Šest krát dva - kniha

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Desiré Rosenkvistové se dostal do rukou dost zvlášt­ní dopis. Pisatelkou byla jis­tá žena, kte­rá už se dva měsí­ce potý­ka­la se zvlášt­ní­mu zvu­ky u sebe doma. Připadalo jí to, jako­by byl někdo uvnitř zdi. Dokonce byla pře­svěd­če­ná že auto­rem zvu­ků nemů­že být člo­věk. Zavolala sice poli­cej­ní hlíd­ku, ale taj í pova­žo­va­la spí­še za hys­ter­ku. Dokonce jí řek­li, že to bude tesa­řík. Pisatelka do té doby nevě­dě­la, co to vůbec tesa­řík je - no dnes už to ví. Navíc sly­še­la, jak oba v autě pro­puk­li v hurón­ský řehot. Smáli se totiž vlast­ní­mu vti­pu o tesa­ří­ko­vi. Ovšem pisa­tel­ce to roz­hod­ně směš­né neby­lo ani tro­chu.

Bydlela na samo­tě, mno­ho lidí k ní obvykle neza­ví­ta­lo. Zato se de hoj­ně vysky­to­va­la zví­řa­ta. Samozřejmě ji napadlo, jest­li to není tře­ba sob či los, kte­ří by jí ryli v jejich záhon­cích, ale to se uká­za­lo jako nesmy­sl. Byla pře­svěd­če­ná, a to ská­lo­pev­ně. že ji někdo sle­du­je. Dopis napsa­la na stro­ji, což je také poměr­ně zvlášt­ní na dneš­ní dobu, kdy kaž­dý pou­ží­vá elek­tro­nic­kou poš­tu nebo­li email. Pisatelka však s inter­ne­tem skon­či­la v oka­mži­ku, kdy se dozvě­dě­la o NSA - nebo­li o afé­ře, jejíž akté­rem byl Edward Snowden. S inter­ne­tem to však neby­lo až tako­vé. K jeho pro­hlí­že­ní pou­ží­va­la tablet, pro­to­že se dosta­vi­li absti­nenč­ní pří­zna­ky z důvo­du prá­vě toho nepo­u­ží­vá­ní.

I během psa­ní ty zvu­ky sly­še­la, ale šíle­ně se obá­va­la vzhléd­nout od dopi­su. Nicméně sly­ší ty zvu­ky jako­by ze skle­pa, kte­rý však už nepo­u­ží­va­la něko­lik let. Když se odhod­la­la vzhléd­nout od dopi­su a oto­či­la se smě­rem ke skle­pu, zha­sl pla­mí­nek svíč­ky. Ve čtvr­tek dva­nác­té­ho lis­to­pa­du byl Sam Berger doma, ale chtěl odtam­tud pryč - to byl jeho jedi­ný cíl - dostat se ven. Proklouzl do kuchy­ně, kde para­dox­ně ješ­tě nikdy nebyl. Personál, kte­rý měl kuchy­ni na sta­ros­ti, už při­pra­vil odpo­led­ní sva­či­nu. Oblékl se a co nej­ti­še­ji ote­vřel dve­ře a utí­kal pryč odtud.

Dostal se až na tera­su. Sám se divil tomu, že sem tre­fil a došlo mu, že tam už někdy musel být, pro­to­že kou­řil a na zemi se vále­lo množ­ství ciga­re­to­vých nedo­pal­ků. Skočil z tera­sy na zem, respek­ti­ve na vrst­vu sně­hu, kte­rá se tam nachá­ze­la. Zapadl do více než met­ro­vé závě­je, měl plnou pusu sně­hu, až sko­ro nemohl dýchat, ale neza­sta­vi­lo ho to a prchal pryč. Běžel tak dlou­ho, až v dáli uvi­děl sil­ni­ci. Když době­hl, viděl při­bli­žu­jí­cí se auto­bus. Divoce mával, aby zpo­ma­lil, ale auto­bus nezpo­ma­lil ani neza­sta­vil. Bohužel ho navíc dostih­li dva rame­na­tí muži, z nichž jeden ho ude­řil tak, až skon­čil v bez­vě­do­mí.

Sam se zvol­na začal pro­bou­zet a sly­šel pro něj dost zvlášt­ní hovor. Mimo toho viděl kolem sebe bílo a pod­le hovo­ru nepo­zná­val vůbec kde je. Byl v nemoc­ni­ci a oslo­vil ho jeden z léka­řů s tím, jest­li ho pozná­vá. Sam zavr­těl hla­vou, že ne. Nicméně dok­tor to pře­šel a začal se vyptá­vat, proč se sna­žil zadr­žet jedou­cí auto­bus a navíc lékař nemohl pocho­pit, kde při­šel k těm pohmož­dě­ni­nám v obli­če­ji. Sam se jenom ušklí­bl, pro­to­že on moc dob­ře věděl. Doktor se ho vyptá­val, co je za den, to nedo­ká­zal říci, naštěs­tí jmé­no si pama­to­val - to si lékař odde­chl.

Tato kni­ha není můj šálek kávy. Podle mého názo­ru je tam semle­té páté přes devá­té, tak to na mě půso­bí, ale kdo má rád sever­ské kri­mi romá­ny, tak se mu to líbit bude. Má 336 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 264 Kč zde.

• Autor: Arne Dahl
• Žánr: thriller
• Nakladatelství: Mladá Fronta
• Datum vydá­ní:2017