Rebeka - remake Hitchcockovi klasiky

Rebeca2020

Naivní dív­ka (Lily James) se bláz­ni­vě zami­lu­je do boha­té­ho vdov­ce Maxima de Wintera (Armie Hammer). Po svat­bě se nastě­hu­je na jeho rodin­né síd­lo, ale nedo­ká­že unik­nout všu­dypří­tom­né­mu stí­nu jeho zesnu­lé prv­ní ženy...

Jedna věc je se na Rebeccu z roku 2020 dívat jako na dal­ší adap­ta­ci romá­nu Daphne du Maurier a dru­há věc je se na ní dívat jako na rema­ke kla­si­ky Rebeky roku 1940 od Alfreda Hitchcocka, kte­rá to dotáh­la až na Oscara za nej­lep­ší film. V pří­pa­dě dru­hém už tak tro­chu krá­čí­me do obtíž­né pozi­ce, pro­to­že dělat rema­ke osca­ro­vé­ho fil­mu je už ze star­tov­ní čáry pros­tě obtíž­né. V pří­pa­dě prv­ním (pro páka, kte­rý román Daphne du Maurier neče­tl) to tak obtíž­ná pozi­ce vylo­že­ně není. Chvíli si ale hrajme na to, že pořád je Rebecca rema­kem Hitchcockovy kla­si­ky. Režisér Ben Wheatley ale naštěs­tí po vzo­ru Guse van Santa a jeho Psycha (kte­ré v pod­sta­tě ničí veš­ke­ré kouz­lo původ­ní­ho fil­mu a je pou­ze vylo­že­ně urá­že­jí­cí neza­jí­ma­vou 50:50 kopií v barev­ném kabát­ku) své zpra­co­vá­ní Rebeky pojal tak tro­chu jinak a jest­li se tak nová Rebecca musí za něco cenit, tak za to, že se sku­teč­ně sna­ží mít svůj ksicht opro­ti té 80 let sta­ré Hitchcockově kla­si­ce.

Místo Joan Fontaine a Laurence Oliviera se ten­to­krát hlav­ní herec­kou dvo­jí­cí stá­va­jí Lily James a Armie Hammer. Už zde se ze začát­ku obje­vu­je jeden zásad­ní pro­blém a to fakt, že posta­vy James a Hammera mezi sebou pros­tě a jed­no­du­še nema­jí žád­nou che­mii. Mezi Fontaine a Olivierem v původ­ní Hitchcockově kla­si­ce šlo sku­teč­ně uvě­řit něja­ké uvě­ři­tel­né roman­ci, kte­rá zde ale pros­tě nefun­gu­je. To ale nezna­me­ná, že by záro­veň herec­ké výko­ny Lily James a Armieho Hammera v souč­tu nestá­li za to. Lily James nao­pak opět před­vá­dí, že je jed­ním z vychá­ze­jí­cích herec­kých talen­tů, kte­rá snad v letech násle­du­jí­cích bude dostá­vat čím dál tím zají­ma­věj­ších pří­le­ži­tos­tí, Hammer je poté pořád sym­paťák a i když nemá ten šarm Laurence Oliviera, pořád se mu ten šar­mant­ní mili­o­nář dá cel­kem uvě­řit. Po herec­ké strán­ce je tedy tato dvo­ji­ce vel­mi fajn, che­mie je ale sku­teč­ně nulo­vá.

Dobrá cas­tingo­vá vol­ba je ovšem obsa­ze­ní Kristin Scott Thomas do role Mrs. Danversové, kte­rá je stej­ně jako v původ­ním Hitchcockově fil­mu nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vou a Thomas ve sto­pách Judith Anderson krá­čí parád­ně.

Wheatley si ohlí­dal vizu­ál­ní strán­ku a spo­leč­ně s kame­ra­ma­nem Laurie Rosem sku­teč­ně doká­zal letoš­ní Rebeku ale­spoň udě­lat vizu­ál­ně sku­teč­ně zají­ma­vou a pře­ce jen při­taž­li­vou. Stejně tak se poved­lo vel­mi dob­ře vystih­nout atmo­sfé­ru popu­hod­né­ho pan­ství, cel­ko­vě se na loka­ce hez­ky dívá a i na kos­týmy se dob­ře kou­ká. Vizuální strán­kou tak Rebecca zce­la pře­ko­ná­vá strán­ku for­mál­ní, kte­rá je roz­hod­ně slab­ší.

Scenáristické trio Jane Goldman, Joe Shrapnel a Anna Waterhouse muse­lo pra­co­vat s pří­bě­hem, kte­rý je zná­mý už z původ­ní kniž­ní před­lo­hy i Hitchcockovy adap­ta­ce, pře­ce jen se ale opro­ti Hitchcockově ver­zi roz­hod­li pro pár změn. A žád­ná z těch­to změn roz­hod­ně není ide­ál­ní a dá se o nich říct, že nefun­gu­jí tak dob­ře jako scé­nář původ­ní Rebeky. Dá se tedy cenit, že sku­teč­ně tvůr­ci nesá­ze­li jenom na původ­ní pří­běh, roz­hod­nu­tí jak ale pří­běh odli­šit nejsou vůbec ide­ál­ní.

Wheatley má oči­vid­ně režij­ní vede­ní v paži a ten­to atmo­sfé­ric­ký thriller drží při sobě, Hitchcock to ale není a i pro­to má ten­to film (ale­spoň) k pove­de­nos­ti původ­ní­ho fil­mu straš­ně dale­ko. Clint Mansell sice jako vždy dodá napros­to bra­vur­ní soun­d­track a oprav­du se tu tvůr­čí pro­fe­se nesku­teč­ně vyřá­di­li, pře­ce jen ale k nej­vět­ší­mu mož­né­mu nad­še­ní a vylo­že­né spo­ko­je­nos­ti z toho, že vznik­la nová památ­ná fil­mo­vá kla­si­ka nedo­jde. I přes­to, že se ale­spoň uká­za­lo, že exis­tu­je reži­sér, kte­rý by ješ­tě mohl časem pře­kva­pit.

Nová Rebecca bude pro moder­ní páky láka­věj­ší než ta původní- Je barev­ná, nato­če­ná moder­ně a hez­ky se na ní kou­ká. To posled­ní ale neje­nom, že pla­tí o původ­ním Hitchcockově fil­mu, ale pře­de­vším Hitchcockův film má i přes čer­no­bí­lou bar­vu a 80-leté stá­ří pořád své jedi­neč­né kouz­lo a pře­de­vším fun­gu­je o pozná­ní lépe ať už skr­ze tu stě­žej­ní atmo­sfé­ru nebo uvě­ři­tel­nou roman­ci. Zároveň ale musím říct, že Wheatley oči­vid­ně umí a dost mož­ná se ho opa­tr­ně vypla­tí sle­do­vat jako fil­ma­ře, kte­rý by ješ­tě mohl před­vést vel­ké věci. Co přes­ně Ben Wheatley před­ve­de s Tomb Raider 2? Uvidíme, mini­mál­ně vizu­ál má ale tenhle brit v malí­ku a tak by moh­la být dal­ší akč­ní dob­ro­druž­ná jíz­da s Larou Croft vizu­ál­ně zají­ma­vá. Rebecca z roku 2020 jinak rych­le po prá­vu zmi­zí ze širo­ké­ho pově­do­mí, na roz­díl od Van Santova Psycha si ale svo­jí exis­ten­ci bez pro­blé­mů obhá­jí..............

Trailer: 

Verdikt: 3 z 5

Photo © Netflix