Projekt 100 uvádí Sunset Blvd.

V rám­ci Projektu 100 bude do čes­kých kin 24. led­na uve­den nej­vět­ší holly­wo­od­ský pří­běh všech dob Sunset Blvd. legen­dár­ní­ho reži­sé­ra Billyho Wildera z roku 1950. Slavnostní pro­jek­ce se koná 24. led­naod 20 hodin vpraž­ském kině Aero. Film bude pro­mí­tán v digi­tál­ní podo­bě, v ori­gi­nál­ní ang­lic­ké ver­zi s čes­ký­mi titul­ky.

Sunset Blvd. – nej­slav­něj­ší a nej­trp­čí por­trét holly­wo­od­ské továr­ny na slá­vu je pří­bě­hem dru­ho­řa­dé­ho sce­náris­ty Joea Gillise a zapo­me­nu­té hvězdy němé­ho fil­mu Normy Desmondové, kte­ří bez skru­pu­lí vyu­ží­va­jí jeden dru­hé­ho k napl­ně­ní svých ambi­cí. Normina posed­lost návra­tem na plát­no a šíle­ná tou­ha Joea vlast­nit vedou ale nako­nec k tragé­dii. Snímek je dílem osvěd­če­né­ho tan­de­mu Charles Brackett – Billy Wilder, kte­rý v té době měl za sebou už spo­lu­prá­ci na 14 fil­mech, ovšem ten­to­krát si při­zva­li D. W. Marshmana Jr., někdej­ší­ho novi­ná­ře časo­pi­su Life. Tito tři sce­náris­té pak vytvo­ři­li film pohy­bu­jí­cí se na pome­zí fil­mu noir, horo­ru a melod­ra­ma­tu.

Režisérovi šlo pře­de­vším o auten­ti­ci­tu pří­bě­hu, a pro­to nejen že nechá­vá posta­vy zmi­ňo­vat hvězdy a dal­ší osob­nos­ti teh­dej­ší­ho fil­mo­vé­ho svě­ta, ale do malých roli­ček obsa­dil i někdej­ší fil­mo­vé veli­či­ny, jako napří­klad zná­mou holly­wo­od­skou sloup­kař­ku Heddu Hopperovou či v rolích Norminých karet­ních přá­tel i legen­dy Bustera Keatona, Annu Q. Nilssonovou či H. B. Warnera. Vrcholným tahem ale bylo v tom­to smě­ru obsa­ze­ní dvou hlav­ních postav – Normy a její­ho slu­hy Maxe, kte­rý byl v dobách slá­vy i jejím reži­sé­rem a man­že­lem. Swansonová byla ve 20. letech jed­nou z nej­vět­ších holly­wo­od­ských hvězd, jejíž kari­é­ra se krát­ce po nástu­pu zvu­ku prak­tic­ky roz­ply­nu­la, a Erich von Stroheim byl (jak to ostat­ně jeho posta­va ve fil­mu s tro­chou nad­sáz­ky sama o sobě tvr­dí) v éře němé kine­ma­to­gra­fie jed­ním z veli­ká­nů fil­mo­vé režie. Navíc se ti dva sešli při natá­če­ní jed­no­ho ze Stroheimových posled­ních fil­mů Královna Kelly (1929), kte­rý nebyl nikdy dokon­čen a jehož ukáz­ky si Norma ve fil­mu nechá­vá Maxem pro­mí­tat. Navíc samo­zřej­mě veš­ke­ré foto­gra­fie v Normině domě jsou ilu­stra­cí sku­teč­né­ho fil­mo­vé­ho živo­ta Swansonové.

Klíčem k spe­ci­fic­ké atmo­sfé­ře fil­mu byly i loka­ce a prá­ce kame­ry. Snímek sice nese název pro­slu­lé­ho bul­vá­ru, kte­rý měří zhru­ba 35 kilo­me­t­rů, pro­chá­zí celým Los Angeles a stal se de fac­to syno­ny­mem hvězd­né slá­vy Hollywoodu, ovšem natá­če­lo se napří­klad také v síd­le man­žel­ky prů­my­sl­ní­ka J. P. Gettyho na Wilshire Blvd. asi šest kilo­me­t­rů od Sunsetu, v Alto Nido Apartments v cen­t­rál­ním Hollywoodu nebo v auten­tic­kých pro­sto­rách sce­náris­tic­ké budo­vy v Paramountu. Fascinující obraz, kte­rý ply­nu­le a při­ro­ze­ně pro­po­ju­je gotic­kou tem­no­tu Normina domu se stříz­li­vou rea­li­tou vněj­ší­ho svě­ta, je dílem kame­ra­ma­na Johna F. Seitze, kte­rý s Wilderem nato­čil už Pět hrobů u Káhiry, Pojistku smr­ti a Ztracený víkend.

Sunset Blvd. byl nomi­no­ván na 13 Oscarů, zís­kal však jen tři – za nej­lep­ší scé­nář, výpra­vu a hud­bu. Na svém kon­tě má Zlaté gló­by za nej­lep­ší dra­ma, režii, hereč­ku v dra­ma­tu a hud­bu. V roce 1989 Kongresová knihov­na zvo­li­la ten­to film jed­ním z 25 pře­lo­mo­vých děl ame­ric­ké kine­ma­to­gra­fie.

---