Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Dárce | The Giver [45%]

Dárce | The Giver [45%]

rp the giver01.jpg
rp the giver01.jpg
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Včerejším dnem vstou­pi­la do kin dlou­ho dobu při­pra­vo­va­ná adap­ta­ce kni­hy Loise Lowreyové Dárce, kte­rou se Jeff Bridges sna­žil do kin dostat už pěk­ných pár let. Ovšem až nyní se mu ji poda­ři­lo zre­a­li­zo­vat. Jím pro­du­ko­va­né dob­ro­druž­ství, ve kte­rém si stři­hl také titul­ní roli, prá­vě tím, že o něko­lik let zaspa­lo svo­ji dobu trpí nej­ví­ce. Více už v samot­ném člán­ku. 

Lidstvo v budouc­nos­ti žije v nena­pl­ně­né uto­pii. Vše, co nás jako lidi odli­šo­va­lo, roz­dě­lo­va­lo, či vyme­zo­va­lo, bylo pro dob­ro komu­ni­ty odstra­ně­no. Lidé jsou zba­vo­vá­ní těch jed­not­li­vých roz­díl­nos­tí a roz­dě­lo­vá­ni do pře­dem při­řa­ze­ných rolí, kte­ré mají za úkol udr­žet celý koloběh umě­le říze­né­ho živo­ta neu­stá­le v pohy­bu. Jeden z gene­ra­ce je však vždy vybrán pro neleh­ký úkol - být tzv. pří­jem­cem infor­ma­cí, člo­vě­kem, kte­rý jako jedi­ný pone­se infor­ma­ce dáv­no minu­lé a zapo­vě­ze­né. A prá­vě ten­to úkol je nyní na na Jonasovi (Brenton Thwaites), kte­rý byl vybrán na ten­to post, aby nahra­dil Dárce (Jeff Bridges). Jak se ovšem čím dál tím více sezna­mu­je s tím, co je lid­stvu ode­bí­rá­no vlád­nou­cí vrst­vou a jak zby­tek lidí v komu­ni­tě žije v nevě­do­mos­ti, roz­hod­ne se pod­nik­nout kro­ky k tomu, aby ten­to koloběh děla­jí­cí z lidí posluš­né lout­ky naru­šil. 
Je doce­la obtíž­né, najít bod kde vlast­ně začít. Onen pro­blém, jenž jsem nazna­čil v úvo­du je totiž fakt, že Dárce při­šel zkrát­ka pří­liš poz­dě. V dneš­ní době, kde podob­ný kon­cept nena­pl­ně­né uto­pie či dysto­pie zkou­má hned něko­lik popu­lár­ních fil­mů a fil­mo­vých sérií pro mla­dé (sta­čí se podí­vat na Divergenci nebo Hunger Games), při­jde podob­ná lát­ka tro­chu vyšep­ta­lá. Ono i podob­né téma kon­t­ro­ly spo­leč­nos­ti či kon­t­ro­ly lid­ský emo­cí skr­ze vlád­nou­cí vrst­vu už zkou­ma­la i řada fil­mů v nedáv­né minu­los­ti, kde se na mys­li vyba­vu­jí napří­klad fil­my jako nedo­ce­ně­né Equilibrium. A to nás prá­vě při­vá­dí k situ­a­ci, jaké čelil nedáv­no bloc­kbus­ter John Carter. I když se totiž jed­ná o adap­ta­ci lát­ky, kte­rá všem kon­ku­renč­ním fil­mům před­chá­zí, její fil­mo­vá adap­ta­ce při­šla nato­lik poz­dě, že prá­vě kon­ku­ren­ce, jenž čer­pá z ori­gi­ná­lu inspi­ra­ci, film ve vět­ši­ně ohle­dů zasti­ňu­je. 
Naneštěstí to ovšem není jedi­ný pro­blém, kte­rým Dárce trpí. Tím co mě osob­ně vadi­lo zda­le­ka nej­ví­ce, bylo vcel­ku mrz­ké zpra­co­vá­ní. Celý motiv kon­tras­tu barev­né­ho svě­ta a čer­no­bí­lé­ho sice nebyl úpl­ně naško­du (i když jej dale­ko efek­tiv­ně­ji zpra­co­val napří­klad Gary RossMěstečku Pleasantville), vše ostat­ní ale tro­chu pokul­há­va­lo. Některé sce­né­rie v závě­ru sice byly vel­mi pří­jem­né, však leda­by­lou výpra­vu a laci­ně vyhlí­že­jí­cí vizu­á­ly jen tak něco nena­pra­ví.   
A v tom je pro­blém, neboť laci­ně nevy­pa­dá jen vizu­ál­ní strán­ka fil­mu, kte­rá je pod­po­ře­na mís­ty doce­la hod­ně ruši­vou kame­rou, ale také herec­ké výko­ny. Ono, když ve fil­mu máte dva her­ce hono­sí­cí se oce­ně­ním Oscar za herec­ký výkon, člo­věk by tak nějak čekal herec­ké výko­ny na úrov­ni, nicmé­ně onen nekon­zis­tent­ní výkon u vět­ši­ny zúčast­ně­ných je prá­vě díky tomu dvo­ji­tá ško­da. Faktem je že za to může z vel­ké čás­ti nevy­vá­že­ný a nepří­liš umně vysta­vě­ný scé­nář, avšak nepo­tě­ší to i tak. Obzvláště otrav­ná je Katie Holmes a poprav­dě jsem měl i pro­blém s tím, pro­tr­pět tam podiv­ně vyjuka­nou Meryl Streep, kte­rá jin­dy se zahrá­ním podob­né­ho cha­rak­te­ru nemá nejmen­ší pro­blémy. Naopak vylo­že­nou pochva­lu si zaslou­ží Odeya Rush, kte­rá na roz­díl od ostat­ních ani na moment nevy­stou­pí z vyme­ze­ných hra­nic její­ho cha­rak­te­ru a v jejich rám­ci se pohy­bu­je nesku­teč­ně obrat­ně a je pří­jem­né sle­do­vat, jak prá­vě ona se vypo­řá­dá­vá s emo­ci­o­nál­ní bou­ří, co v ní vyvo­lá­vá postup­né nabý­vá­ní lid­skosti skr­ze hlav­ní­ho hrdi­nu.
Nejvýraznější prů­ser je ovšem beze­spo­ru režie Phillipa Noyceho. Ten totiž těž­ce nezvlá­dá udr­žo­vat atmo­sfé­ru, kte­rou nazna­ču­je, a napě­tí mu také není zrov­na vlast­ní. O pochyb­ném herec­kém vede­ní a podiv­ně nasní­ma­ných dia­lo­zích ani nemluvě. Naopak znač­nou část fil­mu zachra­ňu­je opět špič­ko­vý hudeb­ní dopro­vod, o kte­rý se posta­ral Marco Beltrami. Je fakt, že jeho pří­jem­ně struk­tu­ro­va­ná atmos­fe­ric­ká kom­po­zi­ce vět­ši­nu času nahra­zu­je to, co film sám nezvlá­dá a i v závě­ru (kte­rý je snad tím nej­vý­stav­něj­ším pří­kla­dem kon­cep­tu deus ex machi­na za posled­ní dobu) při­dá­vá oné emo­ci­o­nál­nos­ti na závaž­nos­ti. Navíc hlav­ní motiv, jenž sehrá­vá svo­ji roli i v samot­ném pří­bě­hu, je více než líbi­vý a do pun­tí­ku pad­nou­cí. 
Ve výsled­ku je tak Dárce poměr­ně podiv­ným sním­kem. Dá se před­po­klá­dat, že si svo­je pub­li­kum najde, kte­ré na jeho adre­su bude pět slo­va chvá­ly. Pokud ovšem máte nakou­ká­no něko­lik podob­ných sním­ků, či pro­hléd­ne­te onu slup­ku sil­ně emo­ci­o­nál­ní­ho uto­pic­ké­ho dra­ma­tu, kte­rou se film sna­ží divá­kům nasta­vit, zbu­de vám jen doce­la prázd­ný sní­mek těží­cí z popu­lár­ních témat. Nic víc. Těch pár pozi­tiv a zakon­zer­vo­va­ných emo­cí je sice doce­la pří­jem­ných (onen náhled na lid­stvo v jeho svět­lé i stin­né strán­ce  kupří­kla­du, kte­rý by se ovšem dal uká­zat v dale­ko vět­ším a exakt­něj­ším kon­tras­tu), nicmé­ně ne nato­lik, aby vytáh­lo film z hlu­bin prů­mě­ru. Na dru­hou stra­nu je to pořád lep­ší, než když se vás o emo­cích a o tom jak jsou důle­ži­té sna­ží učit jina­čí popu­lár­ní teen mate­ri­á­ly posled­ních let. 

Dárce je doce­la podiv­ným poku­sem, jehož nej­vět­ší chy­bou je, že nepři­šel dří­ve, Stejně jako John Carter je nyní zastí­něn kon­ku­ren­cí, kte­rá by ho v pří­mém srov­ná­ní jinak roz­cu­po­va­la na had­ry. Mrzká kame­ra, ješ­tě o něco hor­ší režie a těž­ce nevy­rov­na­né herec­ké výko­ny pod­tr­hu­jí vel­mi sla­bě vysta­vě­nou hlav­ní ideu, kte­rá byla v posled­ních x letech pro­zkou­má­na a zpra­co­vá­na jin­de lépe. Noapk mezi těch pár pozi­tiv kte­ré se dají na sním­ku najít, pat­ří roz­hod­ně ale­spoň sna­ha tohle téma pro­dat, hudeb­ní dopro­vod Marca Beltramiho a vel­mi pří­jem­ný herec­ký výkon Odeyi Rush. Své divá­ky si film ovšem, řekl bych, najde.          

 Koktejl: 

30% Emoce
20% Teen roman­ce
30% Failed Utopia
20% Revolta

Dárce
(The Giver, Darca)
Sci-Fi / Drama
USA, 2014, 89 min

Režie: Phillip Noyce
Předloha: Lois Lowry (kni­ha)
Scénář: Robert B. Weide, Michael Mitnick
Kamera: Ross Emery
Hrají: Jeff Bridges, Brenton Thwaites, Alexander Skarsgård, Taylor Swift, Meryl Streep, Odeya Rush, Cameron Monaghan, Katie Holmes, Emma Tremblay

Nevhodný mlá­de­ži do 12 let
Česko V kinech od: 11.09.2014 Bioscop
Slovensko V kinech od: 11.09.2014 Magic Box
USA V kinech od: 15.08.2014 The Weinstein Company

http://www.csfd.cz/film/238053-darce/
http://www.imdb.com/title/tt0435651/


Podívejte se na hodnocení Dárce na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Student dvouoborového studia Anglická filologie / Filmová věda, dlouholetý fanoušek filmu, hudby a televize. Více o mně na profilu na CSFD.cz : http://www.csfd.cz/uzivatel/135140-sanchezcz/

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,51846 s | počet dotazů: 253 | paměť: 72313 KB. | 18.05.2024 - 19:32:48