Drákulův švagr (Disk 1)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hororový seri­ál Drákulův švagr je nato­če­ný pod­le stej­no­jmen­né lite­rár­ní před­lo­hy zná­mé­ho spi­so­va­te­le ( dnes již zesnu­lé­ho) Miroslava Švandrlíka. Pod pat­ro­ná­tem tele­vi­ze Nova a reži­sé­ra Karla Smyczka tak vznik­lo dva­náct poví­dek s horo­ro­vým náde­chem, jenž se sna­ží zacho­vat původ­ní úmy­sl čte­ná­ře ( v tom­to pří­pa­dě divá­ka) nejen vystra­šit, ale i díky něko­li­ka humor­ným pasá­žím poba­vit. V celém tom­to seri­á­lo­vém cyk­lu se obje­vi­la celá řada vyni­ka­jí­cích čes­kých her­ců i vychá­ze­jí­cích hvěz­di­ček. Dvanáct poví­dek bylo roz­dě­le­no díky své veli­kos­ti na dvě dvd a tady je prv­ních šest:

Režie: Karel Smyczek
Rok výro­by: 1996
Délka jed­né povíd­ky: 20-30 min
Počet poví­dek: 6
Země: Česká repub­li­ka

Hrají:
Břetislav Rychlík
František Němec
Arnošt Goldflam
Libuše Havelková
Otmar Brancuzský
... a dal­ší

Hororový seri­ál Drákulův švagr je nato­če­ný pod­le stej­no­jmen­né lite­rár­ní před­lo­hy zná­mé­ho spi­so­va­te­le ( dnes již zesnu­lé­ho) Miroslava Švandrlíka. Pod pat­ro­ná­tem tele­vi­ze Nova a reži­sé­ra Karla Smyczka tak vznik­lo dva­náct poví­dek s horo­ro­vým náde­chem, jenž se sna­ží zacho­vat původ­ní úmy­sl čte­ná­ře ( v tom­to pří­pa­dě divá­ka) nejen vystra­šit, ale i díky něko­li­ka humor­ným pasá­žím poba­vit. V celém tom­to seri­á­lo­vém cyk­lu se obje­vi­la celá řada vyni­ka­jí­cích čes­kých her­ců i vychá­ze­jí­cích hvěz­di­ček. Dvanáct poví­dek bylo roz­dě­le­no díky své veli­kos­ti na dvě dvd a tady je prv­ních šest:

Pohřební vůz:

V této povíd­ce máme šan­ci sle­do­vat podiv­ný pří­běh Hynka, muže v nej­lep­ším věku, kte­rý ve svých snech vídá nezná­mou dív­ku v pohřeb­ním voze. Ten se do své vysně­né dív­ky zami­lu­je, ale oba jsou na jiné stra­ně pověst­né­ho bře­hu a pro­to se roz­hod­ne požá­dat o radu své­ho dok­to­ra. Jenže je mu jas­né, že pokud chce být šťast­ný a být se svou milou bude muset něco obě­to­vat. Tato povíd­ka zřej­mě nene­chá chlad­ným niko­ho, kdo ztra­til něko­ho ze svých milo­va­ných. Protože se doká­že vcí­tit do poci­tů hlav­ní­ho hrdi­ny a urči­tě ho nejed­nou napadlo udě­lat něco podob­né­ho jako on. Atmosféricky je povíd­ka na tom dob­ře, pro­to­že pocit bez­na­dě­je a trp­kos­ti z ní pří­mo srčí, jen­že herec­ký výkon Břetislava Rychlíka znač­ně tomu­to nasa­ze­né­mu tem­pu nesta­čí. Jen těž­ko mu lze uvě­řit jeho strá­dá­ní a sebe­obě­to­vá­ní. I tak si ovšem mys­lím, že Pohřební vůz pat­ří pře­ce jenom mezi prů­měr­né povíd­ky a to i díky sluš­né prá­ci Františka Němce.

Guláš:

Unavený turis­ta dora­zí po dlou­hém výš­la­pu do malé ves­nič­ky, kde dáva­jí vlci dobrou noc. Vyčerpaný, hla­do­vý a žíz­ni­vý vejde no míst­ní hos­po­dy, kde se ostat­ní hos­té ládu­jí lahod­ně voní­cím gulá­šem. Nechá si tedy donést dvo­ji­tou por­ci a je pře­kva­pen, jak je to dob­ré. Marně žádá po hos­pod­ské, aby mu pro­zra­di­la svůj recept, ale nako­nec se mu poda­ří jej vylou­dit. Ovšem pod pod­mín­kou, že to niko­mu neřek­ne. A nesta­čí se divit. Tato povíd­ka má veli­ce před­ví­da­vý děj, kte­rý ovšem roz­hod­ně nenu­dí a divák se bude bavit od začát­ku až do kon­ce. Ať už mu pote­čou sli­ny nad lahod­ným pokr­mem, nebo výbor­ným herec­kým výko­nem všech zúčast­ně­ných. V hlav­ní roli se obje­vil Arnošt Goldflam, kte­ré­ho si jis­tě bude­te pama­to­vat hlav­ně z legen­dár­ní­ho Dědictví. Jen mě mrze­lo, že konec nebyl více roz­vi­nu­tý a divák byl tak tro­chu ochu­ze­ný o něja­kou tu krva­vou scén­ku.

Doktor Domián:

Mladý uči­tel Luboš odchá­zí za pra­cí z Prahy na malý ven­kov. Jeho cílo­vou sta­ni­cí se stá­vá ves­nič­ka Marpov a míst­ní ško­la. Jenže už od pří­jez­du pozo­ru­je, že se zde děje něco podiv­né­ho. Jakoby se všich­ni oby­va­te­lé něče­ho, nebo něko­ho báli. Brzy zjis­tí, že tím důvo­dem je vyslou­ži­lí dok­tor Domián, kte­rý si údaj­ně doká­že pod­ma­nit silou vůle kaž­dé­ho, kdo se mu posta­ví. Luboš brzy na vlast­ní kůži pozná, že vzít prá­ci v tomhle zapa­dá­ko­vě nebyl ten nej­šťast­něj­ší nápad. Oproti pře­de­šlým povíd­kám je tato nabi­tá mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­rou, kte­rá měla ovšem čas­té pře­stáv­ky. Bohužel tak tro­chu mís­ty nud­ným a neza­jí­ma­vým dějem. Nevím proč, ale ten­to díl bych zařa­dil, jako dru­hý nej­hor­ší z této šes­ti­ce. Výkon Javorského byl na jeho mož­nos­ti hod­ně prů­měr­ný a dok­tor Domián mi stra­ši­del­ný nepři­šel vůbec. Nejhodnotnější byly asi krát­ké tajem­né stři­hy, ve kte­rých to díky navo­ze­né atmo­sfé­ře a ponurým melo­di­ím gra­do­va­lo. Těchto svět­lých zábles­ků tu však bylo pomá­le.

Vášeň:

Ve Švadrlíkově tvor­bě nesmí chy­bět ani kou­sek ero­ti­ky či per­verz­nos­ti a přes­ně tyto dva prv­ky najde­me v této již čtvr­té povíd­ce. Povídka nás zave­de do bytu jed­no­ho man­žel­ské­ho páru, jehož nej­šťast­něj­ší chví­le jsou už pryč. Zatímco ona je žena v domác­nos­ti, on hra­je v orchest­ru. Poslední dobou cho­dí domů čím dál poz­dě­ji a tak jeho žena začí­ná mít pode­zře­ní, že má milen­ku. Začne man­že­la sle­do­vat a brzy odha­lí jeho děsi­vé tajem­ství. Její muž totiž skrý­vá oprav­du per­verz­ní úchyl­ku opro­ti kte­ré by byla milen­ka jen třeš­nič­kou na dor­tu. Galapředstavení Veroniky Freimanové a Hanuše Bora nene­chá niko­ho klid­ným. Nechci moc pro­zra­zo­vat, ale věř­te, že je tato povíd­ka doslo­va úchyl­ná a divá­ko­vi uká­že něko­lik veli­ce zají­ma­vých prak­tik ze svě­ta sexu­ál­ní před­sta­vi­vos­ti zvrh­lí­ků a pří­z­niv­ců SM.

Poslední zlo­čin mar­ký­ze de Sade:

Asi nej­hor­ší povíd­ka nás zave­de do svě­ta okul­tis­mu a vyvo­lá­vá­ní duchů. Starý mlá­de­nec Jiří již del­ší dobu nad­bí­há osa­mě­lé vdo­vě ovšem bez vidi­tel­né­ho výsled­ku. Po del­ším pře­mlou­vá­ní nako­nec svo­lí ke spo­leč­ně strá­ve­né­mu veče­ru, ale pod pod­mín­kou, že se s ní zúčast­ní večer­ní sean­ce při kte­ré bude s něko­li­ka zná­mý­mi vyvo­lá­vat ducha zemře­lé­ho A. Einsteina. Skeptický Jiří, kte­rý na tyhle blá­bo­ly nevě­ří ač nerad sou­hla­sí. Během celé duchov­ní sean­ce si dělá ze všech sran­du, ale netu­ší že jeho nevě­říc­nost zapří­či­ni­la to, že se jim poda­ři­lo vyvo­lat ducha něko­ho jiné­ho. Ze záhro­bí totiž pro­bu­di­li samot­né­ho mar­ký­ze de Sade, kte­rý všem uká­že čeho vše­ho jsou ducho­vé schop­ní. Přestože se zde obje­vi­lo hned něko­lik zná­mých tvá­ří jako napří­klad Petr Nárožný, Květa Fialová či Gabriela Vilhemová jde jen o sla­bý odvar spi­ri­tu­ál­ních sním­ků. Po vět­ši­nu času se divák jen nudí a poslou­chá otřes­né dia­lo­gy hlav­ních postav. Najde se zde však i něko­lik zábav­ných pasá­ží, kte­ré ovšem cel­ko­vou pod­prů­měr­nost neza­chrá­ní.

Břitva:

Teď tro­chu z jiné­ho soud­ku. Sériový vrah je doce­la čas­to vyu­ží­va­nou zápor­nou posta­vou a tak nesmí chy­bět ani zde. Ve měs­tě řádí vrah s břitvou, kte­rý má na svě­do­mí již něko­lik mrtvých žen. Marie bývá čas­to sama doma a tak z bez­peč­nost­ních důvo­dů zamy­ká všech­ny dve­ře i okna. Jednoho dne se vrá­tí poz­dě večer její man­žel z prá­ce a má podiv­né naráž­ky ohled­ně její pani­ky. Marie začí­ná nabý­vat dojmu, že prá­vě její milý je tím záhad­ným vra­hem a roz­hod­ne se situ­a­ci řešit po svém. Tato povíd­ka pat­ří stej­ně jako Vášeň k tomu nej­lep­ší­mu co nám toto dvd moh­lo nabíd­nout. Do hlav­ních rolí byli obsa­ze­ni man­že­lé Preissovi a svůj výbor­ný herec­ký talent doká­za­li oba pro­dat napl­no. Když se k nim ješ­tě při­dal Jiří Menzel bylo o zába­vu posta­rá­no. Této povíd­ce jde jen vel­mi málo věcí vytknout, pro­to­že od skvě­lé atmo­sfé­ry až po kva­lit­ní scé­nář bylo na prv­ní pohled vidět, že zde byla odve­de­na oprav­du ta nej­lep­ší prá­ce.

Hodnotit tohle prv­ní dvd jako celek je oprav­du těž­ké, pro­to­že kva­li­ta a úro­veň jed­not­li­vých poví­dek byla jako na hor­ské drá­ze. Některé z nich by si zaslou­ži­li i to nej­vět­ší oce­ně­ní, ale najdou se zde i tako­vé, kte­ré pat­ří do sla­bé­ho pod­prů­mě­ru. To samé pla­tí i pro vizu­ál­ní strán­ku pří­bě­hů, pro­to­že v něko­li­ka z nich lze spat­řit oprav­du skvost­né zábě­ry při kte­rých vám pře­běh­ne mráz po zádech, ale je zde i spous­ta hlu­chých míst. Proto budu volit zla­tou střed­ní ces­tu...

Hodnocení:
70%