Poslední lup (1987)

Tajemný muž se svou braš­nou přes rame­no si prá­vě vyhlé­dl dal­ší dům, kde by mohl snad­no při­jít k penězům. I přes svou mohut­něj­ší posta­vu se mu poda­ří dostat do ponuré­ho domu, kte­rý kro­mě zaprá­še­né­ho nábyt­ku skrý­vá i oprav­do­vé bohat­ství. Tedy ale­spoň to tak na prv­ní pohled vypa­dá. Nalezne zde hoto­vé jmě­ní, ale záro­veň i samot­né maji­te­lé domu. Ti sedí u sto­lu a hra­jí kost­ky. Prekérní situ­a­ce, ale nic pro­ti jeho pří­tom­nos­ti zdá se nena­mí­ta­jí, nao­pak ho při­zvou ke sto­lu a ke hře. V kost­kách se mu nebý­va­le daří a náram­ně si tyto chví­le vychut­ná­vá. Opatrnost jde stra­nou a to se mu šered­ně vymstí. Za svou pohos­tin­nost totiž jeho hos­ti­te­lé budou něco žádat…

Režie: Jiří Barta

Rok výro­by: 1987

Délka: 21 min

Země: Československo

Alternativní název: The Last Theft

Hrají:

František Husák

Zdeněk Martínek

Ivan Vojtek

...a dal­ší

Přestože vět­ši­nou krát­ko­me­tráž­ní fil­my nere­cen­zu­ji, občas udě­lám rád vyjím­ku a zvláš­tě když se jed­ná o sním­ky z naší (potaž­mo čes­ko­slo­ven­ské dis­tri­buce). Rád totiž vzpo­mí­nám na sta­ré dob­ré časy, kdy ješ­tě čes­ko­slo­ven­ští reži­sé­ři a ani­má­to­ři umě­li kon­ku­ro­vat svým svě­to­vým kole­gům a byla radost se na jejich díla dívat. V dneš­ní době jsem doslo­va odpůr­cem čes­kých fil­mů a seri­á­lů – samo­zřej­mě se mezi nimi občas najde něco zají­ma­vé­ho, ale to se stá­vá málo­kdy. Pojďme se ale radě­ji ale­spoň v krát­kos­ti věno­vat tomu­to sním­ku.

Hudba, kte­rou slo­žil M. Kocáb je sku­teč­ně okouz­lu­jí­cí. Nikdy bych to do něj neřekl. Co se týče toho­to sním­ku, tak jde do jis­té míry o veli­ce zají­ma­vé a půso­bi­vé dílo. Ačkoliv se mi líbi­lo, tak mám k němu i urči­té výhra­dy. Hrátky s barev­ný­mi fil­try jsou super, stej­ně jako mimic­ké

výko­ny vět­ši­ny her­ců, ale nemohl jsem se občas zba­vit poci­tu leh­ké nudy. Tato chví­le nasta­la v oka­mži­ku, kdy se zača­ly hrát kost­ky.

Styl stři­hu kte­rý pou­ži­li, není zrov­na můj šálek čaje, pro­to­že cha­o­tic­ké stří­dá­ní scén (navíc čas­to se opa­ku­jí­cích) je tro­chu otrav­né. I tak si však ten­to kou­sek urči­tě zaslou­ží nad­prů­měr­né hod­no­ce­ní. Zvláště díky skvě­lé atmo­sfé­ře, kte­rou se poda­ři­lo reži­sé­ro­vi navo­dit. Je doce­la smut­né, že se ten­to sní­mek neob­je­vu­je v tele­vi­zi čas­tě­ji. Rozhodně bych jej při­ví­tal s ote­vře­nou náru­čí mno­hem víc, než všech­ny ty pito­mé neko­neč­né seri­á­ly, tele­no­ve­ly a rea­li­ty show. Mohu jen dopo­ru­čit.

Hodnocení:

70%