Relic, The (1997)

rp Relic ver1.jpg

Do chi­cagské­ho muzea dora­zí z ama­zon­ské džun­gle kro­mě vzác­ných arte­fak­tů i něco navíc…

Tenhle film jsem sice viděl už v dět­ství, ale moc jsem si z něho nepa­ma­to­val, tak­že když při­šla šan­ce si jej sehnat, nevá­hal jsem. Nicméně i tak zůstal jen dal­ší polož­kou v mé sbír­ce moc dlou­ho a řada na něj při­šla až dnes. Mé prv­ní zážit­ky jsou dost roz­po­ru­pl­né. Děj fil­mu urči­tě není neza­jí­ma­vý a nabíd­ne nám sku­teč­ně něko­lik veli­ce zají­ma­vých a oku laho­dí­cích momen­tů (scén), dokon­ce i atmo­sfé­ra sto­jí za pozor­nost, jen bych tvůr­cům vytknul pří­liš­né šero, ve kte­rém toho oprav­du bylo málo vidět. Možná by navíc neško­di­la krat­ší sto­páž (tak o dva­cet minut), pro­to­že občas jsem se začal i nudit. Neustálé trhá­ní hlav sice horo­ro­vé fan­dy vždyc­ky potě­ší, ale když už je jich moc, sta­ne se z toho troš­ku nud­ný ste­re­o­typ a už jen čeká­te, kdo bude dal­ší. Když k tomu při­po­čí­tá­te i prů­měr­ně ztvár­ně­né mon­strum, je jas­né, že hod­no­ce­ní nějak závrat­né nebu­de.

Na to že na vytvo­ře­ní toho­to kous­ku spo­lu­pra­co­va­lo tolik zemí, bych oče­ká­val ale­spoň čás­teč­né pro­po­je­ní jejich sty­lů, ale jak se uká­za­lo, jas­ně zde domi­no­val ten ame­ric­ký. Nesmí zde samo­zřej­mě chy­bět akč­ní vsuv­ka, kte­rá postup­ně začne pře­vy­šo­vat všech­ny ostat­ní aspek­ty a přes­ně tohle je prvek, kte­rý mě už začí­ná poma­lu una­vo­vat. Jako horo­ro­vý fan­da chci vidět pěk­ně gra­du­jí­cí horo­ro­vou atmo­sfé­ru, houst­nou­cí napě­tí a hlav­ně (neste­re­o­typ­ní) mord scé­ny. To všech­no mi nabíd­nu­la zhru­ba prv­ní polo­vi­na fil­mu, ta dru­há už v sobě měla i jis­tou dáv­ku komic­kých prv­ků a „bal­kán­ský“ nádech v podo­bě digi­tál­ní­ho mon­stra (při­tom jej má na svě­do­mí Stan Winston – nevě­řil jsem vlast­ním očím), jehož po celou dobu nic neza­sta­ví (ani oce­lo­vé dve­ře) a ve finá­le jej „pře­čůrá“ při­po­sra­ná věd­ky­ně. Zatímco se nám celou dobu před­sta­vu­je jako ultra­rych­lá mrcha (mon­strum), tak ve své posled­ní scé­ně je poma­lé jak sli­mák. 

To herec­ký výkon Toma Sizemoreho byl pro mne milým pře­kva­pe­ním. Viděl jsem s ním již něko­lik fil­mů, ale nikdy mě pří­liš neo­kouz­lil. Tentokrát byl pří­jem­ným okys­li­če­ním a beze­spo­ru i hlav­ním tahou­nem. Scéna v uhel­ných tune­lech se psy pat­ři­la k tomu nej­lep­ší­mu, co mi film nabíd­nul, stej­ně jako scén­ka z hajz­lí­ku. Je váž­ně vel­ká ško­da, že se vět­ši­na děje ode­hrá­va­la v šeru a tmě, pro­to­že jinak bych si to „snad?“ užil mno­hem více. Samotná poin­ta (nápad) o vytvo­ře­ní mon­stra je oprav­du nevšed­ní (leč slo­vo ori­gi­nál­ní bych zrov­na nepo­u­žil) zále­ži­tos­tí a dalo se z toho urči­tě vytřís­kat mno­hem více. To si ostat­ně mys­le­li i sami tvůr­ci. No a po kni­ze se mož­ná poo­hléd­nu v budouc­nu, ale to je zatím ve hvězdách. 

Hodnocení:
50%