S velkým očekáváním, zvědavostí a netrpělivostí jsem dnes večer měla tu příležitost shlédnout nové drama Jiřího Sádka s názvem Aneta, které právě nyní po pěti letech tvorby vzbudilo velkou pozornost svým vstupem do kin, kde se objeví od 7. listopadu 2024. Za kamerou stál Tomáš Kotas, producentem byl Jiří Tuček a autorem námětu novinář Petr Konečný. Scénář k filmu napsal sám Jiří Sádek na motivy skutečného policejního případu záhadného úmrtí mladé dívky Anety Rodové (†23), která údajně spáchala sebevraždu a to zcela nestandardním způsobem - dle policejního spisu se žena sama ubodala k smrti devíti bodnými ranami do hrudníku, kdy dvě rány šly do srdce a další dvě rány do plic. Dle policie šlo tedy, jak se uvádí, o sebevraždu provedenou ve stavu toxické psychózy po požití drog, která se udála dne 2. září 2014 ráno v bytě v Praze Letňanech. Bohužel této oficiální verzi nevěří matka zemřelé, která deset let burcuje advokáty, soukromé detektivy, soudní znalce, policii a nakonec i filmaře. Jak to tedy skutečně bylo? Jenom dodám poznámku, že drama je nepřístupno mládeži do 15 let.
Anotace k filmu uvádí následující: „Třiadvacetiletá Aneta spáchala sebevraždu třinácti ranami nožem. Ne, nejde o námět hororové sci-fi, ale o oficiální závěr české policie. A také o příběh snad nejkontroverznějšího kriminálního případu moderní historie. Případu, který se odehrál už před deseti lety. To ale neznamená, že je čas zapomenout. Naopak! Dokument Aneta přinese nové, naprosto zásadní informace a zjištění, která mohou znamenat zásadní zvrat v celé kauze.“
Co Jiřího Sádka vedlo k práci na tomto snímku? On sám uvádí, že údajně by mnohem raději pracoval na zcela jiném filmu, který by nebyl natolik temný, neboť práce na tak těžkém tématu je náročná jak psychicky tak i profesně. Ovšem dobrým důvodem, proč tuto nabídku přijal, je prý hádanka jako tvrdý oříšek, který toužil rozlousknout. Nebo také velká senzace? Tento snímek vznikl, aby poukázal na možné rozpory kauzy, které nikdy nebyly odstraněny ani vysvětleny nikým ani samotnou českou policií. Možná skutečně měl dlouhých pět let času svého života investovat lépe a natočit jiný film? Celá země teď ví, jak to bylo s Anetou, s kým se stýkala, do jakého klubu chodila, že neměla přátele, že koksovala. Na druhou stranu já si myslím, že svůj cíl Sádek splnil a povedlo se mu zrekonstruovat kauzu – možná ne přímo mistrovsky, ale dostatečně uspokojivě. Tvůrci se pokoušejí udržet objektivitu, ačkoliv to je dost náročné v této mediálně profláknuté kauze. Sám Sádek řekl, že matce Anně Rodové nebudou nadržovat. Přesto snímek budí dojem zainteresovanosti.
O čem to celé je? Snímek ve skutečnosti nepřináší mnoho nových informací, které by vedly ke znovuotevření případu. Sádek poměrně barvitě zachycuje dramatický konflikt zoufalé matky Anny Rodové s podle ní domněle nevstřícným chladným systémem. Divák sleduje kontroverzní kauzu, kdy na jedné straně stojí s verzí sebevraždy zástupci naší policie a na druhé straně stojí s verzí vraždy matka Anety, která se stále se smrtí svého jediného dítěte ani doposud po deseti letech nesmířila. Paní Anna Rodová vytrvale až posedle obsesivní myšlenkou tvrdí, že je sebevražda vyloučena, protože byla Aneta zcela fit, ačkoliv brala kokain. Od začátku snímku by se mohlo zdát, že policie chtěla jen rychle smést tento případ ze stolu a soustředila se tedy pouze na potvrzení své prvotně vykonstruované domnělé verze případu bez pátrání po skutečném viníkovi, ale je tomu opravdu tak? Naproti tomu vystupuje matka oběti a domnívá se, že se jedná o bezprecedentní selhání policie, záchranné služby i státního zástupce, kdy na tyto orgány podala i trestní oznámení – ale není pouze zaujata? Je pod vlivem emocí schopna racionálně myslet? Soudy totiž až po ten nejvyšší žalobu zamítly. Dokument pátrá, zda je pravda na straně policie a soudů, které hysterická matka deset let burcuje a které se tvůrci rozhodli „nenadržovat“. Cílem filmu je mapovat tento nepřehledný terén a pokusit se najít ne skutečného pachatele, ale osobu odpovědnou za možný zmar celé této podivné kauzy, kde policejní vyšetřování postupovalo zřejmě ne zcela standardně a pravděpodobně asi došlo k nějakému druhu pochybení.
Líbí se mi, jak si tvůrci mistrně pohrávají s otázkami a nechávají diváka na pochybách. Z filmové rekonstrukce vyvstává otázka, kdo a přesně kolik lidí bylo přítomno v pokoji s Anetou? Přítomné osoby byly tři nebo čtyři? Byly přítomny drogy? Čí byla krev v pokoji a na nábytku kolem? Jaká byla minulost lidí přítomných tomuto hrůznému skonu mladé ženy? Kdo je pan Ahmad? Jakou roli hrála přítelkyně Ahmada Hassana Ibrahima křestním jménem Kateřina? Udělala policie skutečně maximum, co mohla? Bylo v tomto případě postupováno správně? Známe jméno toho, kdo pochybil? Pro možnost zodpovězení těchto otázek filmaři postavili ve studiu přesnou kopii místa činu a na základě dokumentace, výpovědí a specialistů z celého světa provedli rekonstrukci události. Kdo v krimi dokumentu vystoupí? Kromě Anetiny matky (nikdo jiný z rodinných příslušníků ani přátel nechtěl vystoupit) se na kauze podílí řada odborníků z Česka a zejména několik nezávislých předních světových expertů., mimo jiné také psycholog Leam A. Craig z Birminghamu (UK), forenzní patolog Jay M. Radtke z floridské kliniky (USA) a v neposlední řadě biomechanik Rob Parkinson z Kanady a toxikolog a soudní lékař Marc Deveaux z Paříže a další specialisté.
Co se týče audiovizuálu, vystrašená jsem byla sama dost, nebylo již třeba nepříjemné zúzkostňující hudby a zvukových efektů a všude samá černá temnota. Je zřejmé, že sledování dokumentu není zcela komfortní a příjemné, ale je vcelku psychicky náročné.
Snímek kromě dohadů žádné nové vhledy a informace nepřináší, jelikož kauza je dostatečně propraná a medializovaná novináři i televizí. Ani by mi tak nevadilo, že dokument v závěru nevyslovuje žádný ortel a nechává tak na každém divákovi, aby si svůj závěr učinil sám. Má tedy smysl chodit ještě na tento film? Jistě. Lidé se rádi bojí, rádi sledují kriminálky a nechávají se napínat, takže rozumím lidské povahové vlastnosti jako je zvědavost. Získá tento snímek nějaká možná ocenění? Nevíme, nicméně já o tom pochybuji.
Co říci závěrem? Audiovizuál navzdory zúzkostňující hudbě a všudypřítomné temnotě vypadá celkem pěkně, ale nevím, zda se jedná o plnohodnotný dokument. Snímek cílí na zvědavého diváka, který se tak trochu zajímá o všeobecné dění okolo a hlavně o velké novinářské kachny. Musím uznat, že dokument udržující diváka ve varu neustálým napětím mne hned na začátku zcela pohltil. Asi první polovinu snímku jsem byla maximálně zvědavá a celá moje pozornost se soustředila na vnímání informací, sledu událostí, výpovědí a myšlenek expertů při rekonstrukci činu. Ale ta druhá polovina byla již slabší a snímek již silně nudil, protože to bylo pořád to samé dokola, nic nového, žádný zvrat či rozuzlení, ale spíše mlácení prázdné slámy stále kolem dokola. Sebevražda, vražda či milostný trojúhelník? To se při troše analytického myšlení velice pozorný divák dozví při sledování tohoto true crime dokumentu, který je dlooouhý celých sto minut. Co se týče mne, oceňuji jistě těžkou práci na snímku, kterému dávám krásných 50%.
