Ticks (1993)

No a prá­vě neza­jí­ma­vé cha­rak­te­ris­ti­ky jed­not­li­vých osob byly asi tím nej­slab­ším člán­kem. Jediný kdo si mou pozor­nost oprav­du zaslou­žil, byl Seth Green. I tak si ovšem mys­lím, že nejde o ztrá­tu času. Už v raném mlá­dí jsem byl varo­ván, že mari­hu­a­na, ostat­ní dro­gy a ste­ro­i­dy nejsou dob­rá věc – no u toho prv­ní­ho začí­na­jí posled­ní dobou hod­ně pole­vo­vat, nicmé­ně proč si troš­ku neo­ko­ře­nit záplet­ku. Nicméně si reži­sér mohl troš­ku „šleh­nout“ a poku­sit se ale­spoň tro­chu navo­dit napě­tí, díky kte­ré­mu by atmo­sfé­ra dosta­la hned lep­ší grá­dy.

Tahle to totiž bylo mís­ty dost ste­ril­ní, pokud nepo­čí­tám sou­boj čer­no­cha s vidlá­ky a finál­ní zro­ze­ní vel­ké­ho klíš­tě­te. Právě tyto dva momen­ty zapří­či­ni­li, že budu ten­to sní­mek hod­no­tit ale­spoň prů­měr­ným ohod­no­ce­ním. Podobné „béč­ka“ či snad už (céč­ka) mnoh­dy spo­lé­ha­jí hlav­ně na naho­tu (aby upou­ta­li ale­spoň muž­skou část divá­ků), ale tady nic neby­lo, čímž mají u mne men­ší mínus. Nicméně tato odde­chov­ka svůj účel spl­ni­la: ale­spoň jsem se tro­chu poba­vil a utvr­dil se v tom, že něja­ké očko­vá­ní pro­ti klíšťa­tům je stej­ně na hov­no…