Slepá víra ve špatnou věc je jako thorazin

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Příběh o bez­ruké pan­ně je věč­ný, popr­vé se udál před mno­ha a mno­ha lety a opa­ku­je se v nesčet­ných podo­bách až do dneš­ních dnů… Příběh novo­do­bé bez­ruké dív­ky začí­ná ve věz­ni­ci pro mla­dist­vé, kam se dosta­ne poté, co bru­tál­ně napad­ne chlap­ce, kte­ré­ho náhod­ně potká­vá na útě­ku z jiné­ho věze­ní. Toto jiné věze­ní sice nemá mří­že a kolem sebe ost­na­tý drát, ale jeho psy­chic­ké zdi jsou posta­ve­ny z mno­hem pev­něj­ší­ho mate­ri­á­lu.

Minnow se náh­le oci­tá v jiném svě­tě a zakot­ve­ná v pří­tom­nos­ti tou­ží poznat všech­no, co jí bylo do té doby odpí­rá­no. Klade si nej­růz­něj­ší otáz­ky. Co je to za otce, když na pří­kaz Ďábla usek­ne své dce­ři ruce? Může mít hrůz­ný čin i svou světlou strán­ku? Ano, a tou je bolest. A pokud se dosta­ne do vědo­mí, lze s ní i něco dělat. A Minnow začne něco dělat, začne víc pře­mýš­let, začne se vnitř­ně vzpí­rat a utí­kat od toho, co jí bere duši a nadě­ji.

Slepá víra ve špat­nou věc je jako tho­ra­zin, vymý­vá mozek a zane­chá­vá ho prázd­ný, jako dutou nádo­bu při­pra­ve­nou pojmout všech­no, co se do ní nali­je. Kdo by ale nechtěl vidět, jak si v lesích hra­jí andě­lé…

Ruce jsou nedíl­nou sou­čás­tí naše­ho vní­má­ní svě­ta, při­bli­žu­jí nám ho, může­me se ho pak dotý­kat, hla­dit ho nebo se s ním prát. Jsou nástro­jem lid­ství i jeho opa­ku. Jaký je pocit je nemít? A kdo nám je může ode­brat? Prorok hlá­sa­jí­cí svo­je zvlášt­ní nábo­žen­ství, posluš­ný otec, nebo si je může­me usek­nout i sami tím, že neži­je­me vědo­mé živo­ty?

Všechny obě­ti nási­lí ve věze­ní se sobě něčím podo­ba­jí. “Všechny ty dív­ky měly něco spo­leč­né­ho… spat­ři­la jsem kůži protka­nou drob­ný­mi spá­le­ni­na­mi od ciga­ret, růžo­vé po bod­ných zra­ně­ních i bílé pru­hy na před­lok­tích, co vypa­da­ly jako čáry na spor­tov­ním hřiš­ti. Jako by tu všech­ny dív­ky potka­ly své­ho vlast­ní­ho Proroka.”

Minnow si poma­lu zvy­ká na svo­je “bez­ruké dny” a sna­ží se je vyu­žít nej­lé­pe, jak to jen jde. Čte si, hle­dá v kni­hách vysvět­le­ní a vez­me na milost i Bibli, kde se dočte to, co před­tím sama tuši­la. “Mějte se na pozo­ru před faleš­ný­mi pro­ro­ky, kte­ří k vám při­chá­ze­jí v rou­chu berán­čím, ale uvnitř jsou to dra­ví vlci.” A také se učí pra­co­vat se ztrá­tou. Jejím prů­vod­cem je agent FBI, kte­rý se jí sna­ží pomo­ci. “Všichni jsme něco ztra­ti­li,” při­po­mněl mi. “A vět­ši­na z nás nikdy nedo­sta­ne šan­ci zís­kat to zpět.”

Bezruká dív­ka má mno­ho tvá­ří, odda­ná dce­ra, vzpur­ná dce­ra, milu­jí­cí sest­ra, zaběh­nu­tá ovce, co utí­ká od své­ho pas­tý­ře, pan­na v hruš­ko­vém sadu.

Vypravěčkou je sama Minnow, vidí­me tedy svět komu­ni­ty, věze­ní a lidí kolem její­ma oči­ma. Zajímavá je hra s jazy­kem, Minnow byd­lí ve spo­leč­né cele s vra­žed­ky­ni Angel. Angel je ale sou­cit­ná a při­pra­ve­ná pomo­ci, hra­je po urči­tou dobu roli ztra­ce­ných rukou a zpro­střed­ko­vá­vá tak Minnow kon­takt s okol­ním svě­tem. Angel je guru, prů­vod­ce a přes svůj věk v sobě skrý­vá moud­rost sta­rých žen. Rozumí tomu, jak zachá­zet se vzpo­mín­ka­mi, aby tolik nezra­ňo­va­ly. A jed­no­ho dne je Minnow při­pra­ve­ná na pobyt ve svě­tě, kde nejsou žád­né mří­že, leda­že bych si je vytvo­ři­la sama...

OAKESOVÁ, Stephanie. Posvátné lži Minnow Blyové. Brno: Host - vyda­va­tel­ství, 2017. ISBN 978-80-7577-027-1.