Načítám počet zobrazení...
 |
Švédské upíří drama, které se snaží zaútočit především na vaše city…
Dvanáctiletý Oskar žije se svou matkou na jednom ze Stockholmských sídlišť. Plachý chlapec však nezažívá zrovna moc šťastné dětství a není to jen tím, že jsou jeho rodiče rozvedení. Ve škole je totiž každodenně šikanován trojicí spolužáků, které vede výrostek Conny. I to je jeden z důvodů, proč se raději věnuje čtení knížek, než aby si hrál s ostatními dětmi venku. Občas přesto najde odhodlání a vyrazí alespoň na dvůr před domem. No a právě zde se seznámí se stejně starou dívkou Eli, která se právě nastěhovala do stejného domu. Mezi oběma vzniká postupně přátelství a dojde až na slova „lásky“. Ostatní obyvatelé jsou zatím zděšeni sérií několika podivných vražd v nedalekém okolí a když je během jedné „akce“ chycen Eliin opatrovník Håkan, začne Oskarovi docházet, že jeho kamarádka není obyčejným člověkem. Eli je totiž upírka, která neustále potřebuje lidskou krev a nyní stojí před těžkým rozhodnutím, zda zůstat s Oskarem, nebo se stáhnout do ústraní…
Český název: Ať vejde ten pravý
Režie: Tomas Alfredson
Rok výroby: 2008
Délka: 114 min
Země: Švédsko
Alternativní název: Let the Right One In
Hrají:
Kåre Hedebrant...(Oskar)
Lina Leandersson...(Eli)
Per Ragnar...(Håkan)
Karin Bergquist...(Yvonne)
Patrik Rydmark...(Conny)
...a další
Skandinávské filmy mám nejraději především díky skvělé atmosféře, kterou dokáží jejich tvůrci vybudovat a pak i kvůli nádherné přírodě. Tady jsem však byl místy dost na rozpacích. Zatímco Američané přišli se svým Twilightem, Švédové se nepustili do vyložené popcornovku pro mladistvé, ale toto upíří drama na mě v mnoha směrech působilo naprosto stejně. Hodně dlouho jsem se tomuto filmu záměrně vyhýbal (stejně jako americkému remaku), ale nakonec jsem se nechal přemluvit svou drahou polovičkou a mrkl na to. Vysoké hodnocení na internetu a vesměs kladné recenze mi dodávaly odvahu, že by to nemusela být jen další nezáživná kokotina. Což nakonec nebyla, ale utvrdil jsem se v tom, že tyhle filmy prostě nejsou pro mou maličkost.
Dramatičnost zde skutečně sehrála důležitou roli a to nejen ve formě šikany (která se stejně na skandinávské poměry držela dost na uzdě), ale i krvavému (leč dost nešikovnému) počínání Eli a Håkana. Vlastně ani moc nechápu, proč chodil na lov obětí, když si Eli stejně dokázala obstarat potravu sama (jasně, chtěli být nenápadní, ale moc jim to nešlo). Následná láska mezi oběma mladými hrdiny toho příběhu mě taky zrovna neupoutala. Nicméně mohl být Tomas Alfredson rád, že nebyl popotahován úřady (páč pedofilové tu ve dvou scénách měli hotové hody…). Pak tu máme všechny ty strojené emoce, které jak vidno na většinu lidí zafungovaly, ale naštěstí se zhruba po padesáti minutách dostavilo výrazné zlepšení, které zachránilo tomuto filmu v mých očích reputaci.
Obě scény v nemocnici (s nedobrovolnou upírkou i Håkanem) byly opravdu vydařené, stejně tak i útok koček. Právě tyto momenty považuji za vůbec nejlepší na celém filmu. Samotný závěr bych označil za zbytečně zbrklý a divák je v něm ochuzen o to nejdůležitější – což samozřejmě rovněž zamrzí. V konečném zúčtování to tedy vidím na o něco lepší průměr, ale každopádně se žádný severský zázrak nekonal. Dle mého je tento film zbytečně nadhodnocován.
Hodnocení:
60%
