Ghoulies II (1988)

rp thumbCoverMain.jpeg

Ghoulies se ten­to­krát vypra­ví vyblb­nout do cir­ku­su. Trocha vzru­še­ní pře­ce ješ­tě niko­ho neza­bi­je ... nebo jo?

Larry a jeho strýc Ned jsou sou­čás­tí vel­ké­ho pojízd­né­ho zábav­ní­ho par­ku, nebo chcete/li cir­ku­su a oba mají na sta­rost něco jako obdo­bu domu hrů­zy. Po ces­tě k nové­mu sta­no­viš­ti se jim poka­zí auto, a tak zasta­ví na ben­zí­no­vé pum­pě, aby ho opra­vi­li. Když opět vyra­zí, netu­ší že se do jejich auta vetře­la pěti­ce čer­ných pasa­žé­rů. Jde o pekel­né skře­ty (ghoulies), kte­rým se dům hrů­zy zalí­bí a plní nedo­čka­vos­ti oče­ká­va­jí své prv­ní návštěv­ní­ky. Ten, kdo vstou­pí do domu hrů­zy, zaži­je oprav­du neví­ta­nou atrak­ci, o kte­ré nema­jí její pro­vo­zo­va­te­lé ani páru a návště­va zábav­ní­ho par­ku se brzy pro­mě­ní v pěk­ně krva­vou podí­va­nou. Dokáže vůbec někdo zasta­vit jejich řádě­ní?

Režie: Albert Band
Rok výro­by: 1988
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Damon Martin ... (Larry)
Royal Dano ... (Ned)
Phil Fondacaro ... (Sir Nigel Penneyweight)
J. Downing ... (P. Hardin)
Kerry Remsen ... (Nicole)
...a dal­ší.

Po nepří­liš vel­kém úspě­chu prv­ní­ho dílu, kte­rý divá­ky moc neza­u­jal, se rodin­ný klan Bandů roz­ho­dl vzít pokra­čo­vá­ní zce­la do svých otě­ží a nebyl to zrov­na nej­hor­ší nápad. Ghoulies 2 totiž zas až tak špat­ně nedo­pad­li, ba co víc - zís­ka­li si i vel­ký okruh fanouš­ků. Na inter­ne­to­vých ser­ve­rech typu imdb sice není hod­no­ce­ní moc val­né, ale to by vás nemě­lo odra­dit si ten­to fil­me­ček pus­tit. Muselo dojít k mno­ha změ­nám, a to na všech lini­ích. Začít se samo­zřej­mě muse­lo od kva­lit­ní­ho scé­ná­ře, kte­rý je sta­veb­ním kame­nem k ces­tě za slá­vou. Bylo potře­ba odstra­nit z ces­ty všech­ny žvás­ty o sata­no­vi a směš­né ritu­á­ly, kte­ré v jed­nič­ce niko­ho neza­u­ja­ly. Tím nej­dů­le­ži­těj­ším jsou pře­ce posta­vič­ky samot­ných Ghoulies, tak proč je neza­po­jit pořád­ně do děje, ať to má šmrnc. Bylo potře­ba obmě­nit i tým kame­ra­ma­nů a kdo jiný by si za ní měl stoup­nout, než sám vel­ký Sergio Salvati. Svou prá­ci si mys­lím odve­dl stej­ně dob­ře, jako u vět­ši­ny horo­rů mis­tra Fulciho.

Největším pří­no­sem pro ten­to díl bylo to, že tvůr­ci dali mno­hem víc pro­sto­ru samot­ným ghoulies a vyne­cha­li napros­to zby­teč­né mlu­ví­cí pasá­že či trap­né ritu­á­ly. Pekelné pří­šer­ky se do prá­ce pus­tí téměř oka­mži­tě a během krát­ké chví­le máme šan­ci sle­do­vat něko­lik bar­vi­tých úmr­tí, kte­ré samo­zřej­mě sto­jí na humor­ném poje­tí. Ona celá série Ghoulies se nedá moc brát jako čis­to­krev­ný horor, pro­to­že to ani nejde. Jde spí­še o jakési čer­né kome­die plné sran­dov­ních momen­tek a růz­ných šprý­mů. I když nut­no dodat, že ti z vás, jenž nema­jí rádi suchý humor, se zde asi za brá­ni­ce popa­dat nebu­dou.

Samotné ztvár­ně­ní Ghoulies je samo­zřej­mě dru­ho­řa­dou zále­ži­tos­tí, ale co lze také čekat od fil­mů, v nichž má prs­ty Charles Band. On je však typem člo­vě­ka, kte­rý na vzhle­du svých pří­še­rek zas až tolik nedbá. Každý jeho výtvor je svým způ­so­bem jedi­neč­ný a ori­gi­nál­ní. Stejně tomu je i v tom­to pří­pa­dě, kdy má kaž­dý z pěti­ce pekel­ných stvo­ře­ní své spe­ci­fic­ké vlast­nos­ti a cho­vá se úpl­ně jinak. Zatímco někte­ří bez roz­pa­ků zabi­jí kaž­dé­ho, kdo se jim posta­ví do ces­ty, jiní si se svou obě­tí rádi pohra­jí ane­bo jí zasko­čí z toho nej­ne­u­vě­ři­tel­něj­ší­ho mís­ta (viz scén­ka z toa­le­ty). Navíc bylo pří­jem­nou změ­nou opuš­tě­ní stu­de­né­ho domu a stě­ho­vá­ní do cir­ku­su. Kde jin­de máte mož­nost sle­do­vat horo­ro­vé posta­vič­ky, jak řádí na kolo­to­čích či jiných zábav­ních atrak­cích a při­tom sta­čí zabí­jet lidi.

Hodně pře­kva­pi­vé je i samot­né herec­ké obsa­ze­ní, pro­to­že se zde sešlo hned něko­lik vel­mi zná­mých tvá­ří, kte­ré svým způ­so­bem rov­něž dopo­moh­li zvý­šit úro­veň toho­to sním­ku. V jed­né z ved­lej­ších rolí se nám před­sta­vil William Butler (hvězda fil­mů jako Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III nebo Night of the Living Dead). V hlav­ní žen­ské roli se obje­vi­la Kerry Remsen, kte­rá si zahrá­la ve fil­mech Pumpkinhead, A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy´s Revenge. Nejznámější tvá­ří je však beze­spo­ru velký-malý muž a geni­ál­ní herec Phil Fondacaro ( Tales from the Crypt: Bordello of Blood, Land of the Dead), kte­rý zde před­ve­dl jeden z nej­lep­ších výko­nů, jenž zde bylo mož­né spat­řit.

Přestože tato horo­ro­vá série nepat­ří mezi ty nej­ú­spěš­něj­ší a už vůbec ne mezi nej­ob­lí­be­něj­ší, dočka­la se ješ­tě dvou pokra­čo­vá­ní. Mě osob­ně se ten­to díl líbil mno­hem víc než jed­nič­ka, a to hlav­ně i díky již zmí­ně­né­mu vět­ší­mu pro­sto­ru, v němž se obje­vi­li Ghoulies. Přestože nejde o žád­nou bůhví­jak skvě­lou podí­va­nou, tak já jsem se doce­la pří­jem­ně bavil.

Hodnocení:
60%