale účin­né – zvuk sek­nu­tí meče, pád do jámy, nebo zlo­věst­ný leit­mo­tiv při obje­ve­ní magic­ké­ho zrca­dla zvý­raz­ňo­va­ly klí­čo­vé momen­ty hry. Díky růz­ným ver­zím pro plat­for­my jako NES, Sega Master System nebo Game Gear se hudeb­ní aranž­má liši­lo, ale všech­ny si zacho­vá­va­ly vyso­kou kva­li­tu vzhle­dem k ome­ze­ním teh­dej­ších sys­té­mů.

Příběh

Příběh Prince of Persia je kla­sic­kou pohád­ko­vou záplet­kou o záchra­ně prin­cez­ny ze spá­rů zlé­ho Jaffara, což je jed­no­du­chý, ale osvěd­če­ný motiv. Přestože pří­běh není v prv­ní řadě důvo­dem, proč hru hrát, jeho zpra­co­vá­ní v rám­ci her­ní­ho svě­ta při­spí­vá k cel­ko­vé atmo­sfé­ře a moti­va­ci hrá­če. Zvláštní prv­ky, jako je magic­ké zrca­dlo a stí­no­vý dvoj­ník pro­ta­go­nis­ty, dodá­va­jí pří­bě­hu zají­ma­vé a neče­ka­né zvra­ty.

Vývoj děje postu­pu­je skr­ze jed­not­li­vé úrov­ně, při­čemž kaž­dá při­ná­ší nové výzvy a pře­káž­ky, kte­ré pro­ta­go­nis­tu posou­va­jí blí­že k finál­ní­mu stře­tu s Jaffarem. Tento závě­reč­ný duel je nejen tes­tem hrá­čo­vých schop­nos­tí, ale také emo­ci­o­nál­ním vrcho­lem, kdy je nut­né pře­ko­nat nejen útoč­ní­ka, ale i vlast­ní stín, což sym­bo­li­zu­je vnitř­ní boj hrdi­ny.

Technické zpracování

Prince of Persia je tech­nic­ky mis­trov­ským dílem své doby. Použití roto­sko­pie neby­lo pou­ze este­tic­kou vol­bou, ale také tech­nic­kým úspě­chem, kte­rý umož­nil vykres­lit lid­ské pohy­by s neví­da­nou přes­nos­tí. V době, kdy vět­ši­na her spo­lé­ha­la na jed­no­du­ché spri­te ani­ma­ce, tato hra nasta­vi­la nový stan­dard.

Hra byla původ­ně vytvo­ře­na pro Apple II, ale rych­le byla por­to­vá­na na širo­kou šká­lu plat­fo­rem včet­ně DOS, Macintosh, NES, Sega Master System a dal­ších. Každý port si zacho­val základ­ní prv­ky hra­tel­nos­ti, i když s drob­ný­mi roz­dí­ly, napří­klad v počtu úrov­ní či mož­nos­tech uklá­dá­ní hry. Některé ver­ze dokon­ce při­dá­va­ly nové her­ní mecha­ni­ky nebo upra­vo­va­ly pra­vi­dla, jako napří­klad mož­nost pokra­čo­vat po vypr­še­ní časo­vé­ho limi­tu.

👍 Kladné body

• Revoluční roto­sko­pic­ká ani­ma­ce při­ná­še­jí­cí rea­lis­tic­ké pohy­by postav
• Napínavá a nároč­ná hra­tel­nost kom­bi­nu­jí­cí akro­ba­tic­ké doved­nos­ti a sou­bo­je
• Výrazný vliv na vývoj plo­ši­no­vek a nasta­ve­ní stan­dar­dů žán­ru

👎 Záporné body

• Časový limit může být pro někte­ré hrá­če frustru­jí­cí a ome­zu­jí­cí
• Jednoduchý pří­běh, kte­rý není pří­liš roz­vi­nu­tý
• Některé por­ty obsa­hu­jí drob­né tech­nic­ké nedo­stat­ky a roz­dí­ly v her­ních mecha­ni­kách

Závěrečné hodnocení

Prince of Persia z roku 1989 je beze­spo­ru jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších titu­lů her­ní his­to­rie, kte­rý polo­žil zákla­dy pro moder­ní akč­ní plo­ši­nov­ky. Díky pro­pra­co­va­né ani­ma­ci, nároč­né a pro­myš­le­né hra­tel­nos­ti a neza­mě­ni­tel­né atmo­sfé­ře si zaslou­ží mís­to v her­ním pan­te­o­nu kla­si­ky. Přestože někte­ré aspek­ty mohou dnes půso­bit zasta­ra­le, její vliv na vývoj video­her je nepo­pi­ra­tel­ný a hra stá­le nabí­zí uni­kát­ní záži­tek, kte­rý sto­jí za to oku­sit.

Hodnocení: 100 %

Foto: Jordan Mechner – http://i.ytimg.com/vi/Z2zYT21yiqo/maxresdefault.jpg, CC BY-SA 4.0, Odkaz