Zelený drak, Karmínový lev aneb Fantasy téměř forsythovská

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„You might sol­ve mys­te­ry or rewri­te his­to­ry.“

Ducktales Original the­me song

Jak dopadlo mystic­ké i akč­ní dob­ro­druž­ství z pera lady čes­ké fan­ta­sy?

Lucie Lukačovičová se do růz­ných vod fan­ta­sy i sci­fi vyda­la už mno­ho­krát. Její povíd­ky mají vzá­jem­né vzta­hy a zapa­da­jí do něko­li­ka svě­tů či je spo­ju­jí urči­té moti­vy, její čty­ři romá­ny jsou ale samo­stat­né výle­ty. Jednou si hrá­la s feu­dál­ním Japonskem, pak s mimo­zemš­ťa­ny a psy­cho­lo­gií, nato se pro­há­ně­la uli­ce­mi Prahy a skry­tých svě­tů a zatím napo­sled se vyda­la po sto­pách alchy­mie, rudol­fin­ských mys­te­rií a zabi­já­ků. Jak tedy dopa­dl sou­boj draka a lva?

Ve zla­té ulič­ce na Hradčanech čas sko­ro ani nemí­jí
Chceš-li žít pět set let, vše­ho nech, dej se na alchy­mii
Až se ten vel­ký zázrak sta­ne, vyprchá zla­to našich řek
Buď sbo­hem, buď sbo­hem šar­la­tá­ne, pozdra­vuj od nás příští věk

V. Nezval

Ve služ­bách Bratrstva a v podru­čí církve

Nebude žád­ným spo­i­le­rem, pokud uve­du na pra­vou míru jeden pojem. Karmínový nebo také Červený lev je jen jiné ozna­če­ní pro sva­tý grál alchy­mie, tedy sub­stan­ci mění­cí olo­vo ve zla­to a dodá­va­jí­cí fyzic­ké­mu tělu člo­vě­ka nesmr­tel­nost. Protože jde o lát­ku vel­mi moc­nou, není divu, že po ní jde nejed­na frak­ce, stej­ně jako se ji dal­ší frak­ce sna­ží ochrá­nit před zne­u­ži­tím.

Jak už to tak v his­to­rii bývá, obvyk­lý­mi pro­ti­hrá­či jsou cír­kev a různá taj­ná bra­trstva a spol­ky (Zednáři, Templáři, Rosenkruciáni apod.) kte­ří ochra­ňu­jí vědo­mos­ti a pokrok v myš­le­ní, kte­rý se cír­kev sna­ží kon­t­ro­lo­vat, pří­pad­ně rov­nou potla­čo­vat. Vědění je moc a boží zástup­ci na zemi jsou si toho vědo­mi prav­dě­po­dob­ně více než kdo jiný.

Jejich nástro­je se roz­hod­ně neo­me­zu­jí jen na vliv na panov­ní­ky a vydá­vá­ní edik­tů či naří­ze­ní. Mají k dis­po­zi­ci elit­ní zabi­já­ky, tra­vi­če, padě­la­te­le a dal­ší spe­ci­a­lis­ty, kte­ří pomá­ha­jí buď z pře­svěd­če­ní, ze stra­chu nebo jdou jed­no­du­še po peně­zích.

Stejní spe­ci­a­lis­té kopou samo­zřej­mě i za dru­hou stra­nu, ale obvykle si musí vysta­čit s ide­á­ly a pře­svěd­če­ním. To jim neu­bí­rá na schop­nos­tech a vytr­va­los­ti.

Honba ve sta­ré dob­ré Evropě a tanec v Praze

Nitky Karmínového lva pro­ni­ka­jí Anglií, Německem, Nizozemím i Španělskem, ale jeho ochrán­ci i hle­da­či se setká­va­jí v Praze, v době vlá­dy Rudolfa II. V pro­klá­da­ném dění roku 1584 a retrospek­ti­vách jed­not­li­vých postav se nám před­sta­vu­jí Edvard Kelley, John Dee a jeho choť Jane, Isidoro de Spada, Michael Sendivoj, arci­bis­kup a i tako­vá osob­nost jako Rabin Löw, zná­mý také jako Maharal.

Tento mix his­to­ric­kých (vět­ši­na) a fik­tiv­ních (jen něko­lik) osob je pes­trou pale­tou, kte­rá se nachá­zí v rukou, jež s ní umí pra­co­vat. Naštěstí, a niko­li pře­kva­pi­vě, se Lucka i toho­to tan­ce zhos­ti­la na výbor­nou.

Vyprávění z více dob, kte­ré nikam nespě­chá, ale záro­veň nene­chá chvil­ku odde­chu

Není novin­kou, že Lucie Lukačovičová pou­ží­vá jako úvod svých kapi­tol nebo poví­dek citá­ty, úryv­ky bás­ní nebo pár vět z vědec­ké­ho trak­tá­tu. Vždycky si totiž tak tro­chu hra­je se čte­ná­řem. Ne, že by s ním výraz­ně žer­to­va­la (ovšem sar­kas­mus v bitev­ních scé­nách jí také nechy­bí), ale v jejím sty­lu je znát občas­né pomr­ká­vá­ní, kdy mezi řád­ky sdě­lu­je, že pokud je čte­nář obe­zná­men s poza­dím his­to­ric­ké doby a téma­ty, kte­rá sou­vi­se­jí s pří­bě­hem, urči­tě si kni­hu více uži­je a může i sluš­ně odhad­nout, co se bude dít dál.

Pokud jste čet­li Zeměplochu Sira Terryho Pratchetta, mož­ná si vzpo­me­ne­te na to, že v někte­rých svaz­cích byl drob­ný úvod­ní odsta­ve­ček. Autor v něm upo­zor­ňo­val na sku­teč­nost, že kni­ha vychá­zí tu z kon­krét­ní Shakespearovy hry, nebo vědec­ké teo­rie, či spo­le­čen­ské­ho pro­blé­mu. Abyste si ji uži­li, nemu­sí­te před­lo­hu znát, ale někte­ré vti­py vám nedo­jdou a na někte­rých mís­tech se neza­smě­je­te tak, jak bys­te moh­li.

Autorka Lva postu­pu­je podob­ným způ­so­bem, jen to nedá­vá pří­mo naje­vo. Pozornému čte­ná­ři (pří­pad­ně tomu, kdo už je s její tvor­bou více obe­zná­men) to rych­le dojde. Osobně tuhle hru, kte­rá vyža­du­je nejen pasiv­ní při­je­tí tex­tu, ale i aktiv­ní sou­stře­dě­ní, vel­mi oce­ňu­ji. Kromě toho taky his­to­ric­kou přes­nost a zdra­vý poměr humo­ru, akce i dra­ma­tu. A samo­zřej­mě taky pros­tou sku­teč­nost, že spi­so­va­tel­ka nepo­tře­bu­je napl­nit strán­ky za kaž­dou cenu, ale hra­je si s kaž­dou větou.

Fantasy? Romance? Historie? Politický thriller? No, vlast­ně všech­no najed­nou

Lev je tak svaz­kem, kte­rý si uži­je­te jako děje­pis­ný laik i jako zna­lec či znal­ky­ně his­to­rie. A pokud jste ten prv­ní pří­klad, tře­ba to bude dal­ší důvod k tomu si zbý­va­jí­cí infor­ma­ce načer­pat, a pak si tře­ba i tuhle odváž­nou jízdu dát ješ­tě jed­nou. A budiž oce­ně­na fan­ta­sy, kte­rá k tomuhle čte­ná­ře inspi­ru­je a není jen o počtu třesk­nu­tí čepe­lí a pro­bo­da­ných těl.

Ale bez obav, i na ně dojde…