Načítám počet zobrazení...
 |
I za pomoci voodoo se dá z lidí udělat chodící bez-mozky… |
Tříčlenná posádka malého letounu se vydává na průzkumnou cestu, aby se pokusili nalézt havarované letadlo pohřešovaného admirála. Brzy se však dostanou nad Karibikem sami do vážných problémů a musí nouzově přistát na jednom z menších ostrůvků. K jejich překvapení brzy narazí na lidské obydlí, které patří doktoru Sangremu. Přijmou jeho pozvání, ale velmi brzy budou svého rozhodnutí litovat. Nejprve slyší jen podivné zvuky všude okolo, ale později stanou tváří tvář podivnému voodoo rituálu, který dokáže z lidí udělat chodící zombie…
Režie: Jean Yarbrough
Rok výroby: 1941
Délka: 67. min
Země: USA
Hrají:
Dick Purcell ………………(James „Mac“ McCarthy)
Mantan Moreland ………...(Jefferson „Jeff“ Jackson)
Joan Woodbury ……………(Barbara Winslow)
John Archer ………………..(Bill Summers)
Henry Victor ……………….(Dr. Miklos Sangre)
…a další
Druhá světová válka dala kromě bolesti a umírání šanci vzniknout i několika desítkám filmů, z nichž většina pochází právě z USA. Jean Yarbrough toho využil a za pomoci scénáristy Edmonda Kelsa přimíchal do své „hororové komedie“ trochu špionáže, trochu voodoo a špetku napětí. Většinu času totiž převažovala alespoň u mne nuda. Bohužel jsem od toho očekával mnohem víc, ale ani tento starý kousek - který koketuje se zombie žánrem, mě okouzlit nedokázal.
Mám rád staré černobílé béčkové filmy, ale takové jenž mají alespoň trochu šmrnc a dokáží něco nabídnout. Samotná atmosféra totiž patří k největším slabinám. Uspávající tempo příběhu nenabídne (až na závěr) žádnou pořádnou akci a i ty „zombie“ byly divné. Je mi jasné, že tohle není žádný čistokrevný zombie film, ale alespoň ti herci mohl předvést lepší výkony. Ani to tupé zírání do kamery jsem jim nevěřil. Ona by kombinace voodoo a hypnózy nebyla vůbec špatná, kdyby k tomu tvůrci přistoupili mnohem zodpovědněji.
No a tak jediným, kdo stojí za větší pozornost tak opravdu zůstává jen čokoládově zbarvený Mantan Moreland a jeho vykulený pohled. Nebýt tohohle týpka, tak jsem usnul už po první patnáctiminutovce. Vystrašený sluha však místy neskutečně přehrával (no možná se mi to jen zdálo a on hraje normálně), ale alespoň dokázal pobavit. Hudba se dočkala nominace na Oscara? No ty vole já jí ani moc neregistroval. Pokud teda nepočítám to mumlání při závěrečném rituálu, které mi lezlo neskutečně na nervy. No každopádně mi to stačilo vidět jen jednou.
Hodnocení:
40%
Podívejte se na hodnocení King of the Zombies na Kinoboxu.
