Bunraku | Bunraku [70%]

http://www.csfd.cz/film/238347-bunraku/

Nestává se úpl­ně čas­to, že bych dával šan­ci přesty­li­zo­va­ným akč­ním vypa­lo­vač­kám, kte­ré smr­dí pocti­vou béč­ka­ři­nou na sto honů. Ještě méně čas­to se pak stá­vá, že bych sní­mek, kte­rý hano­bí drti­vá vět­ši­na kri­tic­ké obce, hod­no­til pozi­tiv­ně. Přeci jen, nejsem kri­tik ale jen zapá­le­ný fil­mo­žrout, kte­rý ač je tro­chu nároč­něj­ší, stá­le je to jen oby­čej­ný divák. Dnešní člá­nek o sním­ku Bunraku je ale prá­vě tako­vou vyjím­kou, kte­rá potvr­zu­je pra­vi­dlo. Tohle totiž jed­no­du­še není sní­mek pro kaž­dé­ho.  

Svět po kolap­su zaži­té­ho spo­le­čen­ské­ho sys­té­mu. Nadvládu nad spo­leč­nos­tí po vzo­ru pri­már­ních instink­tů pře­vzal ten nej­sil­něj­ší. Kriminální orga­ni­za­ce ovlá­da­jí veš­ke­ré dění ve měs­tě, kte­ré se brzy sta­ne dějiš­těm rea­li­za­ce pomsty dvou cizin­ců, na ces­tě za spra­ve­dl­nos­tí. Ve svě­tě, kde poli­cie je pou­hým slu­žeb­ní­kem míst­ní­ho bos­se zná­mé­ho pod jmé­nem Nico Dřevorubec, to však nebu­dou mít jed­no­du­ché. Pokud chtě­jí tajem­ný tulák i japon­ský váleč­ník Yoshi dosáh­nout své­ho cíle, budou muset spo­jit své síly. Cesta k cíli však vede přes sku­pi­nu Dřevorubcových elit­ních zabi­já­ků, kte­ří nema­jí pro jejich plá­ny pocho­pe­ní.

 Příběh sice nezní kdo­ví­jak ori­gi­nál­ně, to ovšem je záměr­ně. Ta ori­gi­na­li­ta tu totiž je zastou­pe­na ve všem ostat­ním. Od začát­ku totiž sní­mek pocti­vě navna­dí divá­ka na to, v jakém sty­lu bude pro­ží­vat příští dvě hodi­ny. Nikdo pak nemů­že říci, že ho ten sní­mek zkla­mal. Předvádí totiž přes­ně to co sli­bu­je už z upou­tá­vek. Pokud se tak nala­dí­te na sil­ně přesty­li­zo­va­nou podí­va­nou, v netra­dič­ní for­mě vyprá­vě­ní, dáva­jí­cí vzdá­le­ně vzpo­me­nout napří­klad na Sin City či Kill Bill, bude­te si Bunraku uží­vat až do kon­ce. Serioznost stra­nou, Bunraku totiž, ačko­liv to tak mís­ty úpl­ně nevy­pa­dá, váž­nost věší na hře­bík a por­cu­je nud­nost ste­re­o­typ­ní­ho zpra­co­vá­ní podob­ných sním­ků posled­ních let.

O co tu jde pře­de­vším je styl a akce. A pak ješ­tě jed­nou styl. Rozdíl tu ovšem je ten, že ačko­liv je Bunraku podob­ně jako posled­ně recen­zo­va­ný Green Lantern zamě­řen hlav­ně na sty­lo­vou obra­zo­vou strán­ku, nabí­zí kro­mě toho i ani­mo­va­né sek­ven­ce a vel­ké množ­ství sluš­ně nasní­ma­né akce. Díky tomu tak jste ochot­ni pře­hléd­nout men­ší nedu­hy ve scé­ná­ři či pár nud­něj­ších pasá­ží. Dokonce ješ­tě nedáv­no ve vět­ši­ně rolí vcel­ku iri­tu­jí­cí Josh Hartnett,  půso­bí v hlav­ní roli tajem­né­ho tulá­ka cel­kem uvě­ři­tel­ně a za pod­po­ry dal­ších slav­ných jmen ve ved­lej­ších rolích jen doka­zu­je, že herec­ká strán­ka v této vypa­lo­vač­ce moz­ku není pro­blé­mem.

V koneč­ném důsled­ku tak je to jen a pou­ze o tom, jest­li jste schop­ni se nala­dit na stej­nou vlnu na jaké jede sní­mek. Pro mno­ho lidí prá­vě toto nej­spí­še bude ten zásad­ní pro­blém, ale ty, kte­ré svět Bunraku pohl­tí, čeká sice hod­ně nad­ne­se­ná a dost absurd­ní jíz­da, ale zato v pekel­ně ori­gi­nál­ním poje­tí, s dosta­teč­ným množ­stvím akce a mini­mál­ním množ­stvím nudy. Jen nad tím nesmí­te moc pře­mýš­let a pomi­nout těž­kou sebestřed­nost a pomy­sl­nou váž­nost.

I’m the pro­duct of a fuc­ked up gene­rati­on. Guy Moshe se roz­ho­dl uká­zat ste­re­o­ty­pu pro­střed­ní­ček. V obdo­bě posta­po­ka­lyp­tic­ké budouc­nos­ti při­ná­ší pří­běh pomsty, o kte­rý tu vlast­ně ani tak nejde. Hlavní je to, že Bunraku je setsa­kra­ment­sky sty­lo­vá podí­va­ná, nadu­pa­ná akcí a ori­gi­na­li­tou, kte­rá se dnes zase tolik nevi­dí. Drtivé vět­ši­ně urči­tě nepři­jde k chu­ti, avšak pro ty, kte­ré sní­mek pohl­tí, tu čeká nesmír­ně zábav­ná jíz­da. Dvě hodi­ny ute­čou jako voda i přes­to, že je to poně­kud absurd­ní a při­hlouplé. S čis­tým svě­do­mím se při­klá­ním k vyš­ší­mu hod­no­ce­ní, pro­to­že už jen ta odva­ha jít do podob­né­ho mate­ri­á­lu se ctí, je více než sym­pa­tic­ká.