Slovensko 2.0 - 60 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tento film není kla­sic­kým fil­mo­vým sním­kem, ale jed­ná se o uni­kát­ní pro­jekt. Snímek tvo­ří 10 krát­kých dese­ti­mi­nu­to­vých mini­fil­mů od slo­ven­ských reži­sé­rů, z nichž někte­ří jsou zná­mi i v evrop­ském či svě­to­vém fil­mo­vém svě­te. Tvůrci jsou vel­mi roz­díl­ní a jejich díla pat­ří do roz­lič­ných žánrů.

Film Pravidlá hry od Ondreje Rudavského není jen o Slovensku, ale sna­ží se pohléd­nout na nedáv­nou minu­lost této země v šir­ších sou­vis­los­tech. Na sním­ku je zají­ma­vé to, že v něm nehra­jí běž­ní her­ci, ale jakési fik­tiv­ní oso­by, kte­ré se pro­kou­ká­va­jí 20. sto­le­tím pomo­cí fil­mů. Prostředí je pak vytvo­ře­no díky ani­ma­ci, kte­rá při­po­mí­ná Chaplinův film Moderní doba. Film dopro­vá­zí pou­ze hud­ba, tak­že pří­pad­né komen­tá­ře či sou­vis­los­ti si divák musí sám domys­let.

Dalším sním­kem, kte­rý mě zau­jal, byl film od Miši Suchého Návraty (Returns). Autor se vydá­vá se svý­mi dět­mi na Slovensko za pra­ro­di­či. Chtějí se s nimi setkat a jejich pro­střed­nic­tvím se dozvě­dět více o Slovensku. Mišo natá­čí běž­né situ­a­ce, při kte­rých si stá­le více uvě­do­mu­je, že se změ­ni­li nejen jeho rodi­če, ale hlav­ně okol­ní svět a doba je jiná. Oceňuji, že se reži­sér nebál natá­čet se svou rodi­nou a v domá­cím, rodin­ném pro­stře­dí.

Líbil se mi také sní­mek Čestný občan, kte­rý nato­čil Juraj Herz. Ten při­jíž­dí do své­ho rod­né­ho měs­ta, aby obdr­žel čest­né občan­ství měs­ta Kežmarok. Při slav­nost­ní veče­ři pak násled­kem nad­měr­né­ho pití začne vyprá­vět o své minu­los­ti a uta­ho­vat si ze sebe i ostat­ních osob. Vtipné bylo, že pro Herze to byla prv­ní hlav­ní fil­mo­vá role, ve kte­ré se nebál uká­zat své kome­di­an­ství, tak­že sní­mek pak půso­bí jako mini­gro­teska.

Posledním sním­kem, kte­rý mě zau­jal herec­ký­mi výko­ny, byl Jediná zná­ma foto­gra­fia Boha reži­sé­ra Petera Krištúfka. Herecký kon­cert Emílie Vášáryové a Milany Lasici v rolích man­že­lů sla­ví­cí výro­čí byl oprav­du skvě­lý a pohla­ze­ním po duši. Oceňuji, že tito her­ci jsou ochot­ni si zahrát i v krát­kých sním­cích, kde mohou uká­zat své herec­ké umě­ní.

Ostatní fil­my, Pohreb pre­zi­den­ta, Rupicapra, Bez vône, Pssst, Discoboj a Druhý pokus, na mě zapů­so­bi­ly méně nebo vůbec. Z dese­ti sním­ků je pět hra­ných, jeden ani­mo­va­ný, jeden expe­ri­men­tál­ní a tři hra­né doku­men­tár­ní.

Autoři pro­jek­tu měli za cíl uká­zat pomo­cí jed­not­li­vých sním­ků, jaké je Slovensko oči­ma dese­ti reži­sé­rů. Každý reži­sér si tak mohl vytvo­řit dílo pod­le sebe, koneč­né dílo je růz­no­ro­dé. Žádný ze sním­ků není nato­čen úpl­ně pozi­tiv­ně, vtip­né byly Jediná zná­ma foto­gra­fia Boha a Čestný občan. Zajímavé muse­lo být nato­čit Pravidlá hry, kte­ré se vytvá­ře­ly na počí­ta­či. Ostatní sním­ky pak vyzně­ly melan­cho­lic­ky, i když nikdy nekon­či­ly dras­tic­ky.

Oceňuji, že se tvůr­cům fil­mu Slovensko 2.0 poda­ři­lo dát dohro­ma­dy deset reži­sé­rů, aby spo­leč­ně vytvo­ři­li ten­to fil­mo­vý pro­jekt. Každý sní­mek je tak ori­gi­nál­ním doku­men­tem o Slovensku a jeho oby­va­te­lích. Jednotlivá díla sice vytvá­ří spo­leč­ný pro­jekt, ale i samo­stat­ně by moh­ly fun­go­vat jako krát­ké fil­mo­vé sním­ky.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře