RECENZE: Na špatné straně

   Příběh sním­ku nás sezná­mí s poli­cis­ty Ridgemanem (Gibson) a Lurasettim (Vaughn), kte­ří jsou po jed­nom záta­hu, kdy jsou ostřej­ší než by muse­li být, na šest týd­nů suspen­do­vá­ni. To je ale pro Ridgemana, kte­ré­mu táh­ne na šede­sát, doma má man­žel­ku s roz­trou­še­nou skleró­zou a dce­ru, kte­rá už byla popáté napa­de­na na ces­tě domů ze ško­ly, likvi­dač­ní zále­ži­tos­tí, pro­to se roz­hod­ne vyhle­dat jeden ze svých kon­tak­tů, kte­ré má na odvrá­ce­né stra­ně záko­na a nechá se navést na sto­pu zlo­čin­cům, u kte­rých si k něja­ké­mu tomu mění bude moct při­jít. A pro­to­že jeho jedi­ným kama­rá­dem je jeho suspen­do­va­ný par­ťák, roz­hod­ne se navrh­nout mu spo­lu­prá­ci a podíl na zis­ku. Pokud se samo­zřej­mě dílo poda­ří.

   Přiznám se, že sním­ky Kosti a skalp a Blok 99 mám už něja­kou dobu v „to watch lis­tu“, ale z něja­ké­ho důvo­du jsem se k nim ješ­tě nedo­stal. Předchází je pověst drs­né až bru­tál­ní podí­va­né a to samé se obec­ně oče­ká­va­lo od toho­to sním­ku. Pravdou je, že drs­ný pohled na sou­čas­ný svět Na špat­né stra­ně beze­spo­ru je a roz­hod­ně má dost sil­něj­ších chvil a klad­ných strá­nek. Především po herec­ké strán­ce bude­te hle­dat těž­ko něja­ký slab­ší člá­nek. Vince Vaughn zase jed­nou doka­zu­je, že je to mate­ri­ál, kte­rý váž­né role zvlá­dá napros­to s pře­hle­dem a i když jsem nevi­děl Blok 99, tak dru­hý Temný pří­pad, Hacksaw Ridge, Útěk do divo­či­ny nebo i dnes už více jak dva­cet let sta­rá Poprava tohle jas­ně potvr­zu­jí. Co se pak týče Mela Gibsona, kte­rý tu má o něco více pro­sto­ru, je vylo­že­ně radost vidět ho zno­vu před kame­rou v roli, kte­rá mu sed­ne a i přes to, že mu je víc než 60 let, bych byl oprav­du rád, kdy­by se v podob­ných rolích v budouc­nu ješ­tě uká­zal a nescho­vá­val se pou­ze za kame­rou coby reži­sér. Z dal­ších rolí už pak za zmín­ku sto­jí Torry Kittles, kte­rý jako pro­puš­tě­ný tresta­nec Henry Johns zkří­ží ces­tu suspen­do­va­né­mu ústřed­ní­mu duu a men­ší role pro Dona Johnosna, Udo Kiera nebo Jennifer Carpenter.

   A kde je pro­blém ptá­te se? Na špat­né stra­ně není roz­hod­ně špat­ným fil­mem, ale po jeho dokou­ká­ní jsem mar­ně pře­mýš­lel nad tím, komu bych vlast­ně film dopo­ru­čil. Pro námět jako je ten­to je 160ti minu­to­vá sto­páž oprav­du přespří­liš a i když mě herec­ké pro­je­vy zúčast­ně­ných bavi­ly (a mís­ty oprav­du hod­ně), tak nut­no dodat, že dobrou tři čtvr­ti­nu sto­pá­že sle­du­je­me kon­ver­zač­ní dra­ma v autě. První polo­vi­na fil­mu sním­ku je oprav­du hod­ně nata­ho­va­ná a i když se nám díky ní posta­vy dosta­nou pod kůži, tak se nemůžu ubrá­nit dojmu, že s cha­rizma­tem, kte­rý ústřed­ní herec­ká dvo­ji­ce nabí­zí by to bylo mož­né zkrá­tit o pod­stat­nou část. Některé dějo­vé odboč­ky tu jsou pak napros­to zby­teč­né a jed­na z nich slou­ží prvo­plá­no­vě k tomu, aby Vás šoko­va­la, což se v mém pří­pa­dě taky úpl­ně nepo­ved­lo. Velkou výtku mám i k trestu­hod­ně nevy­u­ži­té­mu hlav­ní­mu zápo­rá­ko­vi. Tady byl poten­ci­ál oprav­du ohrom­ný a je oprav­du ško­da, že se nedo­zví­dá­me více pří­bě­hu z jeho stra­ny, pro­to­že v jis­tých čás­tech dává film (jen v tom dob­rém) vzpo­me­nout na Mannův Nelítostný sou­boj nebo Affleckovo Město.

   Zahler má bez­po­chy­by řemes­lo v ruce a jeho prá­ce s cha­rak­te­ry a způ­sob s jakou samo­zřej­mos­tí doká­že odvy­prá­vět nejen finá­le, ale i celý film bez ohle­du na to, co se vlast­ně v reál­ném čase děje, je oprav­du úcty­hod­ná. Pro příš­tě by ale oprav­du neuško­di­lo, pokud by se držel malin­ko při zemi, co se týče sto­pá­že a nabí­dl i tro­chu kom­plex­něj­ší pohled na věc než ten více­mé­ně jed­no­stran­ný. Pokud ovšem pat­ří­te do sta­ré ško­ly, Mel Gibson před kame­rou v drs­né roli Vám chy­běl a máte tři hod­ni­ny své­ho času, tak fil­mu urči­tě dej­te šan­ci. Pro mě se jed­ná o sní­mek, kte­rý jsem rád viděl, už ho v živo­tě neu­vi­dím a můžu říct, že mě ani nena­lá­kal k tomu, abych si Zahlerovi před­cho­zí sním­ky v dohled­ném čase ze své­ho „to watch lis­tu“ dohnal.

65%

TT