Giallo (2009)

rp thumbCoverMain.jpeg

Přirozená krá­sa je mnoh­dy na obtíž!

Pohledná model­ka Celine je při jízdě taxí­kem une­se­na záhad­ným mužem, kte­rý jí uvěz­ní v ponurém skle­pe­ní, kde s obli­bou mučí a násled­ně zabí­jí své obě­ti. Jedinou dívči­nou nadě­jí je její sest­ra Linda, se kte­rou mlu­vi­la krát­ce před úno­sem. Ta se vypra­ví infor­mo­vat poli­cii o zmi­ze­ní své mlad­ší sest­ry, kde je odká­zá­na na inspek­to­ra Enza. Ten je pově­řen vyšet­řo­vá­ním podiv­ných zmi­ze­ní zahra­nič­ních dívek, kte­ré jsou násled­ně nale­ze­ny mrt­vé v uli­cích měs­ta. Všechny se sta­ly obě­tí séri­o­vé­ho vra­ha, pře­zdí­va­né­ho Yellow. Inspektor nej­pr­ve nechce, aby se Linda plet­la do jeho pří­pa­du, ale díky její tvr­do­hla­vos­ti a cha­risma jí nako­nec dovo­lí spo­lu­pra­co­vat. Oba však musí jed­nat veli­ce rych­le, pro­to­že je jen otáz­kou času, kdy se šíle­ný vrah roz­hod­ne Celine zabít.

Český název: Bestie musí zemřít
Režie: Dario Argento
Rok výro­by: 2009
Délka: 92 min
Země: USA / Itálie

Hrají:
Adrien Brody ... (Inspektor Enzo Avolfi)
Emmanuelle Seigner ... (Linda)
Elsa Pataky ... (Celine)
Robert Miano ... (Inspektor Mori)
Valentina Izumi ... (Keiko)
... a dal­ší

Před uve­de­ním toho­to sním­ku oče­ká­val snad kaž­dý vel­ký come­back mis­tra Daria k horo­ro­vé­mu odvět­ví, ve kte­rém se již řadu let cítil jako doma. Jenže tohle oži­ve­ní již upa­da­jí­cí­ho gial­la mno­hým vel­kou radost neu­dě­la­lo. V žád­ném pří­pa­dě se mu totiž nepo­da­ři­lo navá­zat na úspě­chy svých prvot­ních kous­ků, kte­ré jsou pova­žo­vá­ny za jed­ny z nej­lep­ších ve svém žán­ru. Je potře­ba si při­znat, že svá nej­lep­ší léta má už za sebou a přes­to­že se vždyc­ky těším na kaž­dý jeho kou­sek, tak po skon­če­ní toho­to fil­mu jsem lehce na roz­pa­cích. Byl jsem troš­ku zkla­mán pře­de­vším tím, že Argento nedo­ká­zal při­jít s něčím novým, co by jsme již nevi­dě­li jin­de a ani samot­ná záplet­ka neby­la zrov­na dva­krát úžas­ná.

Přitom začá­tek vypa­dal doce­la slib­ně a já se těšil na dal­ší úžas­nou jízdu plnou houst­nou­cí atmo­sfé­ry, bar­vi­tých mor­dů a famóz­ní­ho finishe, tak jak tomu vět­ši­nou bylo. Žel nedo­čkal jsem se ani jed­né z těch­to věcí, tedy ale­spoň ne v tako­vé míře jak bych si přál. Kriminální záplet­ka sice vypa­da­la zpr­vu veli­ce zají­ma­vě a atmo­sfé­ra poma­lu nabí­ra­la na obrát­kách, pře­de­vším díky scén­kám ze skle­pa a chu­ťo­vým fotkám na zdi poli­cej­ní sta­ni­ce, ale jak se uká­za­lo tak to byla jen tako­vá malá kamufláž, jak nalá­kat divá­ky. Jako nej­vět­ší mínus vidím v tom, že nám byl vrah uká­zán až pří­liš brzo a tím pádem bylo po pře­kva­pe­ní. Retardované sadis­ty mám sice rád, ale tenhle se kro­mě uvízlé­ho prs­tu a troš­ku krve na moc nezmohl.

Ani samot­ná posta­va detek­ti­va Enza není pří­liš vel­kým láka­dlem, pro­to­že tenhle při­troub­lý pol­da by bez své part­ner­ky nedal zřej­mě ani ránu. Na dru­hou mě však doce­la zau­ja­la jeho minu­lost, kte­rá pat­ří k tomu nej­za­jí­ma­věj­ší­mu co je zde k vidě­ní. Prozrazovat mno­ho nebu­du, ale v těch­to pasá­žích je k vidě­ní asi nej­víc krve v celém fil­mu a dvě scé­ny mi urči­tě zůsta­nou ješ­tě dlou­ho v pamě­ti. Bohužel A. Brody mi nikdy nebyl zrov­na dva­krát sym­pa­tic­ký a jeho účast mě od fil­mu spí­še odra­zo­va­la. No a jak se taky uká­za­lo jeho veli­ce prů­měr­ný výkon, zce­la zastí­ni­la jeho fil­mo­vá par­ťač­ka. Emmanuelle Seigner ješ­tě pořád doka­zu­je, že doká­že kro­mě své­ho man­že­la uspo­ko­jit i řadu divá­ků, přes­to­že už poma­lu stár­ne. Žádné ero­tic­ké scé­ny zde však neče­kej­te, přes­to­že tahle diva se jim roz­hod­ně nikdy nebrá­ni­la. Zde si doká­za­la vysta­čit pou­ze se svým talen­tem a herec­kým umem.

Přehlídka něko­li­ka doslo­va nud­ných pasá­ží a nelo­gic­kých scén mě však mís­ty nesku­teč­ně štva­la a při­znám se, že jsem měl občas nutká­ní film vypnout. Pořád jsem však dou­fal, že se vše obrá­tí k lep­ší­mu a já se dočkám staré­ho Daria, jak ho mám rád. Jenže jak se film poma­lu vle­kl ke své­mu kon­ci, bylo po nadě­jích. Giallo není vylo­že­ně špat­ným fil­mem, ale ani ničím zce­la výji­meč­ným. Je to tako­vý prů­měr­ný kou­sek, kte­rý sta­čí boha­tě vidět jen jed­nou za život.

Hodnocení:
Z úcty k Argentovi a nesmír­né tou­ze vidět od něj zase něja­kou pec­ku, dám tomuhle sním­ku dle mého názo­ru sluš­ných 60%