Akčních detektivek s dvojicí různorodých hlavních hrdinů bylo natočeno již dost a stěží bychom je spočítali na prstech jedné ruky. Smrtonosná zbraň, Křižovatka smrti, Showtime, Mizerové a hromada nejrůznějších dvojek, trojek, méně častěji už čtyřek. Skutečnost, že se v Hollywoodu takovéto téma neustálé omílá, není ničím podivuhodným, obzvláště přihlédneme-li k vysoké divácké oblibě a hlavně ke komerčním úspěchům zmíněních titulů. Těch lze dosáhnout poměrně jednoduchým receptem: stačí oprášit nějakou přímočarou a x-krát ztvárněnou zápletku, vymyslet pokud možno odporného padoucha a vstříc konfrontaci se zločinem vyslat dva naprosto odlišné charaktery s lesklou plackou v peněžence – ať už stejné pleti, či nikoliv (jak se v poslední době prokázalo, „in“ jsou rovněž kombinace bílé a černé, nebo černé a žluté). Když máte výše uvedené body zatrhnuty fajfkou, pak přichází na řadu to nejtěžší – a to přesněji volba představitelů. Ne vždy se totiž vyplácí sázet pouze na zvučná jména a obkoukané tváře – někdy není na škodu vybírat z herců, u nichž je předpoklad, že si budou rozumět nejenom před kamerou, ale i v civilním životě. Pakliže se tvůrcům tento krok poštěstí a šoupnou do snímku někoho jako Gibsona & Glovera, obvykle se dostaví úspěch jako v případě Smrtonosné zbraně. A jak z tohoto úvodu jistě vyplynulo… Starsky & Hutch, ač jsou vlastně filmovou adaptací známého televizního seriálu o dvou detektivech s diametrálně odlišnými vyšetřovacími praktikami, nejsou v tomto ohledu ničím novátorským. A to je moc dobře 🙂
Příběh filmu není nikterak „zátěžový“ pro mozkové závity. Zápletka sází na jednoduchost, která je v podobných typech snímků velice platná, navíc i výhodná z hlediska množství vměstnaného humoru. Hlavními hrdiny jsou, jak už název napovídá, detektivové Starsky (Ben Stiller) a Hutch (Owen Wilson). Zatímco prvně jmenovaný je policista tělem i duší, který svou práci vnímá až přehnaně vážně, neřkuli přímo fanaticky, ten druhý si ze své profese střílí a některými svými „finančními“ akcemi si vyloženě koleduje o suspendaci, jindy zase o kriminál. No a právě tahle dvojka policajtů, u nichž byste napočítali tolik odlišností, kolik je oříšků ve stogramovém balení solených arašídů, je převelena k sobě a vržena do světa zločinu s označením parťáci. A i když jim to zpočátku společně příliš nevychází (častěji než práci se věnují vzájemnému popichování a urážení), brzy se karta obrátí a vyjde najevo, že tihle chlapi se vlastně tak dlouho hledali, až se našli. Velkou měrou se o tento očekávatelný výsledek zapříčiní i případ s jednou mrtvolou a s několika kilogramy revoluční verze kokainu.
Starsky & Hutch jsou typickou hollywoodskou (rozuměj komerční) kriminálkou. Inspirace Smrtonosnou zbraní a jinými podobnými tituly je zřejmá již od úvodní scény – nutno ovšem dodat, že film vykrádá jen to nejzbytnější, navíc si při tom počíná velmi rafinovaně. Starskyho & Hutche tak nemůžeme označit za vyloženě věrnou kopii a oněch důvodů, proč tomu tak je, nalezneme rovnou několik. V prvé řadě je to celková stylizace snímku a lá sedmdesátá léta, která působí příjemně nostalgicky, stejně jako výtečná hudba a některé hyper-cool kostýmy. Hned po ní si nelze nevšimnout toho, že celý film se jaksi záměrně vyhýbá tomu, aby nesklouzl do příkopu, kde se horečně vyprazdňují zásobníky revolverů a kde vybuchují auta jak na běžícím páse. Režisér Starskyho & Hutche klade obrovský důraz na dialogy mezi ústředním duem hrdinů, na jejich postupně se utužující vztah a samozřejmě i na samotné vyšetřování. Na „něco jako akce“ pak Phillips vyloženě kašle. V rámci žánru se drží S&H; netypicky při zemi (neřkuli při základech) a třeba taková střelba z pistolí v něm zaznívá skutečně jen sporadicky. Paradoxně to však neznamená, že by se divák v kině nudil. Celkově střízlivý pohled (chápejte s dostatečnou rezervou:-)) na policejní vyšetřování je překvapivě prospěšný a jeho dopad na divákovu pozornost takřka necitelný.
Ovšem ten nejzásadnější rozdíl oproti „duálním“ kriminálkám spočívá někde úplně jinde. A to v humoru. Samozřejmě, že taková Smrtonosná zbraň byla v otěžích akční podívané vtipná ažaž – Starsky & Hutch jsou ale srandovnější hned dvojnásob. Tento snímek se nebere vůbec vážně, dělá si „čurinu“ sám ze sebe a je vlastně jakousi lehce ztřeštěnou parodií nejrůznějších televizních seriálů typu Profesionálové či Kojak. Jak jinak si ostatně můžeme vyložit scény, kde Starsky řádí na parketu, pije kafe a prstem si sjíždí zubní sklovinu, pasáže, kde oba hrdinové předvádějí draky či provádějí výslech v dámské šatně? Tyhle sekvence lze chápat jako cílený atak na divákovu bránici a musím se přiznat, že u mě zaúčinkoval tento záměr měrou vrchovatou. Co ale rovněž oceňuji – snímek se pokouší dosáhnout kýženého smíchu pomocí prvků, které byste těžko pohledali v nějaké současné teenagerské komedii. Nedočkáte se žádných výkalů, piva míchaného se spermatem či jiných chuťovek – přesto budete z kina odcházet příjemně naladěni a s úsměvem na rtech.
Starsky & Hutch je po všech stránkách příjemná oddechovka, která splní svůj účel nejenom o parných letních večerech. Todd Phillips dokázal, že i v dnešní době „kompjůtrů“ lze natočit decentní krimikomedii (označení „akční komedie“ se mi zdá hodně nešťastné a hlavně zcestné), k níž se budete s oblibou vracet i za následujících dvacet let a která si zcela určitě zaslouží další rozvrstvení námětu. Což o to, že zásluhu na tomto výsledku mají především představitelé ústředních rolí (Stiller a Wilson si spolu zahráli už ve Fotrovi/lotrovi nebo v Zoolanderovi) a bezkonkurenční postavička Huggyho Beara, tady jde přece o zábavu a ta z filmu přímo číší.
Nejnovější komentáře