Recenze Černá vdova (L´Attentat) - 72 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Amin Jaafari (Ali Suliman) je mla­dý lékař, kte­rý pra­cu­je v Tel Avivu na pres­tiž­ní kli­ni­ce jako úspěš­ný chi­rurg. Je plně pono­řen do své prá­ce, sbí­rá úspě­chy a oce­ně­ní, má význam­né přá­te­le a půso­bí jako šťast­ný muž. K tomu při­spí­vá i to, že má krás­nou a milu­jí­cí ženu Siham (Reymond Amsalem). Jednoho dne jsou do nemoc­ni­ce při­ve­ze­ni zra­ně­ní z restau­ra­ce, kde byl pro­ve­den sebe­vra­žed­ný útok. Amin se dá do zachra­ňo­vá­ní lid­ských živo­tů, i když je to stá­le více obtíž­né. Po prá­ci odjíž­dí domů za zaslou­že­ným odpo­čin­kem. Jeho žena je na návštěvě u pří­buz­ných, tele­fon mu nebe­re, a tak s mír­ným zne­po­ko­je­ním ulé­há. V noci ho vzbu­dí tele­fon kole­gy s žádos­tí, aby se ihned vrá­til do nemoc­ni­ce. Amin pospí­chá na sál, ale je zadr­žen kapi­tá­nem Moshem (Uri Gavriel). Je požá­dán o iden­ti­fi­ka­ci mrt­vé­ho žen­ské­ho těla, svou ženu Siham, sebe­vra­žed­nou aten­tát­ni­ci. Následně se stá­vá pode­zře­lým a také se s ním tak jed­ná. Po skon­če­ní vyšet­řo­vá­ní dostá­vá Amin dopis od své ženy a na zákla­dě něho se vydá­vá na ces­tu, aby pocho­pil jed­ná­ní a činy své man­žel­ky.

Film je fil­mo­vou adap­ta­cí best­selle­ru od alžír­ské­ho spi­so­va­te­le Yasmina Khadry, kte­rá byla pře­lo­že­na do více než čty­ři­ce­ti jazy­ků. Práva k fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní této kni­hy zakou­pi­li pro­du­cen­ti Jean Bréhat a Rachid Bouchareb (Den vítěz­ství), scé­nář vytvo­ři­li Joelle Touma (To mi řek­la Lila) a Ziad Doueiri, kte­rý se cho­pil i režie. Doueiri začí­nal svou pro­fes­ní kari­é­ru jako asi­s­tent Quentina Tarantina.

Ve fil­mu pou­žil reži­sér mís­to slo­ži­té­ho popi­so­vá­ní vel­mi vhod­ně fla­shbac­ky, kte­ré jsou zfil­mo­vá­ny jako Aminovy vzpo­mín­ky. Divák tak vidů růz­né situ­a­ce, kte­ré se stej­ně jako Amin může sna­žit pocho­pit a pří­pad­ně z nich vyvo­dit něja­ké závě­ry.

Film Černá vdo­va má klid­ný začá­tek, ale po aten­tá­tu se děj zdra­ma­ti­zu­je. Příběh se ode­hrá­vá nejen v Tel Avivu (Izrael), ale i v Libanonu, tak­že se divá­kům nabí­zí pohled do sou­čas­né­ho svě­ta Středního výcho­du. Tento svět půso­bí na jed­nu stra­nu klid­ně, ale na dru­hou stra­nu je nevy­zpy­ta­tel­ný a veli­ce nebez­peč­ný.

Každý člo­věk si hle­dá ve svě­tě své mís­to, nej­pr­ve ve své rodi­ně a pak ve spo­leč­nos­ti. Ne vždy je jeho budouc­nost jas­ná. Je totiž mož­né, že i když něko­ho zná­me či milu­je­me, nemu­sí­me znát jeho minu­lost, ani jeho přá­ní a před­sta­vy o budouc­nos­ti. Tvůrcům fil­mu se poda­ři­lo zachy­tit slo­ži­tou a stá­le aktu­ál­ní pro­ble­ma­ti­ku vzta­hů a vazeb mezi jed­not­liv­ci, v rodi­ně i ve spo­leč­nos­ti. Na věro­hod­nos­ti fil­mu mají také podíl výko­ny her­ců. Tvůrci však nena­bíd­li divá­kům jed­no­znač­ný postoj k tero­ris­tic­kým úto­kům. Přesto je film veli­ce půso­bi­vým dílem, kte­rý dopo­ru­ču­ji divá­kům ke zhléd­nu­tí.

Snímek dostal v roce 2012 na MFF v San Sebastianu Speciální uzná­ní poro­ty, cenu TVE Otra Miranda a cenu Golden Star na MFF v Marakéši 2012. Zároveň bylo ale zaká­zá­no jeho pro­mí­tá­ní v Libanonu, pro­to­že se sní­mek natá­čel v Izraeli a s izra­el­ský­mi her­ci.