RECENZE: Overlord

   J.J. Abrams roz­hod­ně nepat­ří v Hollywoodu mezi žád­né zahál­ky. Nejznámější znač­ky, kte­ré má aktu­ál­ně pod pal­cem jsou Star Wars, Star Trek, Mission Impossible nebo Cloverfield. Zatím posled­ním celo­ve­čer­ním pří­spěv­kem Abramsovi pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Bad Robot je sní­mek Overlord, kte­rý nespa­dá do žád­né roz­je­té fran­čí­zy a bere nás v něm do pek­la 2. svě­to­vé vál­ky tak, jak ji z hodin děje­pi­su roz­hod­ně nezná­me.

   Příběh Overlord sle­du­je sku­pi­nu Spojeneckých vojá­ků, kte­ří mají být před vylo­dě­ním vojsk na plá­žích v Normandii vysa­ze­ni za nepřá­tel­skou linií a loka­li­zo­vat a zni­čit němec­ký vysí­lač, kte­rý je umís­těn v kos­te­le v jed­né fran­couz­ské ves­ni­ci. Věci samo­zřej­mě nejdou zce­la pod­le plá­nů a i když se sku­pi­ně pove­de ves­ni­ci najít, zjis­tí, že v kos­te­le zvrá­ce­ní němeč­tí dok­to­ři pro­vá­dě­jí poku­sy, kte­ré mají za cíl vybu­do­vá­ní nelid­sky sil­né armá­dy super­vo­já­ků. Takovéto expe­ri­men­ty se samo­zřej­mě neo­be­jdou bez tes­to­vá­ní na nevin­ných oby­va­te­lích.

   O tom­to fil­mu se dá říct něko­lik věcí a jed­nou z nich je roz­hod­ně to, že si na nic nehra­je. Pokud jste vidě­li ukáz­ku, měli bys­te mít cel­kem jas­no, jest­li mu dáte nebo nedá­te šan­ci. Během nece­lých dvou hodin se nudit více­mé­ně nebu­de­te a k posta­vám si nako­nec něja­kou tu sym­pa­tii taky jis­tě najde­te. Herci tu odvá­dě­jí přes­ně to, co se od nich chce a není tu nikdo, kdo by vylo­že­ně štval. Tou nej­zná­měj­ší tvá­ří v celém fil­mu je dán­ský rodák Pilou Asbæk, kte­ré­ho vět­ši­na z divá­ků bude znát jako Eurona Greyjoye ze Hry o trů­ny.

   Pro reži­sé­ra Juliuse Averyho je Overlord jeho tepr­ve dru­hým celo­ve­čer­ním sním­kem, ale roz­hod­ně to na sobě nene­chá­vá znát a talent neza­pře. V prv­ní hodi­ně je postup­ně budo­vá­no napě­tí a obje­de­me se tu až na pár výji­mek bez jaké­ho­ko­li expli­cit­ní­ho nási­lí nebo zvrá­ce­nos­tí. To si pro nás Avery šet­ří až do dru­hé polo­vi­ny, kde ho dostá­vá­me v rozum­né a nijak pře­hna­né míře. Díky výbor­né prá­ci s roz­poč­tem, je jeho zpra­co­vá­ní oprav­du pove­de­né a i přes svůj béč­ko­vý námět, se kte­rým Overlord pra­cu­je, doká­že v urči­tých momen­tech půso­bit hod­ně věro­hod­ně a o vizu­ál­ní „béč­ko­vos­ti“ tak nemů­že být v žád­ném pří­pa­dě řeč. Avery navíc nese­lhá­vá ani v momen­tech, kdy dojde na stře­ty v uli­cích fran­couz­ské­ho měs­teč­ka a uka­zu­je tu „nor­mál­něj­ší“ strán­ku vál­ky. A roz­hod­ně potě­ší i fakt, že posta­vy nemlu­ví pou­ze ang­lic­ky, ale pri­már­ně svým rod­ným jazy­kem.

   Co už ale zamr­zí, je šab­lo­no­vi­tost jed­not­li­vých akté­rů a před­ví­da­tel­nost děje. Žádného pře­kva­pe­ní se v Overlord nedo­čká­me ani z hle­dis­ka vývo­je postav, ani co se týče děje a dojde tak na vše, na co dojít má, a to včet­ně finál­ní­ho due­lu. Ten ale po všem, co se ode­hrá­lo před ním, půso­bí tak nějak navíc a neza­chrá­ní to ani Asbæk, kte­rý si svůj part nále­ži­tě uží­vá. Je tak ško­da, že se tvůr­ci nebá­li zajít mož­ná malin­ko dál nebo se ale­spoň něčím pře­kva­pit, pro­to­že poten­ci­ál na více toho wol­fen­stei­nov­ské­ho sci-fi tu roz­hod­ně byl. Na dru­hou stra­nu se tady nedo­čká­me žád­né­ho odleh­če­ní nebo nad­sáz­ky jako napří­klad v Dead Snow, tak­že by to ve finá­le moh­lo, ale taky nemu­se­lo dopad­nout úpl­ně dob­ře.

   Overlord je pří­jem­nou jed­no­hub­kou, kte­rá doká­že zaba­vit a potě­šit by měla fanouš­ky napě­tí i horo­ro­vých gore chu­ťo­vek. Řemeslně se jed­ná o vel­mi pove­de­nou zále­ži­tost, kte­rou tak srá­ží jen jed­no­du­chý a před­ví­da­tel­ný pří­běh. Kvůli němu ale vět­ši­na lidí Overlord neza­pne a jak píši na začát­ku, pokud Vás zau­jal trai­ler, bavit Vás bude i samot­ný film.

75%

TT

---