Sergio Leone se, jak sám říkal, „narodil v kině… skoro.“ Jeho otec režíroval němé filmy a matka byla herečka. Leone tedy vyrůstal ve světě filmu a svou cestičku si do něj vyšlapal od píky. Začínal jako poslíček, klapka, pak začal asistovat (např. Comencinimu, Soldatimu, Camerinimu). Pracoval tak na celé řadě italských , ale i amerických filmů (např. Quo Vadis, 1951 a Ben-Hur, 1959), které se v té době i Itálii točily. Jako režisér druhého štábu se podílel např. na velkofilmech typu Paris a Helena (Helen of Troy, 1956), Poslední dny Pompejí (Gli ultimi giorni di Pompei, 1959) či Sodoma a Gomora (Sodom and Gomorrah, 1962). V podobném tónu se nesl jeho celovečerní debut Rhodský kolos, ovšem Leoneho kariéru skutečně odstartoval až v roce 1964 western Pro hrst dolarů, který nejen oživil upadající italský filmový průmysl po krizi na počátku 60. let a stal se úhelným kamenem kariéry Clinta Eastwooda, ale především založil tradici tzv. spaghetti westernu, který se stal v 60. letech veleúspěšným italským vývozním artiklem (byť ne vždy kvalitou dosahoval Leoneho snímků). „Dolarovou trilogii“, typickou jak nebývalou měrou brutality, tak obrazovou monumentalitou a klíčovou rolí hudby, pak doplnily Pro pár dolarů navíc a Hodný, zlý a ošklivý. Úspěch trilogie otevřel Leonemu cestu do Spojených států a právě díky americkému financování pak začal realizovat svou druhou, americkou trilogii - Tenkrát na Západě, Kapsy plné dynamitu a Tenkrát v Americe. Prvotní neúspěch Tenkrát na Západě v USA ovšem vedl Leoneho k tomu, že se pak dlouhá léta věnoval především produkci a ke svému nejambicióznějšímu projektu, gangsterské sáze Tenkrát v Americe se vrátil až v roce 1983. Snímek ovšempostihl podobný osud jako Tenkrát na Západě. Z původní distribuční stopáže 229 minut se do amerických kin dostala zmrzačená 139minutová verze, která propadla. V roce 2012 byla na festivalu v Cannes promítnuta 256minutová verze, která se nejvíce blíží původní Leoneho představě.
