Příběh o bezruké panně je věčný, poprvé se udál před mnoha a mnoha lety a opakuje se v nesčetných podobách až do dnešních dnů… Příběh novodobé bezruké dívky začíná ve věznici pro mladistvé, kam se dostane poté, co brutálně napadne chlapce, kterého náhodně potkává na útěku z jiného vězení. Toto jiné vězení sice nemá mříže a kolem sebe ostnatý drát, ale jeho psychické zdi jsou postaveny z mnohem pevnějšího materiálu.
Minnow se náhle ocitá v jiném světě a zakotvená v přítomnosti touží poznat všechno, co jí bylo do té doby odpíráno. Klade si nejrůznější otázky. Co je to za otce, když na příkaz Ďábla usekne své dceři ruce? Může mít hrůzný čin i svou světlou stránku? Ano, a tou je bolest. A pokud se dostane do vědomí, lze s ní i něco dělat. A Minnow začne něco dělat, začne víc přemýšlet, začne se vnitřně vzpírat a utíkat od toho, co jí bere duši a naději.
Slepá víra ve špatnou věc je jako thorazin, vymývá mozek a zanechává ho prázdný, jako dutou nádobu připravenou pojmout všechno, co se do ní nalije. Kdo by ale nechtěl vidět, jak si v lesích hrají andělé…
Ruce jsou nedílnou součástí našeho vnímání světa, přibližují nám ho, můžeme se ho pak dotýkat, hladit ho nebo se s ním prát. Jsou nástrojem lidství i jeho opaku. Jaký je pocit je nemít? A kdo nám je může odebrat? Prorok hlásající svoje zvláštní náboženství, poslušný otec, nebo si je můžeme useknout i sami tím, že nežijeme vědomé životy?
Všechny oběti násilí ve vězení se sobě něčím podobají. “Všechny ty dívky měly něco společného… spatřila jsem kůži protkanou drobnými spáleninami od cigaret, růžové po bodných zraněních i bílé pruhy na předloktích, co vypadaly jako čáry na sportovním hřišti. Jako by tu všechny dívky potkaly svého vlastního Proroka.”
Minnow si pomalu zvyká na svoje “bezruké dny” a snaží se je využít nejlépe, jak to jen jde. Čte si, hledá v knihách vysvětlení a vezme na milost i Bibli, kde se dočte to, co předtím sama tušila. “Mějte se na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přicházejí v rouchu beránčím, ale uvnitř jsou to draví vlci.” A také se učí pracovat se ztrátou. Jejím průvodcem je agent FBI, který se jí snaží pomoci. “Všichni jsme něco ztratili,” připomněl mi. “A většina z nás nikdy nedostane šanci získat to zpět.”
Bezruká dívka má mnoho tváří, oddaná dcera, vzpurná dcera, milující sestra, zaběhnutá ovce, co utíká od svého pastýře, panna v hruškovém sadu.
Vypravěčkou je sama Minnow, vidíme tedy svět komunity, vězení a lidí kolem jejíma očima. Zajímavá je hra s jazykem, Minnow bydlí ve společné cele s vražedkyni Angel. Angel je ale soucitná a připravená pomoci, hraje po určitou dobu roli ztracených rukou a zprostředkovává tak Minnow kontakt s okolním světem. Angel je guru, průvodce a přes svůj věk v sobě skrývá moudrost starých žen. Rozumí tomu, jak zacházet se vzpomínkami, aby tolik nezraňovaly. A jednoho dne je Minnow připravená na pobyt ve světě, kde nejsou žádné mříže, ledaže bych si je vytvořila sama...
OAKESOVÁ, Stephanie. Posvátné lži Minnow Blyové. Brno: Host - vydavatelství, 2017. ISBN 978-80-7577-027-1.
