Půlnoc v Paříži | Midnight in Paris [80%]

http://www.csfd.cz/film/274980-pulnoc-v-parizi/

V kinech ČR od:22.09.2011 
V kinech SR od:24.11.2011 
Na DVD od:01.02.2012 

•  
  

  Midnight in Paris

•  
  

  Polnoc v Paríži

Když už jsem se letos roz­ho­dl, že se poku­sím před vyhlá­še­ním vítězů cen aka­de­mie za nej­lep­ší sní­mek uply­nu­lé­ho roku napsat pár řád­ků o všech nomi­no­va­ných, je tře­ba se pro pár sním­ků vrá­tit zpět do pod­zi­mu, kdy jsem o nich nesti­hl nic moc napsat. Jedním z těch­to opoz­dil­ců je i nej­no­věj­ší sní­mek Woodyho Allena, Půlnoc v Paříži, kte­rá před pár dny dora­zi­la na DVD. Stojí tedy nový Allen za to, nebo je to jen dal­ší závda­vek pou­ze pro fanouš­ky, kte­rý šir­ší veřej­nost jen tak neo­ce­ní. A je ten­to seri­oz­něj­ší výlet do fran­couz­ské met­ro­po­le zábav­něj­ší než před­ved­li Tři muš­ke­tý­ři se svo­jí vzduš­nou inva­zí?   

Gil má kri­zi. Jeho prv­ní čis­tě lite­rár­ní pokus nejde napsat tak snad­no, jako scé­ná­ře, kte­rý­mi se doteď živil. Navíc má těs­ně před svat­bou a tak se svo­jí snou­ben­kou a její­mi rodi­či navště­vu­je fran­couz­skou met­ro­po­li Paříž. Avšak zatím­co na Gila má Paříž až poe­tic­ký vliv, jeho snou­ben­ka tak nad­še­ná není. A tak když se do Paříže dosta­nou její přá­te­lé Paul a Carol, radě­ji trá­ví čas s nimi. Gil, kte­rý sám blou­dí noč­ním měs­tem, ovšem obje­vu­je něco pozo­ru­hod­né­ho. Přesně o půl­no­ci, na jed­nom mís­tě v celé Paříži, má mož­nost nastou­pit do auto­mo­bi­lu, kte­rý jej odve­ze do dva­cá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí. Může tak potkat všech­ny svě­to­vé celebri­ty a uměl­ce, kte­ří se v tom­to čase v Paříži pohy­bo­va­li.

Předně chci říct, že spo­ji­tost s Paříží posled­ních dvou člán­ků je čis­tě náhod­ná. Ono srov­ná­vat Allena s Andersonem je něco, jako porov­ná­vat laci­ný džem s výstav­ním jabl­kem. I když, pokud máte hlad, je vám to asi jed­no. Allenovi to ale jed­no není. Jako tvůr­ce je totiž pro své fanouš­ky jis­to­tou. Rok co rok při­chá­zí do kin s novým mate­ri­á­lem, kte­rým si stá­le drží své věr­né a občas nabe­re něja­ké nové. Půlnoc v Paříži je mož­ná prá­vě tako­vým sním­kem.  Woody totiž našel přes­ně ten správ­ný poměr inte­lek­tu­ál­ních odka­zů a fun­gu­jí­cích dia­lo­gů, kte­rý je na jed­nu stra­nu hod­not­ný a ori­gi­nál­ní, zatím­co nepů­so­bí nijak zvlášť div­ně nebo str­nu­le.

Celkově je totiž Půlnoc v Paříži pomy­sl­nou tre­fou do čer­né­ho. Ona kom­bi­na­ce vzta­ho­vé poe­ti­ky typic­ké pro auto­ra a atmo­sfé­ry jak sou­čas­né tak Paříže let minu­lých, je napros­to uchva­cu­jí­cí a fun­gu­jí­cí napros­to bez nejmen­ších pro­blé­mů. Celé to navíc vyza­řu­je nesku­teč­ně pozi­tiv­ní nála­du, kte­rá až na pár zádrhe­lů vydr­ží od začát­ku až do kon­ce. Allen si tak od Vicky, Christina, Barcelona při­pi­su­je dal­ší vzta­ho­vý pří­běh se sil­nou kuli­sou, dodá­va­jí­cí neza­mě­ni­tel­ný záži­tek. Je až s podi­vem, jak moc se Allenovi poda­ři­lo při­blí­žit ducha toho fran­couz­ské­ho román­ku bez toho, aniž by se opa­ko­val nebo zachá­zel do kraj­nos­tí.  

Tomuto také napo­má­ha­jí sluš­né posta­vy, což už je tak nějak u Allena zvy­kem. A tak zatím­co se sní­mek sou­stře­dí na ústřed­ní pár ve for­mě poně­kud uťá­plé­ho zasně­né­ho Owena Wilsona a jeho snou­ben­ky, prvotříd­ní majet­nic­ké kul­tur­ní buran­ky Rachel McAdams, v jejich sto­pách krá­če­jí dva otrav­né man­žel­ské páry sym­pa­ti­zu­jí­cí se snou­ben­kou, kte­rým zdat­ně sekun­du­jí celebri­ty umě­ní v nos­tal­gií zabar­ve­né Paříži 20. let. A jsou to prá­vě tyto posta­vy, co dokres­lu­je onu povzbu­zu­jí­cí atmo­sfé­ru roz­pro­stře­nou na plo­še hodi­ny a půl. Když totiž sle­du­je­te hlav­ní­ho hrdi­ny, jak zasně­ně obje­vu­je své ido­ly, mís­ty až kari­ka­tu­ry, nejde si nepřed­sta­vit v podob­né situ­a­ci sebe.

Jednoduše a bez oba­lu. Allen se tre­fil. Dokázal pře­vést atmo­sfé­ru Paříže na fil­mo­vá plát­na bez nejmen­ší­ho zádrhe­lu. Ačkoliv tak pre­zen­tu­je opět podob­nou vzta­ho­vou peri­pe­tii, jakou jsme v jeho fil­mech měli mož­nost vidět moc­krát, dělá to s noble­sou a atmo­sfé­rou, kte­rou by mu jiní moh­li závi­dět. Skvělá hud­ba dopl­ně­ná o mno­ho zná­mých osob­nos­tí před­sta­vo­va­ných více či méně zná­mý­mi tvá­ře­mi. Co více si přát. Nechte se pohl­tit Paříží.  

Woody Allen a dal­ší svě­to­vá met­ro­po­le. Půlnoc v Paříži je sil­ně atmos­fe­ric­kou a nakaž­li­vě pozi­tiv­ní zále­ži­tos­tí. Ačkoliv je vzta­ho­vá ana­lý­za je odsu­nu­ta do ved­lej­ší role, půso­bi­vost fran­couz­ské­ho hlav­ní­ho měs­ta a jeho vliv na hlav­ní­ho hrdi­ny ji zdat­ně zastu­pu­je. Dojemná hud­ba a zná­mé osob­nos­ti kul­tur­ní his­to­rie tu jsou pak jen jako pomy­sl­ná vel­mi slad­ká tře­šeň na špič­ce jinak vel­mi chut­né­ho hodi­nu a půl dlou­hé­ho lahod­né­ho dor­tu.