Ohlédnutí za rokem 2017

Včerejším dnem skon­čil rok 2017 a tak tedy nastá­vá čas na kaž­do­roč­ní bilan­co­vá­ní toho, co nám ten prá­vě kon­čí­cí rok při­ne­sl. Vypíchnout ty sním­ky, kte­ré potě­ši­ly nebo dokon­ce pře­kva­pi­ly a ješ­tě jed­nou si při­po­me­nout ty, kte­rým se to úpl­ně nepo­ved­lo. Tedy bez dal­ších okol­ků, pojď­me na to.  

Předně si zaslou­ží zmí­nit, že prů­měr­né skó­re fil­mů za rok 2017 bylo niž­ší, než tomu bylo v roce 2016. Filmem, kte­rý si vyslou­žil nejmen­ší hod­no­ce­ní za uply­nu­lých 12 měsí­ců je rus­ká odpo­věď na komik­so­vé fil­my Zaščitniki, kte­rá šla do čes­kých kin pod názvem Ochránci. Tahle pře­pá­le­ná jako­že komik­so­vá pop­cor­nov­ka se sna­ži­la tak tro­chu hrát na nad­sáz­ku a sty­lo­vost, výsle­dek byl ovšem nud­ná kaše recyk­la­ce cizích nápa­dů, otrav­né­ho a hlou­pě namas­ko­va­né­ho zápo­rá­ka a klišé, kte­rou nepo­dr­že­ly ani dia­lo­gy ani samot­né akč­ní sek­ven­ce. Nejlepší momen­ty sní­mek vystří­lel v trai­le­ru a na samot­nou hodi­nu a půl do kina toho tak moc nezby­lo 

V těs­ném závě­su na dru­hém mís­tě mezi nej­hor­ší­mi výsled­ky za letoš­ní rok je rema­ke dět­ské kla­si­ky Power Rangers: Strážci vesmí­ru. Nová ver­ze kul­tov­ní znač­ky se sna­ži­la o to nato­čit film v dneš­ní době rele­vant­ní a tak se tvůr­ci pus­ti­li do mor­fo­vá­ní naiv­ních dět­ských hrdi­nů a pre­mi­sy s rádo­by tem­ným zpra­co­vá­ním ne nepo­dob­ným popu­lár­ním komik­so­vým fil­mům a ješ­tě se pouš­tě­li do témat spo­je­ných se spo­le­čen­sko­kri­tic­kou dis­ku­zí. Výsledek? Nuda a úsměv­ná zále­ži­tost, kte­rá v mno­hých ohle­dech vypa­dá blbě i ved­le leti­té­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu. Takhle se znač­ky pro novou gene­ra­ci divá­ků váž­ně nekří­sí. 

O tře­tí pozi­ci se dělí dvo­ji­ce fil­mů, kte­rá skon­či­la těs­ně pod prů­mě­rem ale u obou pro­jek­tů (byť si své divá­ky oba najdou) se jed­ná pře­de­vším o zkla­má­ní z koneč­né­ho výsled­ku, neboť oba fil­my byly v pří­pra­vě něko­lik let a čeká­ní se ani v jed­nom pří­pa­dě bohu­žel pří­liš nevy­pla­ti­lo. Ať už se jed­ná o adap­ta­ci kni­hy Stephena Kinga Temná věž, kte­rá se se slá­mou v botech pokou­še­la o epic­kou podí­va­nou s malým roz­poč­tem a ve výsled­ku nezvlá­dá kon­ku­ro­vat ani žán­ro­vým béč­kám nebo o fil­mo­vou udá­lost pěti­let­ky Liga spra­ve­dl­nos­ti, kte­rá jen pod­trh­la mizé­rii, v jaké jsou fil­my od DC Comics v sou­čas­né době a jak moc zao­stá­va­jí za kon­ku­renč­ním Marvelem. Zatímco pro Temnou věž mizé­rie zna­me­ná s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí konec vel­ko­le­pých plá­nů na něko­li­ka­díl­nou sérii fil­mů a napo­je­né tele­viz­ní seri­á­ly, u Supermana a Batmana se pro změ­nu dis­ku­tu­je o budouc­nos­ti celé téhle pro­po­je­né znač­ky.    

Na dru­hé stra­ně tu ale máme také fil­my, kte­ré pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu, co se dosta­lo letos do kin. Se stej­ným závě­reč­ným bodo­vým ohod­no­ce­ním letos skon­či­ly fil­my Logan: Wolverine, Blade Runner 2049, Dunkerk a Paddington 2. Žánrově sice tro­chu nesou­ro­dá sku­pi­na, nicmé­ně kaž­dý z těch­to fil­mů letos neje­nom v rám­ci své­ho žán­ru exce­lo­val a svo­ji pozi­ci si na špi­ci žeb­říč­ku roz­hod­ně zaslou­ží. Logan: Wolverine koneč­ně doká­zal stu­di­o­vým hla­vou­nům, že i dospě­lé komiksár­ny (z vel­ké čás­ti díky úspě­chu Deadpoola) mají své pub­li­kum a Wolverineovi tro­chu suro­věj­ší zpra­co­vá­ní roz­hod­ně pro­spě­lo. Jedna z nej­lep­ších komik­so­vých podí­va­ných posled­ních let a zatra­ce­ně sty­lo­vá roz­luč­ka Hugha Jackmana se svo­ji nej­slav­něj­ší rolí. 

Blade Runner 2049 sice v kinech zůstal komerč­ně dale­ko za oče­ká­vá­ní­mi a pro stu­dio bude s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí ztrá­to­vý, co se týče kva­lit, tam je to ale jiná pís­nič­ka. Čím dál tím více oblí­be­ný reži­sér Dennis Villeneuve se do svě­ta kul­tov­ní­ho sci-fi vrá­til s veš­ke­rou grá­cií a ve skvě­lé for­mě, potě­šil tak neje­nom fanouš­ky původ­ní­ho fil­mu ale zvlá­dl svo­jí vizí šir­ší­ho svě­ta téhle znač­ky roz­ší­řit celý odkaz Blade Runnera. Jeho pokra­čo­vá­ní totiž v mno­hém zvládlo pře­ko­nat i ori­gi­nál. 

No a na žeb­říč­ku nej­lep­ších fil­mů za rok 2017 pak roz­hod­ně nesmí chy­bět epic­ká váleč­ná podí­va­né od Christophera Nolana Dunkerk, kte­rá jen potvr­di­la, proč prá­vě Nolan pla­tí za jed­no­ho z nej­lep­ších fil­ma­řů sou­čas­nos­ti. Osobitý sní­mek s neo­kou­ka­ný­mi vyprá­vě­cí­mi prin­ci­py, pre­ciz­ní audi­o­vi­zu­ál­ní strán­kou a skvě­lý­mi herec­ký­mi výko­ny kte­ré jen září v hut­né, nesku­teč­ně našla­pa­né atmo­sfé­ře. Snímek, kte­rý rezo­nu­je ješ­tě dnes, půl roku po svo­jí pre­mi­é­ře. Nedivil bych se, kdy­by to nako­nec dotla­čil i k něja­ké té soš­ce začát­kem příští­ho roku. 

No a tak tro­chu mimo sto­jí mož­ná tro­chu nená­pad­ný ale přes­to nesmír­ně vyda­ře­ný film pro celou rodi­nu, pokra­čo­vá­ní brit­ské­ho feno­mé­nu Paddington. Druhý díl nabí­zí sebe­jis­těj­ší ucho­pe­ní popu­lár­ní před­lo­hy a nesku­teč­nou dáv­ku pozi­tiv­ní ener­gie pro všech­ny věko­vé kate­go­rie. Tenhle chlu­páč zkrát­ka ví jak si najít své pub­li­kum. Zvláště díky nasa­ze­ní před váno­ci se jed­na­lo o husar­ský kou­sek dis­tri­bu­to­ra a tak ide­ál­ní lék na před­vá­noč­ní shon.