Nenapravitelný recidivista René Plášil s blednoucím tetováním „Fuck of people“ na krku s příchodem padesátky tak trochu dospívá a bilancuje. Postupně zjišťuje, že i jeho život je příliš krátký na to strávit ho za mřížemi.......
Nenapravitelný recidivista René Plášil se stal protagonistou dokumentu Heleny Třeštíkové s názvem René. Třeštíková Reného sledovala v letech 1988-2008 a ukazovala, jak se nenapravitelný recidivista pravidelně dostává z vězení na svobodu a zase zpět. Už samotný René poté mohl vyvolat pocit, že životní pouť René Plášila není u konce. Věděla to i Třeštíková a proto se rozhodla nadále pokračovat v natáčení. Vzniklo tak pokračování dokumentu s názvem René - vězeň svobody, který nově pamatuje život René Plášila v letech 2008 - 2021. A dochází v něm k něčemu nečekanému. Ukazuje se totiž, že by se René Plášil mohl alespoň částečně stát členem normální společnosti. I když to pochopitelně pořád není tak jednoduché, protože některé věci se prostě nemění.
Dává naprostý smysl, že se Třeštíková rozhodla v mapování života René Plášila pokračovat, protože jde o unikátní figurku. René Plášil je totiž fascinující postavička, která pro mnohé může působit jako lidská troska, která si sama zničila život a je to možná i svým způsobem pravda. Na druhou stranu je ovšem René Plášil nadprůměrné inteligentní, v hlavě to má svým způsobem nějak srovnané má jen velmi pokroucený pohled na svět. Cynismus mu není cizí, nemá problém otevřeně mluvit o svých pocitech a přitom nesklouzává k snaze o politování a dost možná to má René Plášil v hlavě skutečně srovnané více než průměrný papaláš.
Sama Třeštíková prohlásila, že chtěla, aby si divák užil René - vězeň svobody bez toho, aby musel povinně vidět původní dokument René. A z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že to skutečně není nutné, protože jsem původního René zhlédl právě až po zhlédnutí vězně svobody. Především i proto, že mě tato osobitá figurka záhadným způsobem dokázala fascinovat a hned se zařadila do kategorií lidí, které sice obdivuji, ale nikdy bych se s nimi nejspíš nechtěl vidět v jedné místnosti. Přičemž přesně to se mi na novinářské projekci poštěstilo a osobní pohled na figuru René Plášila ještě více zkomplikoval. Je totiž zcela očividné, že do hlavy René Plášilovi nikdo úplně nevidí a i když se tváří sebesilněji, nejspíš ho něco skutečně velmi tíží.
René - vězeň svobody přitom jakoby René Plášila více dokázal představit z oné lidské stránky. Z druhého dokumentu se René Plášil více vykresluje jako taková víceméně tragikomická postava, která jakoby byla sama nad věcí nad faktem, že si ten život prostě podělala a snažila se s tím nějak žít. Přesto se ukazuje, že by René Plášil přeci jen mohl do společnosti zapadnout. Stát se alespoň částečně vzorným občanem, poctivým pracantem a dost možná i hlavou rodiny. V tomto ohledu se dost možná přesně vyplatí napozorovat oba dokumenty těsně po sobě a posoudit, jak moc se při nich pohled na René Plášila může lišit.
Menším nedostatkem časosběrného formátu Heleny Třeštíkové je opět částečně fakt, že se někdy skáče příliš dopředu, některým zajímavým věcem není dán o trochu větší prostor a díky faktu, že film pokrývá 13 let se prostě musí bez spousty momentů druhá dokumentární etapa René Plášila obejít. Přesto se v tomto ovšem ukazuje i další síla přístupu Heleny Třeštíkové. 13 let je shrnuto do funkční struktury, které dohromady utváří příběh jako z celovečerního filmu, který dokonce má i svým způsobem nějakou tu gradaci a i druhému dokumentu s René Plášilem je snadné propadnout. Nejen díky faktu, jak výrazná postavička René Plášil je, ale také dokumentárním zpracováním.
Do druhého dokumentu s Reném je slušně přeneseno i to, jak ho první dokument dokázal částečně proslavit a přinést mu díky tomu v jistých ohledech nějaké to veselí, jinak se ovšem ukazuje, že některé věci se pořád nemění. René pořád zůstává takový flegmatik, přesto ovšem v průběhu jednoho zásadního období sám uznává, že se možná časy tak trochu mění. Vše je pochopitelně tak trochu zkouškou času, předtím se navíc ukáže, že i když si René předtím tak trochu zkazil svůj vlastní život, působí to v jistých momentech dojmem, že si ani nechce dopřát konečně nějaké to štěstí. Jde o inteligentního člověka s tak trochu pokrouceným pohledem na svět, kterému se ovšem očividně daří tím životem nějak dále proplouvat. Zakončení druhé etapy Plášilových eskapád poté působí dojmem, že má tahle výrazná figura pořád stále co říct. I proto potěší náznaky o tom, že by se René Plášil mohl dočkat rovnou třetího dokumentu. A přes všechny ty překážky (přičemž si za některé může přeci jen tak trochu sám) mu nejspíš spoustu lidí bude konečně přát ten pravý happy end. Snad jen do třetice bude příště možné vždy rozeznat, co přesně René zrovna říká.
Tenhle návrat měl rozhodně smysl. René Plášil má pořád co říct světu, Helena Třeštíková jako dokumentaristka nepřišla o své pověstné schopnosti a skutečně se k René Plášilovi přistupuje v druhém dokumentu tak trochu jinak, než pár let nazpátek. Uvidíme, jak k René Plášilovi přistoupí třetí dokument, René - vězeň svobody je ovšem nejlepší tragikomická lokální záležitost za poslední dobu....
Photo © Aerofilms
