Souboj Titánů

Perseus (Sam Worthington) – syn boha vycho­vá­va­ný člo­vě­kem – neu­spě­je v záchra­ně své rodi­ny před Hádem (Ralph Fiennes), pomstych­ti­vým bohem pod­svě­tí. Když už nemá co ztra­tit, roz­hod­ne se pro nebez­peč­nou misi, jejímž cílem je zni­čit Hada dřív, než se jemu poda­ří zni­čit Dia (Liam Neeson) a roz­pou­tat peklo na zemi. Perseus se spo­lu s dal­ší­mi neo­hro­že­ný­mi bojov­ní­ky vydá­vá na nebez­peč­nou ces­tu hlu­bo­ko do zaká­za­ných svě­tů. Musí se utkat s pekel­ný­mi... démo­ny a hrů­zostraš­ný­mi pří­še­ra­mi. Zvítězí pou­ze, pokud při­jme svou moc a sílu jako bůh a vze­pře se své­mu osu­du a půjde svou vlast­ní ces­tou.....

Pojem fil­mo­vý rema­ke se čím dál tím čas­tě­ji stá­vá nená­vi­dě­ným slo­vem a nedá se tomu ve finá­le divit, pro­to­že se u vět­ši­ny rema­keů nedá úpl­ně říct, že by si obhá­ji­li svou exis­ten­ci a v těch lep­ších pří­pa­dech jsou vět­ši­nou pou­ze navíc, jin­dy nao­pak vel­mi špat­né a haní odkaz původ­ní­ho sním­ku. V tomhle ohle­du pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ší fil­mo­vé pře­dě­láv­ky Sedm sta­teč­ných (zde ovšem zase tolik lidí netu­ší, že jde o rema­ke Sedmi samu­ra­jů), Zjizvená tvář s Al Pacinem (Ani zde vět­ši­na lidí neví, že jde o rema­ke), Pravdivé lži (stej­ný pří­pad aneb ani zde lidé nevě­dí, že jde o rema­ke), Dannyho par­ťá­ci od Stevena Sodenbergha (dá se říct, že i zde jde o stej­ný pří­pad) nebo Opravdová kuráž od bra­trů Coenů (zde už by lidé tušit měli). Zbytek fil­mo­vých rema­keů je vět­ši­nou prá­vě v tom lep­ším pří­pa­dě pova­žo­ván za nad­by­teč­ný a v tom hor­ším za nená­vi­dě­ný. To ovšem záro­veň nepla­tí, že i ty méně chvá­le­né pře­dě­láv­ky nemů­žou mít své fanouš­ky a stej­ně tak jako u kaž­dé­ho fil­mu pla­tí, že kaž­dý film se může něko­mu líbit a nao­pak něko­mu líbit. A když se tu takhle baví­me o pojmu rema­ke tak za mně je ten rema­ke, kte­rý si pod­le mně nejen doká­že obhá­jit svou exis­ten­ci ale záro­veň dokon­ce doká­že ori­gi­nál pře­dě­lat Souboj titá­nů z roku 2010!

Předtím než budu ozna­čen za nesvé­práv­né­ho člo­vě­ka s tím nej­hor­ším mož­ným názo­rem na svě­tě by bylo sluš­né nechat si můj názor ospravedlnit- Souboj Titánů z roku 1981 je dodnes sluš­ný dob­ro­druž­ný film, kte­rý ale dle mně zestárl a pře­de­vším dle mně půso­bí z něko­li­ka hle­di­sek k popuká­ní a dokon­ce mám pocit, že to roz­hod­ně není jenom zubem času ale fak­tem, že ten film byl tako­vý vždy. Souboj Titánů z roku 1983 dodnes neztra­til nic na něko­li­ka zapa­ma­to­va­tel­ných momen­tech a též sluš­nou atmo­sfé­rou v těch­to momen­tech, záro­veň s ním mám ale dodnes pro­blém kvů­li pra­cí s posta­va­mi, něko­li­ka vylo­že­ně vtip­ným momen­tům, kte­ré ale zce­la jas­ně vtip­né být nemě­li a pře­de­vším co se týče toho, že mi v pří­bě­hu pou­há „ love sto­ry ve sle­pé ulič­ce´´ sku­teč­ně nesta­či­la (jis­té zestár­nu­tí efek­tu zde nebe­ru do úva­hy, pro­to­že ve své době měli tyto efek­ty nesku­teč­nou úro­veň a tře­ba původ­ní Kraken dodnes má své kouz­lo). Přesto vždy ale budu fanou­šek spí­še nověj­ší­ho Souboje Titánů a zce­la vysvět­lím proč.

Zatímco v původ­ním Souboji Titánů hna­la Persea lás­ka, kte­rá dle mně neby­la úpl­ně dob­ře vede­na (i když dle samot­né řec­ké myto­lo­gie to byla lás­ka na prv­ní pohled jako tomu bylo u vět­ši­ny řec­kých bájí), zde je Perseova moti­va­ce zce­la jiná a dle mně zajímavější- Perseus se nevy­dá­vá zni­čit bolí vůli kvů­li citům k Andromedě ale kvů­li nená­vis­ti bohům po zavraž­dě­ní své rodi­ny a moti­va­ci, že zni­če­ním Krakena zni­čí i vel­kou část Hádovy moci. Tahle moti­va­ce je dle mně nejen zají­ma­věj­ší ale i smys­lu­pl­něj­ší. Sam Worthington mi v tomhle pří­pa­dě taky sed­ne jako zají­ma­věj­ší a pře­de­vším sym­pa­tič­těj­ší hrdi­na.

Nový Souboj Titánů byl dra­hý a je to na něm vidět. Angažování Louise Letteriera na post reži­sé­ra sice moh­lo být v době ozná­me­ní brá­no jako těž­ká sáz­ka na nejis­to­tu, ve finá­le si ale sto­jím za tím, že Letterier sku­teč­ně nabí­dl obrov­ský výprav­ný spek­tá­kl, kte­rý je drs­ný, bru­tál­ní a na pomě­ry bloc­kbus­te­ru se sna­ží jít cel­kem výraz­ně i do mor­ku kos­tí důle­ži­tým posta­vám.

Sam Worthington je mož­ná sym­paťák, na post parád­ní­ho her­ce ale tohle samo o sobě nesta­čí a i když je Worthington dle mně jako Perseus super vol­ba, své limi­ty roz­hod­ně má. Proto jsem rád, že mu v Souboji Titánů sekun­du­je posta­va Draca v podá­ní Madse Mikkelsena, kte­rý je dle mně ve finá­le také tou nej­lep­ší změ­nou opro­ti původ­ní­mu Souboji Titánů! K cha­rak­te­ru Draca se hle­dá snad­no ces­ta už jen díky větě, kte­rá ve od něj ve fil­mu zazní- Teprve, až pliv­nu do tvá­ře bohům, tak poté se usmě­ji. Souboj Titánů pra­cu­je s fak­tem, že si Perseus odmí­tá při­znat svůj polo­bož­ský původ a i přes fakt, že mu tatík Zeus posí­lá na jeho výpra­vě dary je zásad­ně odmí­tá. Perseus bohy nená­vi­dí a pořád se drží své lid­ské čás­ti. Postava Draca též bohy nená­vi­dí, uvě­do­mu­je si ale, že tato výpra­va za záchra­nou prin­cez­ny může vyjít pou­ze v pří­pa­dě, že Perseus svůj polo­bož­ský poten­ci­ál vyu­ži­je na jed­nič­ku. Už jen kvů­li tomu jsou scé­ny jako jejich šer­míř­ský tré­nink nebo men­ší dia­lo­go­vá roz­trž­ka (Udělám to ale jako člověk/ Ty ale nejsi jenom člo­věk!) sil­né momen­ty. Draco si ve finá­le mimo­cho­dem pro sebe ukrad­ne i svůj finál­ní moment a je to ve finá­le vlast­ně ten cha­rak­ter u kte­ré­ho by si člo­věk doká­zal před­sta­vit spin-off. Fenomenální Mads Mikkelsen na to totiž má snad sku­teč­ně vždy! A stej­ně tak bych rov­nou nadě­lil i mini­mál­ně mini­sé­rii dži­no­vi Suliemanovi.

Liam Neeson a Ralph Fiennes také fun­gu­jí jako bra­tr­ské duo Zeus a Hádes a pře­de­vším Fiennes má šan­ci se v roli boha pod­svě­tí sku­teč­ně vyřá­dit. Stejně tak se vel­mi postup­ně ale zda­ři­le budu­je postup­ný vztah mezi Perseem a Diem, kte­rý se poté sluš­ně dove­de v seque­lu jmé­nem Hněv Titánů. A to samé se dá říct i o vzta­hu Dia a Háda.

Souboj Titánů ale pře­de­vším sku­teč­ně slou­ží jako to co by měl a krom leh­kých váž­něj­ších témat sku­teč­ně fun­gu­je jako parád­ní akč­ní film- Celá akč­ní scé­na se škor­pi­ó­ny je tak skvě­lá jak by měla být a doká­že se do ní i zda­ři­le zapo­jit posta­va Ió v podá­ní Gemmy Arterton (opro­ti Mikkelsenově Dracovi méně pove­de­ná změ­na, přes­to má svou roli a a o Arterton se v rám­ci jejich herec­kých schop­nos­tí nedá říct vlast­ně nic ošk­li­vé­ho). Souboj s Medúsou je tak neu­vě­ři­tel­ný jak by měl být a i když má původ­ní sou­boj s Medúsou z původ­ní­ho fil­mu svou sluš­nou až horo­ro­vou atmo­sfé­ru, tahle vylo­že­ně akč­ní sek­ven­ce dle mého názo­ru roz­hod­ně sto­jí za to a upřím­ně jsem jí viděl něko­li­krát. I finál­ní let na Pegasovi kří­že­ný s honič­kou s furi­e­mi. I scé­na se Styžskými čaro­děj­ni­ce­mi má dle mně skvě­lou horo­ro­vou atmo­sfé­rou než ta lehce směš­ná z původ­ní­ho sním­ku. Finále Souboje Titánů má sice pech v tom, že je legen­da o Perseovi dáv­no zná­má nejen díky původ­ní­mu sním­ku, přes­to to ale nebrá­ní tomu aby byl prů­běh Souboje Titánů dechbe­rou­cí, napí­na­vý a ve svém závě­ru parád­ní teč­kou, kte­rá dodá za těch 100 minut nejen dosta­ču­jí­cí vývoj pro Persea ale také sty­lo­vé finá­le, kte­ré sku­teč­ně nalá­ká na poten­ci­o­nál­ní dal­ší pří­spěv­ky do série (i když kdy­by nako­nec tvůr­ci pou­ži­li alter­na­tiv­ní konec ve kte­rém je Perseus postoj k bohům pořád tak radi­kál­ní tak bych byl mož­ná pře­ce jen spo­ko­je­něj­ší....).

Souboj Titánů z roku 2010 pros­tě beru parád­ní řemes­lo a to nej­lep­ší zpra­co­vá­ní řec­ké myto­lo­gie všech dob (Trója v režii Wolfganga Petersona je v těs­ném závě­su). Ve finá­le jsem vlast­ně až pře­kva­pe­ný do jaké míry je tenhle rema­ke v rám­ci mož­nos­tí nená­vi­děn a je mi to líto. Na ten­to film jsem se totiž při jeho dal­ších zhléd­nu­tích pokou­šel kou­kat i tak tro­chu „ více kri­tic­ky´´ a sku­teč­ně mi dal­ší zhléd­nu­tí dojem z toho­hle zpra­co­vá­ní nesní­ži­li. Skutečně si totiž sto­jím za tím, že vše co má Souboj Titánů z roku 2010 je zají­ma­věj­ší a kon­flikt Persea s tím zůstat člo­vě­kem nebo pou­žít svůj polo­bož­ský poten­ci­ál dle mně pros­tě fun­gu­je sty­lo­vě.

Hněv Titánů o 2 roky poz­dě­ji poté sice tenhle hrdi­nův kon­flikt tak tro­chu skli­dil z ces­ty a stal se spí­še pře­de­vším před­vá­děč­kou kla­sic­ké­ho dob­ro­druž­né­ho fil­mu i když pla­tí, že i v Hněvu Titánů se obje­ví pár zají­ma­vých myš­le­nek a cha­rak­ter­ních posto­jů se kte­rý­mi se ale bohu­žel nepra­cu­je tak moc jako v původ­ním sním­ku. Celkově jsem dou­fal , že po závě­ru nové­ho Souboje Titánů se dočká­me dvou dal­ších dílů epic­ké fan­ta­sy tri­lo­gie, kte­rá defi­ni­tiv­ně vyu­ži­je poten­ci­ál řec­ké myto­lo­gie a bude čer­pat i z jiných pověs­tí (dvoj­ka nám pře­ce jen nabíd­la Minotaury, Kyklopy, Chiméry nebo dokon­ce samot­né­ho Krona) a i když je Hněv Titánů jed­no­znač­ně slab­ší, na plá­no­va­nou troj­ku Pomstu Titánů jsem se těšil. Bohužel ale na film nikdy nedo­šlo, pro­to­že Hněv Titánů nevy­dě­lal dosta­tek peněz a defi­ni­tiv­ně to také vypa­dá zabil (spo­leč­ně s dru­hým zpra­co­vá­ním Percyho Jacksona a Herkulem s Dwaynem Johnsonem) jaké­ko­liv ambi­ce pro dal­ší pří­běhy z řec­ké myto­lo­gie (ostat­ně o zpra­co­vá­ní Odyssea se něko­li­krát mlu­vi­lo a pořád se nehý­be z mís­ta). A je to ško­da, pro­to­že Řecká myto­lo­gie má po fil­mař­ské strán­ce poten­ci­ál. Sice je vel­mi těž­ké někte­ré její pasá­že pro plát­no zpra­co­vat (pře­de­vším úvod s Tartarem, Gáiou a Uranem), přes­to si ale sto­jím za tím, že jest­li něco sou­čas­ný Hollywood potře­bu­je tak je to o 100% více fil­mů čer­pa­jí­cích z Řecké myto­lo­gie než je tomu v sou­čas­nos­ti.....

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

Foto: Warner Bros. Picture