Ju-on: The Grudge 2 (2003)

Jakmile někdo pře­kro­čí práh pro­kle­té­ho domu, pocí­tí jejich NENÁVIST i na míle dale­ko!!!

Skupina fil­ma­řů se roz­hod­ne nato­čit doku­men­tár­ní pořad o tajem­ném domě, v němž vět­ši­na jeho oby­va­tel zemře­la za záhad­ných okol­nos­tí nebo navždy zmi­ze­la ze svě­ta. Aby měl jejich pořad vět­ší sle­do­va­nost, pozvou jako spe­ci­ál­ní­ho hos­ta i zná­mou hereč­ku Kyoko, kte­rá si zahrá­la v něko­li­ka horo­ro­vých fil­mech. Brzy po skon­če­ní natá­če­ní však vět­ši­na lidí ze štá­bu rov­něž umí­rá a kolem jejich smr­ti se ve vzdu­chu vzná­ší také obrov­ské otaz­ní­ky. Je to jen sho­da nešťast­ných okol­nos­tí nebo je ten­to dům sku­teč­ně pro­kle­tý a kaž­dý, kdo do něj vstou­pí, je pře­dem odsou­ze­ný zemřít? Stojí snad za vším ducho­vé zemře­lých, kte­ří roz­sé­va­jí svou NENÁVIST dál?

Český název: Nenávist 2
Režie: Takashi Shimizu
Rok výro­by: 2003
Délka: 95 min
Země: Japonsko

Hrají:
Noriko Sakai ... (Kyoko Harase)
Chiharu Niiyama ... (Tomoka Miura)
Yui Ichikawa ... (Chiharu)
Takako Fuji ... (Kayako Saeki)
Yuya Ozeki ... (Toshio Saeki)
...a dal­ší

Po rema­ku původ­ní­ho Ju-on se roz­ho­dl reži­sér Takashi Shimizu pře­dě­lat i dru­hý díl a jak se brzy uká­za­lo, bylo to roz­hod­nu­tí správ­né. Dvojka se sice nedo­čka­la tako­vé popu­la­ri­ty jako jed­nič­ka, ale svým způ­so­bem se rov­něž nesma­za­tel­ně zapsa­la mezi TOP asij­ské fil­my a dodnes má obrov­ské množ­ství fanouš­ků, kte­ří na ní neda­jí dopus­tit. Tento v pořa­dí již čtvr­tý díl pokra­čo­val v podob­ném duchu jako jeho před­chůd­ce a děj je roz­dě­le­ný do něko­li­ka na sebe nava­zu­jí­cích pří­bě­hů, v nichž máme šan­ci sle­do­vat osu­dy vět­ši­ny hlav­ních postav. Každý z nich je svým způ­so­bem jedi­neč­ný, ale ve finál­ní fázi jsou si všech­ny veli­ce podob­né.

Asi nej­vět­ší změ­nou pro divá­ka je fakt, že se děj nebu­de ten­to­krát ode­hrá­vat pře­váž­ně jen v pro­kle­tém domě, ale roz­ší­ří se i do jiných loka­lit. Toto zpes­t­ře­ní mohou divá­ci oce­nit již v úvod­ní scé­ně s autem a sezná­me­ním s hlav­ní hrdin­kou Kyoko. Přestože zde není k vidě­ní nic svě­to­bor­né­ho a stej­ně jako v prv­ním díle má začá­tek doce­la poma­lý roz­jezd, nebu­de trvat dlou­ho a asi­a­té opět roz­je­dou mon­stróz­ní podí­va­nou, při kte­ré se mno­hým bude sví­rat žalu­dek hrů­zou. Mnozí z těch, jenž na inter­ne­tu kri­ti­zo­va­li tvůr­ce, uvá­dě­li jako nej­vět­ší sla­bi­nu fil­mu to, že film nepři­ná­ší nic nové­ho a jenom kopí­ru­je své­ho slav­něj­ší­ho před­chůd­ce. Já s nimi ovšem moc nesou­hla­sím, pro­to­že tvůr­ci se zde roz­hod­li doce­la dost expe­ri­men­to­vat, a to hlav­ně s posta­vou samot­né Kayako, kte­rá je stej­ně nechut­ně roz­to­mi­lá a hrů­zu nahá­ně­jí­cí jako vždy.

Právě tato posta­va se roz­ví­je­la asi nej­ví­ce a divá­kům opět při­vo­dí něko­lik veli­ce per­ných chvi­lek svým netra­dič­ním zje­vem a způ­so­bem, jakým si ten­to­krát své obě­ti bude vychut­ná­vat. Již při scé­ně s obě­šen­ci je patr­né, že se ten­to­krát do hry výraz­ně zapo­jí i vel­ké množ­ství nej­růz­něj­ších digi­tál­ních efek­tů, ale naštěs­tí se tvůr­ci drže­li doce­la na uzdě a neu­dě­la­li z toho jed­nu vel­kou fraš­ku. Na dru­hou stra­nu se však ten­to­krát poku­si­li být ješ­tě více mor­bid­ní a nejed­na scé­na to i doka­zu­je (viz. porod­ní sál nebo hou­pá­ní obě­šen­ců). Tento fakt jsem však při­jal s vel­kou rados­tí a opět si uží­val parád­ní podí­va­nou. Ani dru­hý z mrt­vol­ně ble­dých duchů (chla­pec Toshio) nezů­stá­vá poza­du za svou mat­kou a dokon­ce dostá­vá opro­ti prv­ní­mu dílu mno­hem vět­ší pro­stor. Což někte­ří vza­li rov­něž s povdě­kem, ale jiní to dost zkri­ti­zo­va­li, pro­to­že tato posta­va pře­ce jenom moc hrů­zu nena­že­ne. Jeho pozi­ce ve fil­mu je však neotře­si­tel­ná, a tak si na něj musí jeho odpůr­ci pros­tě zvyk­nout.

Asi nej­vět­ší podíl na úspě­chu dvoj­ky mají ved­le tri­ků samo­zřej­mě i kame­ra a hudeb­ní dopro­vod. Ten byl opět veli­ce luxus­ním zbo­žím pro naše slu­cho­vé ústro­jí a má lví podíl na děsi­vé atmo­sfé­ře a špič­ko­vých dopro­vod­ných zvu­cích, jenž nás pro­vá­ze­ly obě­ma fil­my. Hudbu měl na sta­ros­ti opět Satou Shirou. Ani za kame­rou žád­ná změ­na nena­sta­la a Kikumura Tokushou zase nezkla­mal. Tento chla­pík doká­že nesku­teč­né divy, a to nejen svým pro­sto­ro­vým sní­má­ním, ale pře­de­vším smys­lem pro jed­not­li­vé detai­ly, při kte­rých mno­hým tuh­ne krev v žilách.

Asi nej­zná­měj­ší tvá­ři, co se herec­ké­ho obsa­ze­ní týče, je japon­ská zpě­vač­ka a hereč­ka Noriko Sakai. Moc fil­mů na svém kon­tě nemá, ale vidět jste jí moh­li již ve fil­mu Yogen (2004). Nesmím opo­me­nout ani Kei Horieho, kte­rý se brzy po tom­to fil­mu vrhl na reži­sér­skou dráhu a na svém kon­tě má už něko­lik prů­měr­ných fil­mů mezi něž pat­ří i něko­lik horo­ro­vých kous­ků.

Dvojka je sice o něco slab­ší, než její před­cho­zí film, ale i tak má nad­prů­měr­né kva­li­ty a v urči­tých sek­ven­cích má i navrch. Asiaté pros­tě vědí, jak se mají točit pořád­né horo­ry a i ten­to sní­mek při­vo­dí někte­rým divá­kům něko­lik beze­sných nocí. Tak jako se pro mne sta­la neza­po­me­nu­tel­ná scé­na z jed­nič­ky (scho­diš­tě), tak zde to bude porod­ní sál. Na obě pře­dě­la­né japon­ské ver­ze nedám dopus­tit a vždyc­ky si je rád pus­tím zno­vu.

Hodnocení:
80%

---