Richard Jewell – Recenze – 70%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Léto 1996, Amerika žije let­ní­mi olym­pij­ský­mi hra­mi pořá­da­ný­mi v Atlantě. Třiatřicetiletý člen olym­pij­ské ochran­ky Richard Jewell si během dopro­vod­né­ho kon­cer­tu všim­ne pode­zře­lé­ho bato­hu, v němž je nale­ze­na akti­vo­va­ná nálož. Ta sice nedlou­ho poté vybuch­ne a zra­ní mno­ho lidí, leč i tak se díky Richardově bdě­los­ti a dba­ní na dodr­žo­vá­ní bez­peč­nost­ní­ho pro­to­ko­lu poda­ří spous­tu živo­tů zachrá­nit. Z Richarda je chví­li osla­vo­va­ný hrdi­na, záhy se z něj však sta­ne hlav­ní pode­zře­lý, pro­to­že vyšet­řo­va­te­le z FBI napad­ne, že tam tu bom­bu dal mož­ná sám, aby se pak jejím nale­ze­ním pro­sla­vil (a navíc coby obéz­ní běloch s minu­los­tí pofi­dér­ních zaměst­ná­ní a drob­ných pře­či­nů, žijí­cí u mat­ky a tou­ží­cí po prá­ci u poli­cie, až pří­liš odpo­ví­dá pro­fi­lu typic­ké­ho útoč­ní­ka). Načež je (aniž by byl obvi­něn) nelí­tost­ně vlá­čen médii, kte­rá se zprá­vy o pode­zře­ní pocho­pi­tel­ně lač­ně chy­tí.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Drama Clinta Eastwooda Richard Jewell, inspi­ro­va­né jak sku­teč­ný­mi udá­lost­mi, tak novi­no­vým člán­kem a kni­hou, jež se Jewellovu pří­pa­du věno­va­ly, tema­tic­ky při­po­mí­ná jeho tři roky sta­rý sní­mek Sully: Zázrak na řece Hudson – také v něm jde o vylí­če­ní útrap člo­vě­ka, jemuž se jeho pří­nos­ný sku­tek nako­nec vymstil. Richard (Paul Walter Hauser) je sta­rost­li­vý dob­rák, kte­rý vzhlí­ží k ochrán­cům spo­leč­nos­ti, záro­veň je ale díky své nai­vi­tě, pro­s­tos­ti, upřím­nos­ti a fyzic­ké­mu vzhle­du pro lec­ko­ho bez­bran­ným ter­čem, s nímž je snad­né zamést. Oporou je mu tudíž kro­mě jeho mat­ky (na Oscara nomi­no­va­ná Kathy Bates) pře­de­vším zruč­ný práv­ník (Sam Rockwell), s nímž se Richard sezná­mil v jed­nom ze svých před­cho­zích zaměst­ná­ní. Naopak za padou­chy jsou v pří­bě­hu zejmé­na kři­vác­ký agent FBI (Jon Hamm), kte­rý se sna­ží Richarda zahnat do kou­ta pomo­cí nefé­ro­vých metod, a aro­gant­ní dra­vá novi­nář­ka (Olivia Wilde), jejímž pri­már­ním zájmem je dostat své tex­ty na titul­ní strán­ky bez ohle­du na coko­li.

Reálné udá­los­ti tudíž Clint Eastwood vyu­ží­vá ke kri­ti­ce stát­ních vyšet­řo­va­te­lů, kte­ří se sami dopouš­tě­jí závaž­ných pře­stup­ků, leč všech­no včet­ně dost neci­tel­ných a neka­lých prak­tik jim pro­chá­zí čis­tě pro­to, že repre­zen­tu­jí vlá­du Spojených stá­tů. Stejně kri­tic­ky se vyja­dřu­je k médi­ím a jejich zaměst­nan­cům, kte­ří se pou­ze pach­tí za sen­za­ce­mi a jde jim jen o čte­nost a výděl­ky a nevá­ha­jí tvo­řit ože­ha­vé pomlou­vač­né člán­ky tře­ba i na zákla­dě nepod­lo­že­né pode­zí­ra­vé šeptan­dy.

K line­ár­ně vyprá­vě­né­mu pří­bě­hu o tom, jak jed­no­mu nevin­né­mu člo­vě­ku krát­ce hro­zi­lo zatče­ní (a poten­ci­ál­ně i trest smr­ti) a během toho­to obdo­bí došlo k napros­té­mu zni­če­ní jeho pověs­ti, při­stou­pil Clint Eastwood se svou obvyklou fil­mař­skou pocti­vos­tí a sta­ro­svět­skostí a i ten­to­krát pla­tí to, co pro vět­ši­nu jeho fil­mů z posled­ní doby – že natá­čí až pře­kva­pi­vě dob­ře na reži­sé­ra, jemuž bude brzy deva­de­sát let (kon­krét­ně letos v květ­nu). Přitom i v tom­to věku plo­dí fil­my s nebý­va­lou frek­ven­cí – jeho před­cho­zí počin s názvem Pašerák měl čes­kou pre­mi­é­ru ani ne před rokem.

Jakkoli je ale Eastwood stá­le režij­ně scho­pen dostát svým vizím, s vyprá­vě­ním pří­bě­hu je to o tro­chu hor­ší, za což nese vinu i sce­náris­ta Billy Ray (Kapitán Phillips). Film totiž osu­dy Richarda Jewella pojí­má mís­ty až pří­liš zkrat­ko­vi­tě a v závě­ru dokon­ce vypouš­tí řadu nača­tých moti­vů a linií, aniž by je pat­řič­ně zakon­čil. V prů­bě­hu fil­mu např. Richard pod­stou­pí test u detek­to­ru lži, což pak ale není k niče­mu vyu­ži­to. Prvních něko­lik minut fil­mu zabí­rá dese­ti­le­té obdo­bí, během něhož děj něko­li­krát pře­kot­ně posko­čí v čase, aniž by byl jaký­ko­li časo­vý posun dosta­teč­ně znát (a s pro­duct pla­ce­men­tem je tu zachá­ze­no sko­ro tak špat­ně jako v leckterých čes­kých kome­di­ích). Závěr zas není dosta­teč­ně emo­ci­o­nál­ně vytě­že­ný, pro­to­že film skon­čí rych­le, aniž by nechal doznít leda­cos z toho, co na vyšet­řo­vá­ní Richardovy oso­by pří­mo nava­zo­va­lo, tak­že to vypa­dá, jako kdy­by jeho pří­pad neměl sko­ro žád­nou dohru a že za chy­by, jichž se vyšet­řo­va­te­lé a novi­ná­ři dopus­ti­li, nikdo neza­pla­til.

Co se ale Easwoodovi a skvě­lým her­cům poved­lo prvotříd­ně, je vykres­le­ní titul­ní­ho hrdi­ny jako člo­vě­ka, kte­rý se ze všech sil sna­ží jen pomá­hat a se vše­mi to mys­lí dob­ře, ale záro­veň sám sebe neu­stá­le nechtě­ně pod­ko­vá­vá vším, co dělá a říká (díky čemuž je snad­né s ním sou­cí­tit). Je to tro­chu legrač­ní i tra­gic­ké záro­veň, občas i pat­řič­ně dojem­né a vyprá­vě­né v při­mě­ře­ném tem­pu. A Clint Eastwood to vše natá­čí se stá­le pev­nou režij­ní rukou a s leh­kos­tí a nenu­ce­nos­tí, jakou by mu moh­li závi­dět leckte­ří i mno­hem mlad­ší fil­ma­ři.