Doom Annihilation

Pamatujete si na filmového Dooma, který do kin vtrhl před čtrnácti roky a také se z převážné části natáčel u nás? Že ne? Kdo by se divil, tahle videoherní adaptace se zařadila po právu do zástupu braků, které se snažily prodat slavnou videoherní značku na stříbrná plátna tím co možná nejlacinějším způsobem. Ano původní film Doom z roku 2005 měl sice pár zajímavých nápadů, každopádně, jich bylo zatraceně málo na to, aby stály za další shlédnutí. Loni ovšem někoho napadlo se pustit do dalšího pokusu, které se v některých sektorech prodává jako druhý díl, aniž by měl cokoliv vyjma předlohy a názvu cokoliv společného s původním filmem, ve kterém se mimo jiné objevili i Karl Urban a Dwayne Johnson. Doom Annihilation se za pár dní podívá do digitální distribuce po celém světě a já se vám pokusím na následujících řádcích přiblížit, proč by vás to mělo nechat absolutně chladnými. 

Joan Dark (Amy Manson) byla vojenským tribunálem potrestána za svoji poslední vojenskou misi, kdy díky jejímu přičinění unikl spravedlnosti nebezpečný terorista. Nyní, o nějaký čas později se spolu se svojí posádkou na cestě na Phobos, kde sídlí základna společnosti UAC, která prováděla mimozemské experimenty ve snaze zajistit lidskému pokolení budoucnost. Stanice na měsíci Marsu totiž vyslala nouzové vysílání, které vyžadovalo okamžitou evakuaci. Když ovšem Joan a zbytek posádky dorazí na místo, zjišťují, že se nejednalo o jen tak ledajakou výzkumnou stanici a jeden z přísně tajných pokusů se nezdařil… 

Nebudu tady lamentovat nad tím, jaké rozhodnutí produkčního týmu o odklonu od původních charakteristik značky je či není správné. Jedná se o adaptaci titulu a pokud by jejich změny fungovaly ve prospěch filmu, tak nevidím důvod to řešit. To je ovšem ten první a docela zásadní problém filmu. Tady totiž nefunguje skoro vůbec nic. Do filmu jsem se snažil jít s otevřenou myslí a neřešit to jak lacině a tuctově tenhle pokus v traileru co jsem zahlédl před pár měsíci vypadal. Prostě jsem měl náladu na tak trochu hloupé béčko a díky jisté herní nostalgii vypadal snímek Doom Annihilation jako docela ideální volba. No, nebyla. 

I když totiž budete mít úplně nulová očekávání, věřím, že vás tahle novinka dokáže zklamat. Jasně, nebudu tu na rovinu říkat že je to ko**tina toho největšího kalibru, to by asi bylo docela neprofesionální. Ono když film hned po asi čtvrt hodině projekce začne vyvolávat bolestivé a několik let zapomenuté záblesky z kouzelné záležitosti jménem Screamers: Hon na člověka asi se dalo očekávat v jakém hávu se tahle novinka ponese. Doom Annihilation sice nevypadá až tak lacině jako tenhle luxusní kousek z roku 2009, nicméně daleko do něj také nemá. Ono i v porovnání s prvním filmem adaptující tuto pekelnou frančízu vypadá tenhle kus zastarale, lacině a neskutečně bakelitově (že i některé fan filmy mají daleko větší produkční hodnotu), a to je přitom ono původní béčko čtrnáct let staré. Jistě, od direct-to-DVD filmu nejde čekat zázraky ale tohle je i tak prostě moc. 

Ale to že film vypadá lacině je jen jedním z mnoha problémů filmu. O scénáři nemůže být asi ani moc řeč když tak posloucháte co ze sebe figurky v téhle neúmyslné komedii vypouštějí. Tvůrci navíc mají tu drzost do filmu cpát bezohledné odkazy důležité osobnosti z herního průmyslu a jiné značky id Software tak přirozeným způsobem, že to působí jako by se vám herci snažili protlouct plátnem stodvacítku hřebík rohovkou. Ostatně podobně přirozené a nenucené jsou ve filmu všechny odkazy na reálie z předlohy. Celá tahle záležitost díky tomu působí vlastně jako totální céčko z ranku Sharknado (i když s trochu lepšími efekty a kulisami), u kterého si někdo na konci natáčení vzpomněl, že vlastně točí adaptaci Doom a tak se rozhodli do toho nasurovo narvat co jen půjde tu a tam.

Problém ovšem je, že Doom je, byl a bude vždy násilnou adrenalinovou power fantasy záležitostí, kde jeden nasranej maník kosí zástupy pekelných stvůr co možná nejsurovějším způsobem. Když z doomguye uděláte neposlušnou kapitánku, veškerou pekelnou akci si necháte na závěrečnou pár minutovou bitku a zbytek filmu si hrajete na docela očividný a nepříliš vydařený klon prvního filmového Resident Evil, je něco zatraceně špatně. Jako jasně je to tvůrčí rozhodnutí. Ale taky nebudu ksakru adaptovat klasiku Prehistorik jako mix survival hororu a rodinného dramatu o plicní embólii zasazeného na Sibiř. Dávalo by to asi podobný smysl. 

Obsahově je to nuda, nuda a zase jenom nuda. Navíc, když se o něco jako herecký výkon snaží tak možná dva tři herci z celého ansámblu, moc pozitivních bodů to taky nedá. Zbytek působí, jak kdyby si všichni zkoušeli, jaké by to bylo být tím superdrsným hrdinou, který kdysi válel v televizi v těch dobrých filmech. Filmu navíc chybí cokoliv co by ho odlišilo od zástupu podobných žánrových břeček které běží ve dvě ráno v televizi aby to neviděl radši nikdo s čistou hlavou nebo bez spánkového deficitu. 

Řemeslně pak není moc co komentovat. Ve své podstatě je to hodinu a třičtvrtě dlouhá přehlídka televizní rutiny. lacině vyhlížejících triků a nudné kamery, která se alespoň trochu snaží zakrýt jak moc lacině ta výprava vypadá. Jo a taky to, že na samotné stvůry z předlohy moc peněz nebylo tak se se záběry na impy a další radosti radši bude šetřit. Sterilní režie Tony Giglia  to pak celé pohřbívá takovým způsobem, že známé slovní spojení peklo na zemi v tomhle případě nabývá další rozměr. Tohle se prostě šíleně nepovedlo a nemá moc smysl to zakrývat nebo snažit se na tom hledat jakákoliv pozitiva. Doom Annihilation je jednou z těch nejméně zábavných a nejméně nápaditých videoherních adaptací (ano, beru v potaz kompletní tvorbu Uwe Bolla), která kdy vznikla. Kontrast toho jak moc vážně se všichni tváří a jak neúmyslně vtipně a strojeně to všechno vypadá, dodává filmu onen punc debility. Osobně docela chápu že se od filmu id Software distancovalo dávno před premiérou. Otázkou pro mě jen zůstává to, koho napadlo že něco podobného bude dobrý nápad.  

Peklo na Zemi, ale v dost jiném smyslu než asi tvůrci zamýšleli. Lacině vyhlížející břečka té nejhrubší jakosti, která by dovedla zapadnout i mezi klenoty ze Syfy nebo od Asylum. Takový příliš nevydařený pokus o to zkombinovat něco jako první filmový Resident Evil s laciným sci-fi televizní slátaninou a la Screamers: Hon na člověka. Výsledek je taková pecka, že by i Uwe Boll záviděl.    

Podívejte se na hodnocení Doom na Kinoboxu.