Ghoulies (1985)

rp thumbCoverMain.jpeg

Jsou malí a hlav­ně pěk­ně zlí!!!

Jonathan prá­vě zdě­dil dům po svých pra­vých rodi­čích, kte­ré nikdy nepo­znal. Společně se svou pří­tel­ky­ní Rebeccou a svým opa­t­rov­ní­kem Wolfgangem se do něj nastě­hu­jí a začnou spo­leč­ně pra­co­vat na úkli­du. Při uklí­ze­ní skle­pe­ní obje­ví Jonathan taj­ný vchod do pod­ze­mí, kde nalez­ne podiv­nou míst­nost plnou okult­ních věcí a magic­kých knih. Jedna z nich ho veli­ce zaujme a nic ho nedo­ká­že od ní odtrh­nout. V hla­vě se mu zro­dí bláz­ni­vý plán a do své­ho domu pozve něko­lik přá­tel se kte­rý­mi pro­ve­de tajem­ný ritu­ál. Na prv­ní pohled se zdá, že se nic nesta­lo a všich­ni se mu vysmě­jí, ale ten­to čin měl za násle­dek ote­vře­ní pekel­né brá­ny, z nichž na svět pro­klouz­ne něko­lik podiv­ných stvo­ře­ní. Jonathan je kni­hou a čer­nou magií doslo­va posed­lý, a tak pokra­ču­je v dal­ších ritu­á­lech, při nichž si podro­bí pekel­ná stvo­ře­ní a roz­hod­ne se ovlád­nout své oko­lí. Netuší však, že kaž­dá min­ce má dvě stra­ny a jeho čin bude mít nedo­zír­né násled­ky nejen pro něho samot­né­ho, ale i jeho nej­bliž­ší.

Režie: Luca Bercovici
Rok výro­by: 1985
Délka: 81 min
Země: USA

Hrají:
Peter Liapis ... (Jonathan Graves)
Lisa Pelikan ... (Rebecca)
Michael Des Barres ... (Malcolm Graves)
Jack Nance ... (Wolfgang)
Peter Risch ... (Grizzel)
...a dal­ší

Spíše než horo­rem bych ten­to film nazval horo­ro­vou kome­dií, a to ješ­tě v uvo­zov­kách. Stačí když se podí­vá­me na slo­že­ní týmu, kte­rý na něm spo­lu­pra­co­val a tím je řeče­no napros­to vše. Film vyšel pod hla­vič­kou stu­dia Empire Pictures, kte­ré má pod pat­ro­ná­tem Charles Band. Hudbu obsta­ral všem jis­tě zná­mý Richard Band a střih měl na sta­ros­ti Ted Nicolaou. Tato sku­pin­ka lidí sto­jí i za vzni­kem vět­ši­ny dílů horo­ro­vých sérií Puppet Master a Demonic Toys, tak­že si udě­lá­te vlast­ní obrá­zek, jak tohle moh­lo dopad­nout. Do reži­sér­ské­ho křes­la use­dl reži­sér začá­teč­ník, ale jinak zná­mý herec Luca Bercovici, kte­rý se podí­lel i na samot­ném scé­ná­ři. Ghoulies jsou vlast­ně jakousi odpo­vě­dí na podob­ně ladě­ný film Gremlins a před­vo­jem legen­dár­ních Critters. Bohužel se s nimi nemů­žou vůbec měřit a sou­boj s nimi pro­hrá­li na plné čáře. Tedy hlav­ně prv­ní díl, kte­rý za moc nesto­jí.

Pokud čeká­te pořád­nou dáv­ku čer­né­ho humo­ru a něja­ký ten vět­ší počet mrt­vo­lek, tak vás veli­ce zkla­mu. Tenhle film je již od samé­ho začát­ku hod­ně div­ný a svým způ­so­bem mě veli­ce zkla­mal. Děj i samot­ný scé­nář za moc nesto­jí a zřej­mě byl napsán pro mlad­ší divá­ky, pro­to­že vět­ši­na dospě­lých bude při sle­do­vá­ní jen nevě­říc­ně krou­tit hla­vou co je to zase za nesmy­sl. Po vět­ši­nu času sle­du­je­me dal­ší a dal­ší ritu­á­ly, kte­ré mají za úkol dopo­mo­ci hlav­ní­mu hrdi­no­vi ovlád­nout pekel­ná stvo­ře­ní, ale pořád­nou akci neu­vi­dí­me víc jak pade­sát minut. Nesmyslné dia­lo­gy a stu­pid­ní cho­vá­ní všech postav je spí­še k plá­či, než abychom se u toho poba­vi­li. K vidě­ní je jen něko­lik ama­tér­ských vizu­ál­ních efek­tů, jako napří­klad sví­tí­cích očí či mod­rých bles­ků. Dost málo na horo­ro­vý žánr.

V jed­nu chví­li film zce­la ovlád­ne jeho komic­ká pod­sta­ta a sní­mek se změ­ní na čis­to­krev­nou tee­nager­skou kome­dii, kde se kecá pou­ze o sexu, alko­ho­lu a hule­ní. Tato pasáž mě však doce­la poba­vi­la pře­de­vším díky zhu­le­né­mu Breakdance taneč­ní­ko­vi. Jinak šlo však spí­še o zastí­ra­cí mané­vr tro­chu pro­brat nudou usí­na­jí­cí divá­ky. To nej­dů­le­ži­těj­ší a nej­za­jí­ma­věj­ší nasta­ne až v závě­reč­né dva­ce­ti­mi­nu­tov­ce. Konečně se řadu dosta­nou i samot­ní Ghoulies a jejich řádě­ní může začít. Divák si tak může v kli­du užít lehce krva­vou podí­va­nou, kte­rá je ovšem znač­ně nadleh­če­na svým humor­ným poje­tím. To mi však neza­brá­ni­lo v tom, aby mé koneč­né hod­no­ce­ní o něco stouplo.

Ghoulies jsou tako­vou odde­chov­kou, kte­rá vás nemá vystra­šit, ale spíš poba­vit. V prů­bě­hu fil­mu se jim to však poved­lo jen něko­li­krát, pro­to­že zby­tek fil­mu je doce­la kata­stro­fa. Je potře­ba ovšem pochvá­lit i ztvár­ně­ní jed­not­li­vých pří­še­rek, kte­ré se tvůr­cům doce­la poved­ly. Přestože nejde o žád­né mis­trov­ské díla, tak jis­tá dáv­ka ori­gi­na­li­ty a pes­t­ros­ti tu vidět je. Pro mě jsou asi tím nej­lep­ším co zde lze spat­řit.

Hodnocení:
40%