Problémissky (Misbehaviour) – Recenze – 60%

problC3A9misskyrecenzefilmu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Britsko-francouzský sní­mek Problémissky se ode­hrá­vá v roce 1970 v Londýně a točí se kolem sou­tě­že Miss World, jejíž prů­běh se teh­dy poku­si­lo sabo­to­vat něko­lik čle­nek femi­nis­tic­ké­ho hnu­tí za prá­va žen. Zároveň šlo o kon­tro­verz­ní roč­ník kvů­li tomu, že na něm byla povo­le­na účast dvě­ma sou­tě­ží­cím z Jihoafrické repub­li­ky a že jej popr­vé v his­to­rii vyhrá­la žena tma­vé ple­ti. Jde tedy o film pod­le sku­teč­né udá­los­ti, na níž se jeho tvůr­ky­ně sna­ži­ly dívat něko­li­ka růz­ný­mi pohle­dy.

Zdroj fotek: bioscop.cz

Především v prů­bě­hu fil­mu sle­du­je­me pří­běh roz­ve­de­né mat­ky a eman­ci­po­va­né vyso­ko­škol­ské stu­dent­ky Sally (Keira Knightley), kte­rá se při­dá ke sku­pi­ně radi­kál­ních akti­vis­tek a násled­ně s nimi začne plá­no­vat, jakým způ­so­bem by moh­ly chys­ta­nou sou­těž o krá­lov­nu krá­sy boj­ko­to­vat. Druhý úhel pohle­du při­chá­zí z opač­né stra­ny, a sice od sou­tě­ží­cích, kte­ré pochá­ze­jí z nej­růz­něj­ších zemí a z nej­roz­lič­něj­ších spo­le­čen­ských pomě­rů a postup­ně při­chá­ze­jí na to, jak sou­těž fun­gu­je v záku­li­sí. Funkci nahlí­že­ní za opo­nu pak dopl­ňu­je ješ­tě tře­tí per­spek­ti­va, věno­va­ná posta­vám orga­ni­zá­to­rů a mode­rá­to­ro­vi, legen­dár­ní­mu komi­ko­vi Bobu Hopeovi (Greg Kinnear).

Převážně tele­viz­ní reži­sér­ka Philippa Lowthorpe (Vlaštovky a Amazonky) a dvo­ji­ce sce­náris­tek Rebecca Frayn a Gaby Chiappe se roz­hod­ly jít při prá­ci na fil­mu Problémissky ces­tou leh­ké nezá­vaz­né kome­die, kte­rá sice hovo­ří o zásad­ních spo­le­čen­ských pro­blé­mech, ale záro­veň je pev­ně ukot­ve­ná v kole­jích zábav­né a pří­jem­né podí­va­né. Veškerá sna­ha o pře­sah však kvů­li tomu vyzní­vá poměr­ně měl­ce, neb sní­mek se sice pokou­ší kro­mě boje pro­ti sexis­mu zabý­vat i jiný­mi závaž­ný­mi téma­ty, leč činí tak jen vel­mi povrch­ně a zjed­no­du­še­ně.

Mnohem vět­ší poprask než rebel­ská akce akti­vis­tek, vyzbro­je­ných stří­ka­cí­mi pis­tol­ka­mi, řeh­tač­ka­mi a pyt­lí­ky s mou­kou, způ­so­bi­lo v roce 1970 vítěz­ství čer­noš­ské sou­tě­ží­cí a násled­né pode­zí­rá­ní poro­ty z korup­ce a zau­ja­tos­ti, což ale film téměř nere­flek­tu­je a celé zále­ži­tos­ti věnu­je jen jeden krát­ký dia­log. Podobně při­stu­pu­je i k otáz­kám rasis­mu a pro­ble­ma­ti­ce aparthei­du, začle­ně­ných do pří­bě­hu pro­střed­nic­tvím posta­vy čer­noš­ské jiho­af­ric­ké sou­tě­ží­cí. Anarchisty zor­ga­ni­zo­va­ný tero­ris­tic­ký útok na zpra­vo­daj­skou dodáv­ku krát­ce před cere­mo­ni­á­lem ve sním­ku figu­ru­je pou­ze jako zámin­ka pro zpřís­ně­ní ost­ra­hy, kvů­li čemuž se hrdin­ky muse­jí cho­vat obe­zřet­ně­ji (leč ve výsled­ku je jim nako­nec u vstu­pu jen kon­t­ro­lo­ván obsah kabe­lek).

Poněkud zjed­no­du­še­ně je vykres­le­na i vět­ši­na postav – muži jsou obvykle napsa­ní jako jed­no­roz­měr­ní a trap­ní sexis­tič­tí šovi­nis­té a prout­ní­ci, radi­kál­ní akti­vist­ky jsou zas vylí­če­ny jako spo­le­čen­sky nepři­způ­so­bi­vé rebel­ky, boju­jí­cí nepří­liš efek­tiv­ně pro­ti patri­ar­chá­tu sprejo­vá­ním naštva­ných hesel po bill­bo­ar­dech a zdo­be­ním muž­ských soch slup­ka­mi od baná­nů. Výjimkou je hlav­ní hrdin­ka Sally, kte­rá také není napsa­ná kdo­ví­jak skvě­le, ale ale­spoň ved­le ostat­ních půso­bí jako živou­cí posta­va a ne jako kon­strukt vytvo­ře­ný za úče­lem sdě­le­ní, že sexis­mus je špat­ný. Za zmín­ku sto­jí dojem­ný závěr fil­mu, v němž vidí­me reál­né předob­ra­zy jed­not­li­vých hrdi­nek v jejich sou­čas­né podo­bě, při­čemž z jejich pohle­dů ve tvá­řích je evi­dent­ní, že jsou ve sku­teč­nos­ti mno­hem zají­ma­věj­ší a vrs­tev­na­těj­ší opro­ti tomu, jak jsou ztvár­ně­ny ve fil­mu.

O zmí­ně­né nedo­stat­ky ve spo­leč­nos­ti se sní­mek Problémissky tudíž pou­ze lehce otí­rá, v žád­ném pří­pa­dě neří­ká nic nové­ho a do živé­ho tne jen spo­ra­dic­ky a v názna­cích – tře­ba když kon­fron­tu­je sna­hu akti­vis­tek o boj­ko­to­vá­ní sou­tě­že s myš­len­kou, zda­li tím v důsled­ku nejdou pro­ti nadě­ji čer­noš­ských žen na pro­sa­ze­ní ve spo­leč­nos­ti ale­spoň pro­střed­nic­tvím popu­lár­ní mezi­ná­rod­ní show. Podobně naděj­ně vyzní­va­jí i jiné poku­sy o kon­fron­tač­ní dia­log, tře­ba mezi Sally a její kon­zer­va­tiv­ní mat­kou („celý život jsi měla rad­ši tátu než mě, tak proč teď pro­ti mužům boju­ješ“), pří­pad­ně i výstiž­ně poja­té scé­ny, jako je ta, v níž Sally s hrů­zou v očích sle­du­je, jak si její malá dce­ra hra­je na model­ku a natřá­sá se, povzbu­zo­va­ná babič­kou, že jí to moc slu­ší. Sympatické je i pou­ká­zá­ní na to, že ani někte­rým účast­ni­cím sou­tě­že miss není posta­ve­ní žen ve spo­leč­nos­ti lhos­tej­né a že si o slav­nost­ním cere­mo­ni­á­lu a jeho orga­ni­zá­to­rech mys­lí své.

I tak ale stá­le pla­tí, že všech­na ta sna­ha o pre­zen­to­vá­ní něja­kých názo­ro­vých sta­no­vi­sek kon­čí ve fil­mu Problémisskypou­ze u znač­ně opa­tr­ných a měl­kých názna­ků, až tedy na ono nej­vý­raz­ně­ji zastou­pe­né téma kri­ti­ky sexis­mu, jemuž je do jis­té míry pod­ří­ze­na i kame­ra – scé­ny ze sou­tě­že jsou napří­klad sty­li­zo­vá­ny tak, aby evo­ko­va­ly zábě­ry z trhu s dobyt­kem, k němuž je sou­těž Miss World ve fil­mu kvů­li údaj­ně poni­žu­jí­cí­mu naklá­dá­ní se žena­mi čas­to­krát při­po­dob­ňo­vá­na. Z hle­dis­ka kome­die jde navíc o sní­mek nanej­výš úsměv­ný, neb humo­ru v něm najde­te jen pomá­lu. Jako leh­ko­no­hou exkur­zi do časů počát­ku vzni­ku femi­nis­tic­kých hnu­tí jej však naštěs­tí obhá­jit lze.