Načítám počet zobrazení...
.jpg) |
Na Aljašce dojde k oteplování a odstartuje se tím doslova lavina nepěkných až halucinogenních událostí…
Ropná společnost KIK Corporation hledá na Aljašce v rámci programu Northern Arctic National Wildlife Refuge nové energetické zdroje a zároveň se snaží napříč zamrzlou pustinou vybudovat i takzvanou ledovou cestu, která by urychlila zásobování i export. Na vybudované základně vládne přísnou rukou Ed Pollack, kterému teď však přibudou vrásky na čele. Do jeho teritoria se totiž dostavili dva nezávislí ochránci životního prostředí, kteří mají vypracovat posudek a prostudovat tamní podivné teplotní výkyvy. Navíc se jeden z nich - Hoffman až moc sblíží s Abby – Edovou ex-přítelkyní. Během následujících dní však dojde k několika velice podivným událostem a ještě podivnější smrti jednoho z týmu. Hoffman začne mít podezření, že vlivem oteplování se ze zamrzlé země uvolňují do atmosféry plyny, které mohou způsobovat halucinace a změny v chování. Jeho teorii se Pollack jen vysměje, stejně jako žádosti, aby všichni urychleně opustili základnu. Je už však pozdě, protože mrtvých začne přibývat a pomoc je daleko…
Režie: Larry Fessenden
Rok výroby: 2006
Délka: 101 min
Země: USA / Island
Alternativní název: Síðasti veturinn
Hrají:
Ron Perlman...(Ed Pollack)
James Le Gros...(James Hoffman)
Connie Britton...(Abby Sellers)
Kevin Corrigan...(Motor)
Zach Gilford...(Maxwell McKinder)
...a další
Filmečky odehrávající se v ledových či zasněžených pustinách mám docela rád, zvláště když se jedná o nějaké psychologické drama, nebo takovou Carpenterovu Věc a tento film je k ní mnohými přirovnáván. S čímž se nedá moc souhlasit, protože spolu nemají společného téměř nic. A vzhledem právě k tomuto přirovnání, na které jsem se nechal nalákat, jsem byl po rychlém „vystřízlivění“ tak trochu zklamán. Nejde vyloženě o špatný film, ale přece jenom jsem očekával něco jiného.
Hlavní problém je v tom, že něž se tam začne vůbec něco opravdu zajímavého dít (nepočítám handrkování milostného trojúhelníku) je skoro polovina filmu v prdeli. Jako ono se fajn kouká na zasněženou krajinu a pozvolna stupňující se napětí na základně – psychologická stránka filmu byla totiž mnohem lepší a propracovanější než ta hororová, co si budeme (nebo spíš nebudeme) nalhávat, ale když už šlo o horor, tak jsem tak nějak očekával i tu hororovou náplň příběhu a ta přišla až záhy. Ovšem ve formě, že mi málem vylezli oči z důlku tou digitální hrůzou (duch losa ve formě Wendiga, žádné velké terno se tak tedy nekonalo).
Asi nejlepší je pasáž s pádem letadla a jeho následky. V těchto chvílích byly mé choutky alespoň částečně ukojeny. To co však následovalo v samotném závěru, se však nedá snad ani slušně okomentovat. Nemyslím tím onen post-apokalyptický záběr na opuštěné město, nýbrž putování dvojice Pollack – Hoffman a jejich osud. Bída třená nouzí a jeden z nejubožejších závěrů u podobně laděných filmů. Až jsem se divil, že Ron Perlman do něčeho takového lezl. Dalo se z toho rozhodně vytěžit mnohem více. Takhle jde jen o obyčejný průměr nic víc.
Hodnocení:
50%
Podívejte se na hodnocení Last Winter na Kinoboxu.
